Bible kralická (1918)/II Korintským: Porovnání verzí

{{verš|kapitola=2|verš=3}} A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

{{verš|kapitola=2|verš=4}} Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

{{verš|kapitola=2|verš=6}} Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

{{verš|kapitola=2|verš=7}} Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

{{verš|kapitola=5|verš=5}} Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.

{{verš|kapitola=5|verš=6}} Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

{{verš|kapitola=5|verš=8}} Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.

{{verš|kapitola=5|verš=9}} Protož i usilujeme buď [v těle] pohostinu jsouce, buďto [z těla] se berouce, jemu se líbiti.

{{verš|kapitola=8|verš=17}} Tak že to napomenutí přijal, anobrž jsa opravdový, sám z své dobré vůle šel k vám.

{{verš|kapitola=8|verš=18}} Poslaliť jsme pak s ním bratra toho, kterýž má velikou chválu v evangelium po všech zbořích,

{{verš|kapitola=8|verš=20}} Varujíce se toho, aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost, kterouž my přisluhujeme,

{{verš|kapitola=8|verš=21}} Dobré opatrujíce netoliko před oblíčejem Páně, ale i před lidmi.

{{verš|kapitola=9|verš=1}} Nebo o pomoci, kteráž se děje svatým, jest zbytečné psáti vám.

{{verš|kapitola=9|verš=2}} Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kterouž chlubím se vámi Macedonským, že Achaia hotova jest od předešlého léta. A ta vaše horlivost mnohými pohnula.

{{verš|kapitola=9|verš=5}} Protož vidělo se mi za potřebné těchto bratří napomenouti, aby napřed šli k vám, a připravili prvé opověděnou zbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná zbírka, a ne jako bezděčná.

{{verš|kapitola=9|verš=6}} Ale totoť [pravím]: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.

{{verš|kapitola=10|verš=2}} Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili.

{{verš|kapitola=10|verš=3}} V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme,

{{verš|kapitola=10|verš=5}} Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

{{verš|kapitola=10|verš=6}} A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.

{{verš|kapitola=11|verš=19}} Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.

{{verš|kapitola=11|verš=20}} Nebo snášíte [i to], by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

{{verš|kapitola=11|verš=22}} Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.

{{verš|kapitola=11|verš=23}} Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

{{kapitola|12}}

{{verš|kapitola=12|verš=1}} Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a zjevením Páně.

{{verš|kapitola=12|verš=4}} Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti.

{{verš|kapitola=12|verš=5}} Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než toliko nemocmi svými.