Na prachu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m −duplicitní argument šablony |
m -manuální kategorizace dle autora; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Na prachu
| PODTITULEK = Skutečná, ač neobyčejná událosť
| AUTOR = [[Autor:Františka Stránecká|Františka Stránecká]]
| ZDROJ = STRÁNECKÁ, Františka. ''Sebrané spisy.'' Díl I., svazek I. Velké Meziříčí : J. F. Šašek, 1891. s. 151–180. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/21697198 Dostupné online.]▼
▲|LICENCE=PD-old-70
| VYDÁNO = Obzor 1883▼
▲|ZDROJ=STRÁNECKÁ, Františka. ''Sebrané spisy.'' Díl I., svazek I. Velké Meziříčí : J. F. Šašek, 1891. s. 151–180. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/21697198 Dostupné online.]
▲|VYDÁNO=Obzor 1883
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 256 ⟶ 254:
S připomínkou na prach i nezbytný host, strach totiž, se dostavil. Správce se stal nepokojným, pokašlával, přešlapoval, ohlížel se po manželce, co ona as o té věci myslí. Kdyby tu byla bývala, byl by ji poslal do komory, aby jim prachu oddělila — ale paní tu nebylo; sešla prý do mlýna, babička prý se tam náhle rozstonala, a mlynářka vědouc, že paní povždy nějaké léčivé koření doma chová, dala žádati o pomoc. Poněvadž paní nevěděla, co se vlastně babičce mlynářovic přihodilo, navázala všelikterakého koření do šátku a šla se sama do mlýna přesvědčit, co by vlastně babičce scházelo.
Kdo v osadě blíže červeného zámečku jen trochu jest obeznalý, dobře ví, že mlýn je vystaven na veliké nádržce skoro půl hodiny cesty pod vysokým vrchem zámeckým; nebyla proto čáka, že by se správcová tak záhy vrátila; trval tedy správce na rozpacích, až konečně se usnesl, že učiní tak, jak činíval, když pilné účty sepsati měl pro pána velkomožného: povolal je všechny, šafáře totiž, drába i poklasného a odevzdal jim klíče od komory; jej napadla dna, vzal noviny do rukou. Avšak nečetl, byl velmi znepokojován myšlénkou, že by se při odměřování tak nebezpečné látky přece snad nějaké neštěstí –. Povolal je tedy zpět a rozkázal, by se kamenníkům vydal pytel celý, aby si „na Hrádku“ podle navrtání skalisk sami oddělili, mnoho-li třeba; a by se nějaké plýtvání nebo něco podobného nepřihodilo, určil poklasného, aby je tam doprovodil. To byla zajisté šťastná myšlénka, tak
Již tak dosti dlouhou dobu seděl, když Filax pojednou vyskočil a rázně zaštěkal. Pozvolný krok blížil se dveřím; nesmělé zaklepání, a ve dveřích neočekávaně objevila se tvář poklasného. Správce se rozmrzel.
Řádek 295 ⟶ 293:
{{Konec formy}}
[[Kategorie:Povídky]]
|