Kalendář Zlaté Prahy/1894/Psi ve Psářích: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
unifikace hodnoty parametru licence; - manuální kategorizace dle autora
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Psi ve Psářích
| PODTITULEK =
| AUTOR = z universitních obrázků podává [[Autor:Zikmund Winter|Zikmund Winter]]
| ZDROJ = ''[[Kalendář Zlaté Prahy]].'' Praha : J. Otto, 1894. s. 24–30. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/11703353 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| SOUVISEJÍCÍ =
}}
 
{{Forma|proza}}
== I. ==
Řádek 60 ⟶ 59:
Campanus nenechal rychtáře Bábu dlouho mrkati ke kamnům. Obořil se na něho zle. „Ty ukoptěnče,“ spustil probošt hněvivě, „ty ukoptěnče, při obnově úřadu svěřil jsem ti ouřad rychtářský a žílu, ne abys ji někde ležet nechal, než abys ji k strachu zlým a k zastávání dobrým užíval, a ty, bešťáku, místo abys doma si hleděl svého, přicházíš přes tu chvíli do měst zdejších, užíráš se tu jako svině, jak můžeš jiné kárat, jak můžeš být k strachu zlým, když jsi sám nejhorší; teď vypadáš jako mucha, když vyleze z pomyjí!“
 
A když mu ještě některými podobnými slovy tuze domluvil a dověděl se od skroušeného hříšníka, kdy přišel do Prahy, kde prohrál v „kupecké hře“ všecky peníze, kde se užral, kde ho ztloukli a v blátě pováleli, doložil měkčeji: „Vidíš, chlape, kdyby doma u vás věděli, že jsi musil vyspat svoje nekřesťanské podroušení v universitním kurníku, smáli by se ti a nepřestali by se smáti; teď jdi do kuchyně, pros polévky, v kurníku jsi promrzl, popros štětky na učištění svých štětin na hlavě a na bradě, toho kalu na kožiše, jdi a pak přijď sem zase!“
 
Sedlák dosti mrštně se potočil a ven.
Řádek 72 ⟶ 71:
Rychtáři už dávno prchl úsměv s tváře. Čil, že mu ze vznešené návštěvy milované vrchnosti nastane práce, starost a outrata nenabytná. Už ani jíchy nedopil, šel z kolleje, jako kdyby ho pes uhryzl.
 
Téhož dne nosil pedell po všech pražských školách městských „chartam“, kterouž nařizoval rektor vysoké školy a akademie Karla&nbsp;IV. školním správcům, aby v ten den, co páni vyjdou do lesů do Psář, beze všech výmluv té honbě na pomoc vyslali scholastiky, ale jenom <span lang="{{Cizojazyčně|la">|„tertianos et secundanos a frigore quidem tutiores“</span>}} (před mrazem opatřené). Tedy primani, to jest největší a nejstarší studenti, pozváni nebyli; jíti měli jen žáci drobnější. Primáni byli by nešli sdělovat se o práci honeckou se sedláky a s chrty sledníky. Trneš, moderní paedagogu! Co!?
 
Při večeři vykládal mistr Campanus, kterak všecko moudře zařídil, a páni kollegové, slyšíce, že letos u Psár zajíců síla neobyčejná, ano podivná, dlouho se radili o tom, komu z příznivců pošlou zajíčka darem, kolik nechají Homútovi, kolik jich snědí čerstvých, kolik uloží do láku a do tůně jakožto zvěřinu. O to, komu budou kůže zaječí ulovené, málem by se byli pohádali.
Řádek 139 ⟶ 138:
Nazejtří dostavil se psárský myslivec do Veliké kolleje, a pedell hned odvedl ho na několik hodin do kurníku, aby mu zašla chuť po druhé sváděti psy k takové nepřirozené hlouposti. Když se bohem i čertem zaklínal, že nic neučinil, pokrčil pedellus ramenoma a zavřel ho přece.
 
Slovutný mistr Joannes Campanus Vodňanský v týž den sedna, napsal do pamětní knihy celou divnou historii a na konec přičinil slova: <span lang="{{Cizojazyčně|la">|„Ut leporem capiam, rure canem redimam?“</span>}} a zlostný povzdech: „Psi, v Psářích, psi!“
{{Konec formy}}