Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Putování duše: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Nahrazení kategorie Erbenovy pohádky, báje a pověsti za Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Chybějící {{Forma}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
| AUTOR = Karel Jaromír Erben
| ČÁST = Putování duše
| PŘEDCHOZÍ = Původ slavíka a kukačky
| DALŠÍ = Čarodějník
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Putování duše
| PODTITULEK =
| AUTOR = Karel Jaromír Erben
| POPISEK =
| PŘELOŽIL =
| ZDROJ = ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 57–58.
| JINÉ =
| ORIGINAL =
| VYDÁNO =
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}
{{Forma|proza}}
Jedna žena měla všelijaké příhody. Když na pole šla žat a nebo konopí trhat, a postavila v peci jídlo, tehdy jí vždycky někdo hrnéčky z peci vytáhl a všecko do čista snědl. I přemýšlela dlouho, co by to bylo? ale nic nemohla vypátrat. Přišla — dvéře zavřeny, a ve stavení nebylo než malé děťátko v kolíbce, asi půl druha roku v stáří. Šla tedy k hádačce; poprosila jí a zaplatila, a ta přišla. Podívala se, počmuchala: a hned poznala, že není všecko, jak má být. „Jdi na pole,“ povídá, „a já se tu schovám, i uhlídáme, co to jest.“ Žena šla na pole, a hádačka skrčila se do koutka i dávala pozor. Tu dítě hop s kolíbky dolů! a hle, už nebylo dítětem, ale starcem. Starec maličký, a vousy dlouhánské! I hned popadl vidle, hrnéčky z peci vytáhl a dal se do jídla. A když všecko snědl, udělal se zase dítětem; ale nevlezl do kolíbky, než zůstal dole ležet a křičel, až se rozléhalo po všem stavení. Tehdy hádačka k němu. I postavila jej na špalek a začala mu pod nohama špalek osekávat. Dítě křičelo, ale ona sekala bez přestání. Potom vidouc, že přišlo do dobrých rukou, udělalo se zase starcem a řeklo: „Však jsem se já, babičko, nezvrhl jednou ani dvakráte: nejprvé byl jsem rybou, potom udělal jsem se ptákem, mravenečkem, zvěří, a nyní jsem ještě zkusil být člověkem. A tak není lépe, nežli živu být mezi mravenci, a není hůře, než mezi lidmi!“
 
 
{{Konec formy}}
 
[[Kategorie:Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských|Putování duše]]