Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 25.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m české uvozovky; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m typografický apostrof ’
Řádek 76:
Nemohu i toho pominouti, abych nedotekl některých chrámových věcí, jako Archy úmluvy, dvou kamenných desk v ní, Mojžíšovy holi, prutu Aronového, stolu zlatého a chlebů na něm, svícnu zlatého. Ty věci se čtyřmi sloupy mosaznými dal Titus při zkáze chrámu vynesti a zachovati. Potom je s sebou do Říma zavezl a tam mezi jinými věcmi ve slávě vítězové, totiž v příjezdu svém do města, před sebou nésti dal, a potom do chrámu svého pohanského pacis, totiž „pokoje“ nazvaného, zavřel a schovati dal. Kteréžto věci, totiž Archa, však bez zlata, dsky Mojžíšovy, hůl Mojžíšova a Aronový prut, i chleby posvátné s těmi čtyřmi sloupy v Římě v kostele sv. Jana Lateranenského podnes v kaple přední ukazují. Onuphrius de 7. Urbis Ecclesiis.
 
A stojí posavád brána z pěkného štukového kamene mramorového, blízko kostela svaté Marie nové, ku poctivosti Titovi, když do Říma ve slávě vítězové jel, stavená, a slove arcus triumphalis Titi, vlasky: il'il’ arco di Tito; na němž viděti Tita na voze, a v něm dva koně a dva jednorožce zapřežené jeti, Archu úmluvy, zlatý svícen o sedmi ratolestech, stůl zlatý a jiné chrámové nádobí vytesané, kteréž tehdáž ve slávě všechněm ukazoval; vedlé čehož dosti podobné jest, že vlastně ty kusy některé (ač skrze války a časté vydrancování města Říma od Gothův a jiných národův zlata a drahých ozdob zbavené) tam se chovají a ukazují. Martianus antiq. Rom. cap. 26. M. Attil. Serran. de 7. urb. Eccl. Po 60 letech po té zkáze pozdvihli se znovu Židé, a chrám na starém místě stavěti začali; ale císař Aelius Adrianus 580.000 Židův pobiv, ostatní zdi a stavení města a chrámu dokonce rozmetati dal. Niceph. lib. 3. c. 24.
 
Po letech 227 povstal Julián císař, Apostata řečený, totiž že od víry křesťanské odstoupil, aneb „zrádce víry křesťanské“, tak aby řeč a proroctví Krista pána, že kámen na kameni zůstati nemá, zlehčil a zahanbil (Mar. 13.), dovolil Židům, svolav je a dav jim z královského důchodu pomoc, aby chrám i město zase stavěli, a své oběti v chrámě konali. Židé nemeškali s velikou žádostí nesmírnou sumu k tomu stavení od kamení a vápna přichystati atd. a jiných potřeb shotoviti; místo vyčistili, vyrumovali, s takovou chtivostí, že ženy jejich svou okrasu ženskou od zlata na to oddaly a samy rumy v svých klíních a zástěrách nosily; ano k tomu stavení motyk, kratcí, háků, lopat a nůší z stříbra sobě nadělati dali. Když pak dělati začali, a množství tisíc jich ve dne snažně pracovalo, z božího dopuštění v noci to všecko zase se zbořilo a vyvrátilo. Hlíny a vápna nesčíslný počet na hromadu nanesli, kdež nenadále prudký vítr se strhl a s velikým děšením a hřmotem všecko dělníkům mezi oči rozfoukal a je od díla zahnal. A když s tím se vším předce od svého předsevzetí upustiti nechtěli, nejprvé znamenité zemětřesení povstalo a je náramně předělilo; naposledy, když ohrozivše se předce stavěli, z vybraných základův vyšel oheň a množství jich spálil, množství jich stavení zařítilo.