Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl druhý/Kapitola 13.: Porovnání verzí

Vous ne in'in’ aurez plus dedans vostre sac.

Té noci měli jsme opět jinou překážku snu a odpočinutí našemu. Nebo majíce tu z tykví zachovalou láhev páleného, toho jsme ráno, než jsme vyjížděli, pro opatření se před denním horkem (neb chladícího přirození bylo), i večer, když jsme spáti měli, pro choutku a občerstvení po těch smradlavých a slaných vodách jen okušením požívali; a však po několikráte poznali jsme, že ho nám přes noc ubylo a láhev o mnoho lehčejší byla, nežli když jsme ji sobě v noci do hlav postavili, a ve dne jsme viděli, že na velbloudu visela a že k ní krom nás jiný žádný nemohl. Protož když se žádný z nás k té ztrátě znáti nechtěl, měli jsme v domnění mouřenína a tak tu noc na číhání se oddali, zdali bychom koho při skutku postihnouti mohli. Ale nemnoho chybilo; nebo když jsme tiše leželi, jako bychom spali, v tom shlédli jsme našeho mouřenína po břiše lézti až k samé láhvi, kteráž nedaleko našich hlav stála, kteréžto on se chytiv spěšně a dobře do ní vlehl, tak že jsem již zkřiknouti aneb ho odstrčiti chtěl, vida an již téměř vyvažuje; a však jsem se toliko jako ve snách obracel, čímž jsem jej od vyvážení ostatku poodstrašil, tak že tím časněji od láhve té své bezuzdné huby odtrhl a zase zticha po břiše od nás odlezl. Což my spatřivše, ihned tu milou láhev mezi sebe pod šaty jsme postavili, tak že on jí víc nemohl viděti. Ale však skůro pozdě jsme to učinili, poněvadž již téměř mls byl vytažen, a my nebozí chtějíce na tom páleném do Cairu dosti míti, sotva jsme ho za dva dni měli, a právě jsme s ním z lotrů mezi lotry upadli, jakž v přísloví se mluví : ''Da corsaro a corsaro, non se guadagn'guadagn’ altro che barille vode,'' „kdo z lotrů na lotry přichází, tomu jmění tím víc uchází.“ Nebo jedni nám tlumoky se vším vzali, tento pak ostatku vytráviti pomáhal.

To město Sues leží při moři Červeném, sotva nevelikým městečkem u nás by slouti mohlo, neb v něm jest na mále domův a to z hlíny odpolu písčité a z palmového dříví vystavených, a na větším díle rybáři v něm bydlejí. Před lety sloulo Arsinoe od jmena dcery krále Filadelfa ''Laga'', na jejížto památku král dal to město vystavěti, proto aby tu při něm moře Červeného přístav byl, z něhož by se mohlo až do Egypta na lodech jezditi, a tak dále až do Prostředzemního moře, o čemž doleji oznámím. ''Batt. Ramusio, nell'nell’ disc. sopra li viag. delle spetierie.'' Bylo někdy to město veliké a lidné, pro kupecké obchody, do něhož někdy vadu z řeky Nilu v čas rozvodňování jeho po strouze vodívali, a tou všecky čisterny pod domy naplňovali, ale toho nynějších časův ničehož se nenachází. Nebo ani obilí, ani vaření, ani ovoce nemají, všecko se jim z Cairu po velbloudích dodávati musí; vodu pak z nahoře dotčených studnic Mojžíšových okolo šesti mil vlaských od města vzdáli berou a pijí, a jiné nemají, tak žeby tam žádný nebydlel, kdyby nebylo pro přístav, k němuž z Indie všelijaká kupectví po moři Červeném vozí, a pro bezpečnost jeho dotčená pevnůstka vystavená jest. V té císař turecký s velikým nákladem jeničary a jiné vojáky chová, a vedlé toho galejí nemálo z Konstantinopole tam dodává, a všecky jiné municí od děl a potřeb posílá a to s velikou nesnází; nebo z Cairu musejí se rozbité na velbloudích až do Sues nositi a tu se znova sbíjeti. Což vše děje se pro ostrach Portugalcův, aby tudy do Egypta vpádu neučinili ''Viaggio di un Comito Venetiano,'' jakž o tom níže podotknuto bude.

Častokrát bývají velikého strachu příčinou kupcům a putujícím po poušti, zvláště když v hejnu chodí; nebo zdaleka se zdají býti jako nějaká jízda na koních, tak že se před nimi ohradí, jako by hned od nich přikváčeni býti měli. Píše o nich ''Gio. Lione 8. par. del'del’ Africa, a Plinius lib. 10. cap. 1.'' Latině slove ''struthiocamelus.''