Vánoční album/1883/O vánocích r. 1620: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
unifikace hodnoty parametru licence; - manuální kategorizace dle autora |
m {{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = O vánocích r. 1620
| PODTITULEK = Historická arabeska
| AUTOR = [[Autor:Emanuel Makovička|Emanuel Makovička]]
| ZDROJ = ''[[Vánoční album]]. Dárek českým rodinám.'' Ročník druhý. Uspořádal Gustav Dörfl. Praha : vlastním nákladem, 1883. s. 3–15. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/24544196 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| SOUVISEJÍCÍ =
}}
{{Forma|proza}}
V tu dobu posvátnou září vše svatým mírem, zavěšují se na hrdlo rodičů dítky, na hrdlo svých manželů ženy a sestry na šíji bratrů. Vše zdá se opojeno býti zimavým vzduchem, bělostí sněhovou, klidným třpytem hvězd, které, i když nevidíme, přece vždy tušíme nad oblaky; na stole plápolá tlupa světel, ve vonný vzduch sálá krb své teplo a vzdychá radostně, všech oči svítí a úsměch blažený poletuje…
Řádek 146 ⟶ 145:
On vybuchl v pláč a šel ukrýti jej do kouta nad slámu trouchnivou, odkud se šířil zápach odporné houboviny…
Ona neplakala. Mysl její obírala se podivuhodnou myšlénkou: proč není on Gideonem lidu svého, proč není on Barakem a já Deborou, proč není on Jeftem a já dcerou jeho? — —
Mezitím voják dole postavený a o žebřík opřený kolísal se a kýval sem tam velikou lucernou, od pána mu zanechanou. Přestalo chumeliti se, ba ukázalo se několik hvězd. Byl v dobré míře. Aby nudu zaplašil, improvisoval hrubý vojenský popěvek. Bylť Ital. Zpíval italsky a jeho hlas rozléhl se široko daleko. Obsah jeho zpěvu byl podivný. První věta zněla: Italky jsou hezké, ale Češky hezčí, a to zvláště, když utíkají, skrývají se a bojí. Druhá věta: kdo třikráte prohrál v kostkách a nezabil proto spoluhráče svého, že je baba. Třetí věta: peníze a bohatství Čechů že Bůh určil pro Italy, Španěly a Valony. Tak zpíval voják. Nerozuměla mu Klára, ale bezděky uchvácena pudem nápodobivosti a zvyku zapěla verše žalmové: „Tylis dal pávům křídlo pěkné? Aneb péro čápu nebo pštrosu?… A že opouští na zemi vejce svá, ač je ve prachu osedí. …nic nemysle, že by je noha potlačiti aneb zvěř polní pošlapati mohla?… Tak zatvrzuje se k mladým svým, jakoby jich neměl… Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti…“
Řádek 178 ⟶ 177:
Pazienza!
Schoulil se na žebříku jako kočka. Hleděl uličkou ku svatému Klimentu. Ticho. Hleděl směrem ke mlýnům Špitálským, které mlčely a ve kterých nemlelo se. Ticho. Jen voda hučela. Rty jeho šeptaly:
Jiří volal jej, aby mu donésti pomohl spoutanou ženu do jeho bytu, který byl na Příkopě po straně Novoměstské, proti bráně Prašné…
| |||