Don Quijote de la Mancha/Díl první/Kapitola první: Porovnání verzí

m
{{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy
m (r2.7.1) (robot přidal: hy:Դոն Կիխոտ/Գլուխ I)
m ({{Cizojazyčně}}; kosmetické úpravy)
{{NavigacePaP
| TITUL = Don Quijote de la Mancha — díl první
| AUTOR = Miguel de Cervantes
| ČÁST = Kapitola první
| PŘEDCHOZÍ =
| DALŠÍ = Kapitola druhá
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Kapitola první
| PODTITULEK = Jedná o povaze a zaměstnání slovutného zemana Dona Quijota de la Mancha.
| AUTOR = [[Autor:Miguel de Cervantes|Miguel de Cervantes]]
| ORIGINAL =
| POPISEK =
| VYDÁNO =
| LICENCE = PD-old-70
| ZDROJ = CERVANTES, Miguel de. ''Don Quijote de la Mancha.'' Díl první. Praha : I. L. Kober, 1866. s. 1–4. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/11838658 Dostupné online.]
| PŘELOŽIL = [[Autor:Josef Bojislav Pichl|Josef Bojislav Pichl]]
| LICENCE-PŘEKLAD = PD-old-70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA = Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
}}
{{Forma|proza}}
Přede vším jiným musela býti vyčistěna zbroj, která po jeho pradědu celá již rezí ožrána a plesniviny plna v koutě pohozena a zapomenuta ležela. Vyčistil a připravil ji, co nejlépe mohl; shledal však, že jest velmi nedostatečna, ješto přílba nebyla úplná a toliko pouhý hemelín. Avšak tu on svým důvtipem nahradil, nebo udělal z lepenky dolejší polovici, a spojiv ji se svrškem takto podobu úplné přílby tomu dal. Na to pak v skutku, aby pevnost její zkusil a bude-li moci ránu mečem vydržet, vytasil svůj meč a dvě rány jí dal; ale již jedním okamžikem bylo zkaženo, o čem byl celý týden pracoval. I mrzelo ho, že ji tak snadno mohl rozbiti, a aby před takovouto nehodou budoucně se uchránil, počal ji znova dělati a uvnitř dva železné pruty podložil; jsa takto o její pevnotě ubezpečen, již více jí nezkoušel, ale za nejřádnější přílbu považoval a cenil.
 
Na to šel ke svému koni a ačkoliv on tak hladký byl, jako zorané pole, a více chyb měl nežli herka Gonelova, která <span lang="{{Cizojazyčně|la">|''tantum pellis et ossa fuit''</span>}} (kost a kůže byla), zdálo se mu, že ani Alexandrův Bucefal ani Cidův Babieca mu by se nevyrovnali. Čtyry dni ztrávil přemýšlením, jaké jmeno mu dáti; poněvadž — jak sám u sebe pravil — neslušelo by se, aby oř tak slavného rytíře a sám v sobě tak výborný, žádného známého jmena neměl. I snažil se mu takové dáti, kteréby znamenalo, čím dříve býval, než koněm dobrodružného rytíře byl, a čím nyní jest. Neboť příslušelo právem, aby, když pán stav svůj proměnil, též i on jmeno své změnil a nějaké zvučně a slavné dostal, podle řádu a úřadu, do kterého vstupoval. A tu konečně po mnohých, jež utvořil a zamítnul, zase vymyslil a opět zavrhnul a pohodil, vymyslil to nejvhodnější a nazval jej Rocinantem; jmeno to dle jeho zdání vznešené, zvučné a znamenající, čím býval dříve, když byl sprostým koněm, jakož i čím teď jest, totiž ze všech koní na světě nejpřednějším.
 
Když byl koni svému toto jmeno dal, které jak jemu, tak i koni se líbilo, chtěl i sobě nějaké dáti a v této myšlénce opět celých osum dní ztrávil, až poslez Donem Quijotem se nazval, což spisovatelům této pravdivé historie zavdalo příležitost k domněnce, že on nejspíše Quijada a nikoliv Quesada, jak někteří chtěli povídat, se jmenoval. Zpomenuv si ale, že slavný Amadis nepřestal na tom, nazvat se pouze Amadisem, ale že si přidal jmeno svého království a své vlasti, aby jí slavnou učinil, a tudy Amadisem de Gaula se nazval, ustanovil on též co pravý rytíř ke jmenu tomu jmeno své vlasti přidati a D.&nbsp;Quijotem de la Mancha se nazývati, čímž dle svého zdání vlast i rodiště své velmi dobře vyznačil a přijetím jmena jejich poctil.
75 329

editací