Povětroň/II.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Založena nová stránka: {{NavigacePaP |TITUL=Povětroň |AUTOR=Karel Čapek |ČÁST=II. |PŘEDCHOZÍ=I. |DALŠÍ=III. }} {{Textinfo |TITULEK=II. |PODTITULEK= |AUTOR=[[Autor:Karel Čapek|Kare... |
m uvozovky; kosmetické úpravy značka: stránka obsahuje ” (obrácené (devítkové) horní uvozovky) |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = II.
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
| POPISEK =
| ZDROJ = [http://www.mlp.cz/cgi/ebaweb/katlist?LANGUAGE=CZE&T_KEY=3347559]
| VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Hordubal ; Povětroň ; Obyčejný život.'' Praha : Československý spisovatel, 1985
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
{{Forma|proza}}
Zavonělo to karbolem, kávou, tabákem a mužstvím. Dobrý a silný pach, něco jako lazaret. Nebo ne, počkejme: karanténní stanice. Kubánský tabák, káva z Portorika a vichřice na Jamajce; dusno, vítr a praštění zmítaných palem. Sedmnáct nových případů, doktore; mře to jako mouchy. Rozlévejte krezol, sem s chlórovým vápnem; hoďte sebou, lidi, a hlídejte všechny cesty; nikdo odtud nesmí, jsme zamořeni. Ano, nikdo z nás, dokud všichni nepojdeme. – Básník se počal do sebe šklebit. Jenže v tomto případě, doktore, bych musel zaujmout odpovědné místo já, autor. Já vedu tu bitvu, starý koloniální felčar, ostřílený mazák morových epidemií; a vy jste můj vědecký asistent. Nebo ne, vy ne, ale ten vlasatý mládenec z interního. Nu, hochu, máme sedmnáct nových případů, prima vědecký materiál; co dělají vaše baktérie? – Mládenec poulí hrůzou oči, pačesy mu padají do čela. Doktore, doktore, myslím, že jsem nakažen. Inu, tak to by byl osmnáctý případ, položte ho. Tuto noc, sestřičko, u něho zůstanu já. Hle, jak se to děvče dívá, jak se dívá do jeho vlasů, slepených horečkou! Já vím, má ho ráda; hloupé děvče, líbala by ho, kdybych odešel, – ještě se nakazí. Jak šumí a praskají ty rozflákané oreodoxy! Horečná dlani, čeho by ses chtěla chytit? Nevztahuj se po nás, nevíme, nemůžeme; podejmi ruku, povedu tě, aby ses nebál. Puls nitkovitý, agónie; dejte sem plentu, sestřičko.
“Cukr?
Básník se vytrhl ze svého hloubání. “Co?”
Chirurg mlčky před něho postavil cukřenku. “Měl jsem dnes práce,
“Kam pojedete?”
Řádek 40:
“Poslouchejte, představujete si to nějak? Dovedete si představit… třeba svítání v pralese; nějaký neznámý ptačí tlukot, cosi jako xylofon napuštěný rumem a olejem.”
Chirurg potřásl hlavou. “Já si nic nepředstavuju. Já… se musím zatraceně dívat. Vidět, víte? A když člověk střílí,
Básník si vzdychl. “Tak to máte dobré, člověče. Já se pořád dívám, a přitom si pořád něco představuju. Nebo spíš tak: ono se to ve mně začne vymýšlet samo od sebe, odehrává se to, začne to žít na svou pěst – Rozumí se, já se do toho pletu: radím, opravuju nebo tak, víte?”
“A pak to napíšete,
“Kdepak! Obyčejně ne. Takové nesmysly… Za tu chvíli, co jste vařil kávu, se řečeným způsobem odehrály dva dokonale pitomé příběhy o vašem vlasatém kolegovi z interního. Prosím vás,
Chirurg zaváhal. “Nu,
Básník se nezdržel. “Nemá něco s tou malou ošetřovatelkou?”
“Nevím,
“Nic,
“Dejme tomu, že něco píšu,
“Vám se něco nepovedlo, že?
“Nepovedlo. Jednou večer jsem šel po ulici a slyšel jsem za. sebou ženský hlas, který říká: To mně přece neuděláš. Nic víc než to – snad to ani nikdo neřekl a jenom se mi to zdálo. To mně přece neuděláš.”
“Nu, a dál?
“Co by bylo dál,
“A jak to dopadlo?”
Řádek 70:
“Co?”
“Jak to dopadlo,
“… Nevím. Ona měla být v právu. Ve jménu všeho na světě, ve jménu veškerého zákona měla být v právu. Rozumíte, všechno záleželo na tom, že ona má pravdu.
Básník se obrátil k oknu, neboť jsou věci, které se snáze říkají do prázdna. “Nejde to, musím se toho zbavit. Chtěl bych… měl bych si-jen tak s něčím hrát… s něčím neskutečným. Aby to nemělo nic, nic, nic co dělat se skutečností… a se mnou samotným. Mít jednou pokoj od té hrozné osobní účasti. Řekněte, copak musím prodělat každou lidskou bolest? Jednou bych si chtěl vymyslet něco hodně dalekého a nesmyslného – Jako bych pouštěl duhové bubliny.”
Zadrnčel domácí telefon. “Tak proč to neuděláte?
“Dovezli sem někoho,
{{Konec formy}}
|