Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné/Popsání cesty mé: Porovnání verzí

Na zprávu tu nebylo mně lze těmi místy z Prahy se dostati, i jel jsem zase nazpět do města, bych se tam převlékl za matronu, a ve průvodu některé mladé vlastenky jakožto domnělé dcery některou branou z města vypravil, a nebo abych se za mlynářského převlečen s nacpaným pytlem na rameně mezi pěšky jdoucím lidem smísen z brány vykradl, že ale takové zakuklení s přílišnými obšírnostmi spojeno, poslední dobou teprv usmysleno bylo, i by pak mou výpravu z města bylo příliš opozdilo, a že mě prozřetelnost ku spěchu doháněla, upustil jsem od jednoho i druhého, a vyslav fiakr za bránu pod záminkou <ref>Ve svých Pamětech líčí Arnold tento útěk krátce takto: „rozhodl jsem se tudíž, že se přes den ve městě budu skrývati, k večeru fiakr přecl bránu pošlu, a sám pěšky mezi lidmi do zahradních restaurací se ubírajícími branou proklouznu. Povedlo se to a za branou vstoupil jsem do čekajícího fiakru, jel do blízkého místa Pankráce, tam vystoupil a sestoupil s jakýms mladíkem k podolskému převozu, bych se dal přeplaviti přes Vltavu. Byla už 11. hodina v noci a hrozná tma, voda byla velká a převozníci neměli chuti převážeti, pokládajíce to v tu dobu za nebezpečné. Prohlásil jsem, že právě v tu dobu nutně potřebuji býti převezen. Na to odvětil jeden převozník: "Pane„Pane, už rozumím - vstupte!“ Obrátil se k svým dvěma druhům se slovy: „Dost řečí, chopte se tyčí!“ a když jsme se octli na vodě, pronesl ke mně: „Jsme prostí lidé, neznáme Vás, ale dobře pozorujeme, co se děje. My máme také srdce v těle. Přejeme Vám, byste se šťastně dostal pryč; jeden z nás doprovodí Vás se svítilnou až k smíchovské silnici, abyste po tmě neklopýtl. Když jsem se šťastně dostal na druhý břeh a chtěl zaplatiti, nepřijali chudí poctivci ode mne peněz.“ Překlad Maršanův, Květy 1898, II, str.48.</ref>, že jede pro rodinu v blízké zahradě jej očekávající, sám však jsem se připojil ke dvoum ve smutek oblečeným s mladíkem z města branou do Pštrosky jdoucím dámám, jež pravšední hovor o chutně zřízené kuchyni pštroského hostinství vedli, k čemuž já, vezmouce na sebe tvářnost dušného starce hlavou přisvědčoval, a vůbec se u projití brány nevšímavě a lhostejně choval, tak že při našem vzezření a při naslechnutí našeho kuchyňského všedního hovoru na nás stráže v bráně žádného bedlivého oka neměli, a mně tak příležitost zavdali, z města bez úhony vyjíti.