Božská komedie/Peklo/Zpěv dvacátý devátý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m české uvozovky |
m české uvozovky |
||
Řádek 31:
Hle, pod nohami již nám měsíc stojí
a málo času zbývá, víc však zříti,
než posud objeveno, duši tvojí.
„Bys tušil,“ já jsem začal hovořiti,
„proč dolů tam jsem patřil dlouhou chvíli,
ty dovolil bys mně tam déle dlíti.
Však proto, dál že kráčel vůdce milý,
Řádek 55:
Však ty jsi příliš hloubal v toho žale,
jenž v Altafortu vláď, v tom okamžení,
že's nezřel naň, tož odešel on dále.
„Ó vůdce,“ dím, „násilné zavraždění
Řádek 63:
Jej proto velice tak rozhořčilo,
bez odpovědi že mne nechal státi,
tím srdce mé jen víc se obměkčilo.
Tak jali jsme se cestou rozmlouvati
Řádek 135:
Dlí tobě, rci, jsou tady Latiníci;
To řekneš-li nám, kéž ti věčně stačí
ku této práci nehty hlodající!
„Jsme Latiníci,“ děl z nich jeden v pláči,
„jež znetvořené zříš zde v muce lkáti;
leč kdo jsi ty, proč noha tvá zde kráčí?
A vůdce děl: „S tím živým ubírati
se musím tady ode stráně k stráni,
mám v úmyslu mu peklo ukázati.
Tu přestalo vzájemné opírání,
Řádek 159:
Tož z jakých národů jsou vaše davy
mi rcete, trest váš hnusný, netušený
vás nezděs, věrné podati mi zprávy!
„Jsem z Arezza, Albero ze Sieny
Řádek 175:
Leč v poslední sluj z desíti mne hnala.
že na světě jsem dělal alchymii,
zvěst Minosa, která se nesklamala.
Já k básníku dím: „Řekni sám, zda žijí
jak Sienští tak marní blázni v pýše?
Víc rozmařilí nejsou ve Francii.
Nač druhý prašivec má slova slyše
Řádek 201:
a poznávám-li tě, vzpomeneš znovy,
Jak opičíval jsem se po přírodě.
</poem>
| |||