Vácslav Beneš-Třebízský (Braun)/III: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Poznámky pod čarou}}, −Kategorie:Části |
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = III
| PODTITULEK =
| AUTOR = Josef Braun
| POPISEK =
| ORIGINAL =
| PŘELOŽIL =
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=AL4DAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
| VYDÁNO = In: Z různých dob. Praha, F. Topič 1904.
| ISBN =
| LICENCE = PD old 70
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Beneš Třebízský]]
| WIKIPEDIA = Václav Beneš Třebízský
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 30:
Nejbližší gymnasium bylo ve Slaném, kdež OO. řádu Piaristů od r. 1859. vyučovali ve všech čtyřech třídách nižšího gymnasia. Jazyk vyučovací byl německý, ale Vácslav Benešův o němčinu ve škole Kvílické ani doma ovšem
nezavadil. Proto, ač věcné vědomosti chlapcovy, jemuž jiždvanáct let v únoru bylo uplynulo, úplně stačily na zkoušku ku přijetí do gymnasia, musil ještě do čtvrté třídy Slanské hlavní školy, taktéž německé a pod zprávou Piaristů se nalézající. Počátkem školního roku 1861.-2. vedl jej otec do Slaného.
„S bušícím nepokojně srdcem vstoupili poutníci Třebízští do koleje Slanské, a náhoda tomu chtěla, že právě po chodbě procházel se učitel čtvrté třídy a vicerektor koleje P. Aegidius Hüwl. Vyslechl žádost známého mu Beneše, změřil chlapce sivým zrakem, chopil jej za rameno a s lakonickým
Vácslavovi nyní nastala pilná a živému, obraznosti plnému duchu ne dvakráte příjemná práce: naučiti se německy tak, aby v desíti měsících mohl s prospěchem poslouchati německé přednášky gymnasialní. Toto „mechanické biflování německých slov a
O jeho píli dosvědčují katalogy gymnasia Slanského:
Řádek 49:
</poem>
Co se jednotlivých známek týče, uvádíme,<ref>Dle Laciny v »Ruchu« 1885.</ref> že mravné chování jeho na vysvědčeních bylo označeno poprvé známkou
gespannt", po třetí, po čtvrté a po páté „stets
půlletí
gymnasiálních až naposled, třikrát „sehr
Tyto pěkné známky Třebízský student si jistě zasloužil; podivuhodná jest vytrvalost, s kterou denně vážil dlouhou a nikoliv rovnou a pohodlnou cestu ze Slaného přes Tísek do Třebíze. Někdy ovšem zejména v zimě spěchal otec synkovi naproti, a někdy tento svezl se
s některými z Třebízských sousedů, jedoucích z Neprobilického mlýna „od
Učiteli Benešovými byli ve Slaném P. Sigmund Koutník (†1872. ve Slaném), jakožto řiditel a učitel náboženství; Benignus Volek (Piarista, †1884. ve Slaném), jenž v prvních třech třídách Beneše latině, mathematice a němčině
Řádek 62:
Že Beneš požíval lásky a důvěry svých učitelů, seznáváme z toho, že jakožto žák přespolní, jenž přes oběd býval ve škole, určen byl k tomu, aby vedl dozor nad
menšími spolužáky
Jediného<ref>»Matice lidu< XIX. 4.</ref> učitele svého z doby tehdejší do smrti
vděčně vzpomínal; je to prof. Antonín Jelínek (nyní na gymnasiu Jičínském), jenž tenkráte ještě býval ve Slaném suplentem.
Ten jediný studentstvo povzbuzoval, lásku k vlasti budě v něm českými úlohami, jichž látku brával z dějin; Beneš vždy radostně vypravoval, jak nadšeně pracoval tenkráte českou úlohu „Bitva na Kosově
Bylo po právu, že z dějepisu měl známky vždy nejlepší; učil se jemu již v těchto ročnících nižšího gymnasia s větší zálibou nežli kterémukoli jinému předmětu. Zvěděli jsme od jeho spolužáka, že často hlásíval se při přednášce učitelově, aby ji doplnil tou kterou případnou poznámkou, svědčící o jeho sečtělosti v knihách historických; školní lekce dějepisné uměl slovo od slova z paměti, a když byl vyvolán, odříkával je plynně, překláněje se při tom přes lavici a kývaje celým tělem — tak býval rozrušen. Občas přinesl prý do školy Hájkovu kroniku a zval k ní mezi polednem spolužáky.
Na jeho
urážející" — a dodává k tomu: „.... mathematika činila mu obtíže, zdlouha a těžce chápal; snad byla tím vinna methoda, jakou se přednášela. Z češtiny při přednášení vybíral si básně obsahu historického; čítanka mu nestačila, mělť Čelakovského „Ohlas písní
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}
|