Povídky pana Kočkodana/Polepšení Felixe Piskory: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Vylepšení zdroje. |
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Polepšení Felixe Piskory
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Karel Poláček|Kočkodan]]
| AUTOR2 =
| POPISEK =
| ORIGINAL =
| ZDROJ = Literární příloha Národních listů, 3. dubna 1921, číslo 91, str. 1. {{Kramerius|mzk|5a8fc113-435e-11dd-b505-00145e5790ea|Dostupné online.}}
| ISBN =
| LICENCE = PD old 70
| PŘELOŽIL =
| LICENCE-PŘEKLAD =
| SOUVISEJÍCÍ =
| INDEX =
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| WIKIPEDIA-HESLO =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
Felix Piskora byl obdařen příliš květnatou fantasií i důsledným optimismem, než aby kráčel po cestě zákona. Udivoval horlivé čtenáře rubriky „Ze soudní síně“ svými dobrodružnými kousky, ať již jako chevalier de Sauce, nebo colonel Mc. O'Brien esq., anebo urozený hrabě v. Zimperlich-Schinderhausen. Jeho specialitou byly sňatkové podvody a místem působení vysoké aristokratické kruhy. Příroda ho pro tento způsob živnosti znamenitě vyzbrojila: Zjevem připomínal typického hrdinu společenského kinodramatu, jenž po dvě hodiny mihá se před roztouženými zraky paní a dívek, aby potom aspoň ve snu vyplňoval nevyslovená přání ženských srdcí. Avšak nejen příjemného zevnějšku byl Felix Piskora. Důležitější je, že byl vyslovená inkarnace drzosti. Drzý byl jeho obličej, jeho aristokratický nos byla provokace, hladce učesaná lebka působila demonstrativně a celý jeho zjev vyvolával pobouření. Ale ovšem drzost jeho byla jemně tlumená, možno říci diskretní, slovem stylisovaná.
Řádek 33:
I našel se muž, jenž objevil v Piskorovi skryté talenty, dovedl ocenili Jeho kvalitu a přispěl svým způsobem k plnému rozvinutí jeho duševních sil. A kdo byl ten pán? Byl to pan Lev Schlesinger, významná osobnost na poli negativně národohospodářském. Před válkou byl upoceným obchodním cestujícím s krémem na boty; jeho zevnějšek, umouněný a ohmataný, jako koruna, kterou dostaneme od kaštanáře nazpět, byl zároveň živou reklamou podniku, jejž zastupoval.
Ale za to ve válce zazářil, jak granát pojizerský v barvolesku své krásy. Rychle pochopiv veliké umění vyhnouti se vojenské povinnosti, aniž by byl za to soudně stíhán, stal se šéfem jedné z obchodních společností, které v té době rozmnožovaly se jako mikroorganismy morové nákazy. Byla to firma „K. u. k. priv. Gesellschaft für die Förderung der patriotischen Heimindustrie, Ges. m. b. H.“ (adresa telegramů „Canef.“), jež propagovala pomocí svých výrobků sezónní, účinné vlastenectví. Ostatně vydělávala také hezké peníze. V této době poznal pan Lev Schlesinger Felixe Piskoru, jenž z nedostatku něčeho lepšího obchodoval se sacharinem, a vzal ho do svých služeb pod titulem účetního, ale vlastně k provádění riskantních obchodů. Tento úctyhodný podnik, jenž přispěl svým způsobem k přesunutí mocenských sil a k nové orientaci politické v Evropě, změnil po převratu svoji firmu a nazýval se „British-Czechoslovak Assotiation for the import and export Comp. Lmtd.
Ústředny, filosoficky vzato, jsou asi výslednicí přirozeného sklonu lidstva k flagellantismu. Je-li na místě přirovnání ze života, má se věc asi tak, jako když kantor vybíral ve škole krejcary na rákosku, aby ji roztřepil o záda školáků: Ústředny jsou zřízeny z prostředků lidu a slouží patrně výhradně k jeho potrestání.
| |||