Paměti olympijské/Předmluva: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

}}

{{Forma|proza}}

V rozvoji moderní tělesné výchovy vynikající, ba snad nejvíce vynikající úlohu mají za posledních třicet let obnovené hry olympijské, které teď, od r. 1896 každý čtvrtý rok, znamenají vrcholnou manifestaci sportu a tělocviku. Iniciatorem jejich jest Francouz Pierre de Coubertin, který r. 1894 na prvním kongrese olympijském v Paříži proklamoval jejich reorganisaci a od té doby hry vyvíjely se tou měrou, že dnes jejich trvání nejen je zajištěno, ale od etapy k etapě rostou, stávajíce se událostí nikoli jen sportovní a tělocvičnou, ale obecně poutavou a celá řada měst a států uchází se o čest mezinárodních olympijských her v jejich lůně.

Paměti obsahují najmě dobu prvního čtvrtstoletí vývoje olympismu. Opírám svoje líčení hlavně o svoje poznámky z těch dob, pak o doklady listinové a trochu také o svoji vlastní paměť. Ale paměť žádného člověka není nikdy naprosto spolehliva a proto memoáry jsou vždycky věcí více nebo méně ožehavou. Zvláště tam, kde události účastní se mnoho osob a kde osoba jediná nevidí dobře do všeho. Z té příčiny rád přijmu korektury a doplňky, kde objeví se nutnými, od těch, kteří byli na událostech přímo účastní. Jsou to z našinců zvláště pan Josef Roessler-Ořovský, dr. Ot. Petřík, vrch. rada Ing. Vít. Pavlousek, prof. dr. Jar. Just (zatím, bohužel, zesnulý), red. Jar. Kvalva, red. M. Horáček, a mnozí jiní. Škoda, že staří pamětníci jako Václav Rudl, Josef Zelenka, J. Kaufmann jsou již mrtví; mohli by vyprávěti všelicos poutavého. Pokud mně známo, jediný p. Roessler-Ořovský psal v Olympijském věstníku (I., čís. 8. ze dne 7. května 1924) svoje vzpomínky „Z odboje Českého výboru olympijského proti Rakousko-Uhersku“, jež dobře doplňují mé Paměti. Že pak v těchto Pamětech mluvím o své osobě více než mně samému je milo, nebudiž mi vykládáno ve zlé. Nebylo vyhnutí.

 

 

<p class="podpis">J. S. G.-J.</p>