Námluvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opr. patrně překlepu |
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Námluvy
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Karolina Světlá|Karolina Světlá]]
| POPISEK =
| ZDROJ = SVĚTLÁ, Karolina. ''Černý Petříček a jiné povídky.'' Praha : Mladá fronta, 1954. s. 139–161.
| JINÉ =
| VYDÁNO =
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 57:
„Nic mi není; kdo ví, co by mi bylo,“ matce se vyhýbala.
Copak matka na ní nepozná! Když se Cilka do prstu řízne, dříve to pocítí než ona. Aby nemohla na ni více dorážeti, rychle si vzala na ramena háky s konvemi a vyběhla ze stavení k tůni pro vodu. Jak se k ní nahýbá, spatří vedle hrobky mezi šípkovými keři cosi sem tam přebíhati. Je to kolčavka červená jako liška. jak ji zvířátko spatří, sedne na zadní nožičky a dívá se na ni, jako by ji chtělo něco zvěstovati. Cilka také s něho oči spustiti nemůže, a tak pohlížejí na sebe dlohou chvíli, až matka ze sednice zavolá, kdeže je s vodou. Když jí pak dcera řekla, proč venku se obmeškala, spráskla radostně ruce a pravila jí: „Ke kterému stavení červená kolčavka přiběhne, tam jistě zakrátko štěstí se dostaví. Na tebe koukla, na tebe tedy štěstí čeká! Vždyť lidé
Kdopak se to hrne po mezi právě Cilce naproti? Snad ne mladá Cívková? Ba že to ona. Jen kdyby se s tou teď sejíti nemusila! Bývalať na svobodě nejhrdější holkou z celé vsi, a co se do sousední vesnice na statek vdala, teprve s ní nelze obstáti. Nepřeje nikomu ani vrabčího hnízda, ani zdravého povětří. Jak má někdo cos nového na se, již do něho zahlíží a zlobí se; ale sama si chodí ve všední den jako mlynářka a jiného na nohy ani nevezme, než šněrovací botky na špičkách bílé prošívané s červenými tkaničkami. Co jí vyjde z úst, nemívá ani hlavy ani paty, ale za to má to zvířátko na sobě šidel dost. Jak Cilku spatří, hned se zastavuje, ale ze žádné k ní přízně, nýbrž že se hodlá před ní zas jednou vychloubati.
Řádek 289:
„Každý ti to řekne.“
„Co mi po lidech? Nechť si mluví, co jim libo! Ale však oni to neříkají; to ty jen sama máš takový vrtoch ve své
„Snad vím, co býti může a nemůže.“
| |||