Bible svatováclavská/1. Janova: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m české uvozovky; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m české uvozovky
Řádek 36:
 
''Jiní důvodové, jimiž se potřebnost svaté zpovědi dokazuje, jsou tito:
# ''Jistá věc jest, že každý hříšník, který po svatém křtu dopustil se smrtedlného hříchu, povinen jest pokání činiti, a skrze ně odpuštění hříchu vyhledati. Neboť dí Pán: "Nebudete„Nebudete-li pokání činiti, všickni spolu zahynete."<ref>Luk. 13,5</ref> Též jistá věc jest, že Kristus Pán samým apoštolům a pořádným kněžím, jakožto jejich v církevní služebnosti potomkům, dal tu moc, aby lidem, kteříž po křtu svatém zhřešili, hříchy odpouštěli, neboť jim samým řekl: "Jakož„Jakož mne poslal Otec, i já posílám vás. Přijměte Ducha svatého. Kterým odpustíte hříchy, odpouštějíť se jim, a kterým zadržíte, zadržáni sou."<ref>Jan 20,21</ref> Již tedy činím tento důvod: apoštolé a jejich potomkové, totiž pořádní kněží, ustanoveni sou od Boha praví soudcové, aby soudili, kteří hříchové mají odpuštěni aneb zadržáni býti. Nemohliť pak apoštolé, ani kněží nemohou spravedliví soudcové býti, a dobře souditi hříchy, leč je dobře poznají. Jako lékař nemůže hojiti nemocného, leč bude věděti jakou nemoc má, nemohouť pak kněží cizích, zvlášť tejných hříchů, samou myslí spáchaných, poznati, leč ti, kteříž zhřešili, jim je obzvláštně vyznají a vyloží. Tedy hříšníci povinni jsou právem Božským pořádnému knězi jedenkaždý těžký hřích obzvláštně skrze zpověď vyjeviti a vyložiti.
# ''Za časů apoštolských mnozí z věřících zhřešivše, přicházeli k svatému Pavlu vyznávajíce a vypravujíce skutky své, čehož by nikdý nebyli činili, kdyby nebyli věřili, že Kristus Pán zpověď ustanovil a že skrze ni dosáhnou svých hříchů odpuštění.<ref>Skut. 19,18</ref>
# ''Sv. Jakub dí: „Vyznávejte se jedni druhým z hříchů svých,"<ref>Jak. 5,16</ref> ne komukoli, ale těm samým, kterým dána jest od Krista moc odpouštěti hříchy, totiž kněžím, kterým Bůh "dal„dal služebnost smíření“, a kteří, jak sv. Pavel mluví, "na„na místě Kristově poselství konají."<ref>2.Kor 5,18</ref> Byloť pak to figůrováno ve Starém zákoně, kdežto samým kněžím a ne jiným lidem bylo poručeno, aby soudili o malomocenství, na jichžto také rozkázání malomocní za stany zůstalti musili, a když ozdravěli, do stanů se zase navracovali.<ref>Leuit. 13 a 14</ref>
# ''Ještě z toho ztvrzuje se svatá zpověď, že také v Zákoně Mojžíšově přikázáno bylo Izraelským, aby své hříchy před knězem vyznávali. Díť zajisté Písmo: „Muž aneb žena, když učiní některý ze všech hříchů, kteříž se přiházejí lidem, etc. vyznají hřích svůj."<ref>Num. 5,6 a 7</ref> Hebrejský text má: "vyznají„vyznají hřích, kterýž učinili,“ z čehož se poznává, že bylo potřebí, netoliko veřejně hříšným se nazvati, ale obzvláštně a zřetedlně vyjmenovati všecky od sebe spáchané hříchy. Jinde podle hebrejského textu takto čteme: „Když zhřeší v jedné věci z těch, vyzná se,"<ref>Leuit. 5,5</ref> kdež to hebrejské slovo "Hithpaël“„Hithpaël“ jest tak mnoho, jako by řekl: „Vyzná se zřetedlně.“ A Galatinus mnohými svědectvími rozličných rabbínů dosvědčuje, že tehdáž bylo potřebí jedenkaždý hřích se všemi okoličnostmi vyznati, jako nyní se má činiti v svaté zpovědi.<ref>Galatini lib. 10. c. 3.</ref>
# ''Naposledy. Zpověď vždycky v církvi v užívání byla; neboť o ní činí zmínku také ti nejstarší sv. Otcové<ref>Clemens Rom. Ep. 1. Irenam l. 1. c. 9. Tertul. lib. de poenit. c. 10. Origenes hom. 2. in ps. 37. et hom. 3. in Leuit. et alii.</ref> a církevní sněmové, jako Laodicenský a Kartaginenský III. – oba před 1100 lety. Kabilonenský I. před 1000 a Kabilonenský II. před 800 lety, ať mlčením jiné pominu. Neníť tedy zpověď právem lidským, ale Božským lidu poroučena. A jistě církev nikdý by nesměla takové věci, které by se tak lidé hrozili, poroučeti, kdyby nevěděla jistotně, že to sám Bůh svým právem poroučiti ráčil. Aniž by králové, císařové, papežové, kteříž také se z svých hříchů zpovídati povinni jsou, tak těžký zákon zachovávali, kdyby ten byl od lidí, a ne od Boha ustanoven. A protož byl by již dávno obyčej zpovídání se přestal, kdyby nebyl z Boha, podlé toho, což od počátku církve za pravé držáno bylo: Jestliže jest z lidí rada tato aneb dílo, zrušeno bude; pakli jest z Boha, nebudete moci toho zrušiti.<ref>Skut. 5,38</ref> Zavírám slovy sv. Bazylia: "Potřebí„Potřebí jest hříchy vyjeviti těm, kterýmž jest svěřeno přisluhování tajemství Božích."<ref>Basilii: in reg. brev. reg. 226.</ref>
 
== Kapitola 2. ==