Josef Pekař a Rukopisy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
forma proza - nejedná se o báseň |
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Textinfo
| TITULEK = Josef Pekař a Rukopisy
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:František Mareš (1857–1942)|František Mareš]]
| POPISEK =
| PŘELOŽIL =
| ORIGINAL =
| VYDÁNO = 12. srpna 1939
| ISBN =
| LICENCE = PD old 70
| LICENCE-PŘEKLAD =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
| ZDROJ = [http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/gagan/jag/rukopisy/dokument/mares-01.htm Národní obnova Ročník III., č. 31, (12. srpna 1939) strana 4]
| SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Josef Pekař]]
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}
{{Forma|proza}}
První svod k omylu jest neříci pravdu celou; J. Hobzek zatajil, proč sešlo z vydání oné brožury, aniž řekl, že je to známo. Redaktor brožury tázal se totiž 11. dubna 1935 chemiků přírodovědecké fakulty po významu chemických zkoušek Rukopisu Královédvorského r. 1886; odpověděli 27. dubna, že i dnešní chemie může o stáří toho Rukopisu na základě srovnávání s rukopisy různých dob dojíti ku pravděpodobnostnímu závěru, jaký správně učinil Bělohoubek, že RK pochází z doby, do které se klade, totiž do XIV. stol. Na základě této výpovědi možno dojíti ku pravděpodobnostnímu závěru, že redakce oné brožury se rozhodla upustit od jejího vydání, a to i s vědomím a souhlasem Josefa Pekaře. Je tedy pravděpodobnostní otázka, nestalo-li se uveřejnění jeho článku po jeho smrti proti jeho vůli. Možno totiž pravděpodobnostně soudit, že vůči určitému výroku pěti chemiků o stáří písma RK Josef Pekař již si nebyl zcela jist objektivní platností svých důkazů padělanosti těchto Rukopisů, třebas i sám subjektivně byl o nich přesvědčen. Neboť jeho důkazy nebyly výlučné a nutné; tak důkaz, že název hradu a panství Grosskal se vyskytá teprve po XVI. stol., nemusí se vztahovati na slova
J. Hobzek míní, že Pekařovy články o rukopisech, ač jejich vydání v brožuře r. 1935 bylo s jeho vědomím i vůlí zastaveno, byly po jeho smrti uveřejněny k informaci vzdělaných čtenářů, kteří dovedou srovnati ducha rukopisů s ideály našich buditelů a jejich úsilí oslaviti dávnou národní minulost, k čemuž pracovali V. Hanka a jeho přátelé, i se slavným Jungmannem. Otázka rukopisů se takto týká národní cti, tedy každého jednotlivce, zejména vzdělaných, Hobzek ujišťuje, že Pekař byl rozhodným odpůrcem pravosti obou rukopisů, že nově vzniklý boj zajímal jej však neobyčejně, že byl přesvědčen, že úsilí a pohnutky obránců jsou vedeny dobrou vůlí prospěti věci.
Na tuto výzvu nesmím se neozvat. Pekařův výrok v
Málo záleží na odepření úcty jednotlivci, jde-li o čest národního celku; a ta bojem za Rukopisy neutrpěla újmy: J. Hobzek již nepíše o podvodu skupiny Hankovy, nýbrž jen o největším podezření padělání, která padá na Hanku a jeho přátele, i slavného Jungmanna. Celá
{{Konec formy}}
|