Dějiny Těšínska/Eližběta Lukrécie (1625—1653): Porovnání verzí

Panování Fridricha falckého v zemích českých bylo kratičké, pročež nazývali ho „zimním králem”králem“. Panovník tento pro krátké své králování pozbyl i svých vlastních zemí falckých, neboť byl dán do achtu čili klatby říšské a císař Ferdinand zmocnil se jeho zemí.

Tím přísněji však hleděno k tomu, aby veškeré obyvatelstvo protestantské přijalo víru katolickou. Primator, purkmistr a rada města Těšína byli již r. 1629 katolíky. Vidno to z privilegia, které téhož roku v úterek po sv. Trojice vydala kněžna Eližběta Lukrécie na ochranu náboženství katolického. Praví, že je potěšena, že vyplnilo se přání císařovo a že rada obecní s primatorem i purkmistrem opustili nepravou a bludnou víru, že vrátili se opět do ovčince Kristova, a že přišli k poznání staré pravé katolické apoštolské římské víry. Protož káže, „aby po všecky bndoucí časy jak v městech tak v předměstí do ouřadů a jiných správ městských žádný přijat nebyl, leč by víru katolickou měl."“ Dále kněžna rozkazuje, aby nekatolík do žádného cechu, řemesla neb bratrstva připuštěn, dosazen a v něm trpěn nebyl." Kupčiti dovolovala kněžna jen katolíkům, neboť poroučí: „Tolikéž tomu chtíti a nařizovati ráčíme, aby žádnému žádného obchodu městského vésti, kupčiti, prodávati i jiných handlův nižádným vymyšleným spůsobem provozovati dovoleno nebylo, než toliko katolickým osobám, tak aby oni své živnosti, řemesla i jiné obchody městské bez všeliké překážky neb újmy v živnostech od nekatolických s pokojem užívati a míti mohli."“ Kněžna určila též tresty na ty, „kdo by se tomuto obdarování knížecímu na odpor postavil, je lehčil a proti němu provinil."“ <ref> Tuto listinu, kterou učení Lutherovo mělo ze země vyhlazeno býti, nalezl dějepisec Biermann pouze latinsky sepsanou a nechce proto věřiti, že kněžna Alžběta Lukrécie proti protestantům tak přísně zakročila, neboť prý všechny jiné listiny této kněžny jsou české. Biermann domnívá se tedy, že ono privilegium pro katolíky podvrhli — Jezovité. Biermann ovšem nevěděl, že original této listiny byl český, jehož opis nachází se v knihách zápisů zemského práva a že listina latinská byla pouhým překladem. — Na privilegiu tomto nacházejí se též podpisy rodů knížecích: Maximiliana Prokla na Horní Suché a Bažanovicích, kancelářského, Erasma Ruckého z Rudz a na Vělopolí, zemského maršálka, Viléma Bořka z Rostropioe na Vendríni a Václava Ouřeckého z Kornic na Golešově, Andrýse Masura českého sekretáře.</ref>

Zdá se, že i na Těšínsku vojenským lidem činěn nátlak na obyvatelstvo, aby zřeklo se protestantství, neboť v knize městské čteme o sporu lékárníka těšínského s obcí toto: „Když leta 1629 město Těšín k náboženství katolickému skrzeva lid vojenský totiž chorvatské rejthary přinuceno bylo."“ Lékárník těšínský nechtěl se dáti totiž na víru obrátiti. Rada městská tudíž proti němu přísně zakročila, zavřela a zapečetila mu lékárnu, „neboť nekatolickým měšťanům obchod všecký jest zastaven."“ Lékárník nebyl však spokojen, že mu rada městská jen pro víru dala zavříti a zapečetiti jeho obchod, pročež pečeť obecní odtrhal a svou lékárnu opět otevřel, neboť měl od kněžny z doby dřívější výsadu, že se mu lékárna „na věcné časy"časy“ povoluje. Primator, purkmistr, rada, vojt a právo vedli potom na lékárníka žalobu velmi tuhú, načež vyšla „vejpověď"„vejpověď“ soudní, že lékárník „musí učiniti odpros radě městské, že odpečetil samovolně dvéře a že musí na rathúz se postaviti a nevycházeti až o propuštění."“ Mimo to musil zaplatiti do komory knížecí dvě stě hřiven pokuty, neboť neměl práva v lékárně prodávati kořalku, vosk, sukno, sůl, víno a jiné tovary. „Ze pak ouřad města Těšína zapečetil apateku, na kterou apatekář obdarování má, v trestání a pokutu upadl."“

Jiří Třanovský získal si velkých zásluh o tehdejší literaturu českou. Narodil se roku 1591 v Těšíně. Vycvičiv se tam na školách latinských, odebral se do Guby v Lužici, pak do Kolobřehu v Pomoří a posléze do Vitemberka. Vyučoval pak na škole sv. Mikuláše v Praze, v Holešově, ve Valašském Meziričí a v Krásném, kdež svěřil mu Jetřich ze Žerotína kazatelství na tamní faře. Po bitvě bělohorské musil svou faru opustiti a odebral se do Bílska v Slezsku, kdež hrabě Sunnegh vzal ho do své ochrany. Však i tam nedopřáno mu dlouho prodleti. Na vyšší rozkaz musil se i s ochráncem svým hrabětem Sunneghem ze Slez vystěhovati na Slovensko. Tam účinkoval v duchovním úřadě na zámku oravském a později v Liptovském sv. Mikuláši, kdež r. 1637 skonal. Nesmrtelný básník „Slávy dcery"dcery“ nazval Třanovského „českoslovanským Lutherem"Lutherem“ a to právem, neboť Třanovský zasloužil si toho názvu pro krásu a čistotu řeči české, v níž sepsal mnoho spisů církevních. Byl to muž důkladně vzdělaný a básník nadaný. Přeloživ z latiny na jazyk český „Konfessí Augsburskou"Augsburskou“ vydal ji r. 1620 v Olomouci a věnoval těšínským krajanům svým. S přítelem Janem Amosem Komenským pracoval společné na kancionálu čili knize žalmů a písní duchovních, kterou Komenský vydal r. 1659 v Amsterodámě. Největší zásluhy však pro církevní literaturu evangelickou získal si, že vydal první zpěvník československý, do něhož sebral písně nábožné v rozličných spisech a knihách dosud rozptýlené. Písně tyto rozhojnil zpěvy, které sám složil a opatřil je pěknými melodiemi. Celý spis vydal pak v Liptově r. 1635 pod názvem „Cithara Sanctorum aneb žalmy a písně duchovní staré i nové."“ Citara těšila se velké oblibě i všech zemích českých, neboť vyšla tiskem v Levoči a v Trenčíně devětkráte, v Prešpurku šestkráte, v Bánské Bystřici a Praze dvakrát, v Lipsku a ve Vídni jednou a mimo to v Loubně a v Pešti v mnohých vydáních. Není snad domu neb chaloupky evangelické na Těšínsku, kde by Citary Třanovského nebylo. Do nedávných dob ještě pěl z ní lid v chrámech melodické písně, doma hledal v ní útěchu. Od pokladu tohoto nebylo jej lze odloučiti. Když v letech šedesátých duchovenstvo evangelické počalo z chrámů a škol vypuzovati češtinu a místo ní zaváděti polštinu, mělo velkou potíž s Třanovským. Lid polský nechtěl se vzdáti svého českého miláčka a chtěl dáti pěti jeho písně v chrámech. Takž nezbylo kněžstvu evangelickému nic jiného, než že krajana Třanovského zachovali, oblekli ho však v polské roucho. Vydán totiž nový zpěvník polský, do něhož přeloženy byly z Citary všechny oblíbené písně Jana Husa, Táborského, Šturma, Jana Augusta, Jana Blahoslava, Třanovského a jiné. Potom polským překladem vytiskován z chrámů evangelických původní český Třanovský. Starší evangelíci však dosud chodí do kostelů s českým kancionálem Třanovského.