Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 8.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m −Kategorie:Části, −duplicitní prázdné řádky |
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
'''Vypsání ostrova Kandie.'''
''Candia ostrov. Položení a velikost jeho. Krásné ženy v Kretě. Přísloví o Kretenských. Obyčej ku poznání práv. Města Labyrint. Malvazí, cipřiš, cukr z Kandie. Zahrady. Vrchnost ostrova. Pták kozidojka. Jedovatost žen, pláč jejich nad mrtvými.''
----
{{Forma|proza}}
Ostrov Candia za starodávna sloul Creta, totiž od křídy, kteráž latině creta slove, a tam se na mnoze i nejlepší nachází. A nejináč u všech starých historikův se jmenuje, nyní pak obyčejně Candia od města hlavního v něm ležícího; proto že jsa slavný a bezpečný přístav při tom městě Candii, kteréž před lety Malium sloulo, nejpřednější obchod od kupectví tam byl, a na větším díle lidé k němu se obraceli, tak že v ústech kupcův jiné slovo neznělo nežli Candia, až i ten ostrov, nemajíce pozoru na vlastní jméno, tak nazvali, odkudž ten omyl vzešlý posavad trvá; ač prvé také sloul ostrov Aerea insula, od mírného a zdravého povětří, Macoroneson et beata insula. Jest pak ostrovu toho položení u prostřed moře, jež slove u zeměpisců Mediterraneum, totiž Prostředzemní, ale mezi kupci a jinými okolními národy jmenuje se Moře veliké, pro rozdíl jiných zátok mořských; však částky téhož moře i z něho pošlé, kteréž k přirovnání s ním malé jsou, také svá vlastní jména mají. A že u prostřed toho moře jest Candia, mimo zeměpisce svědčí to starý spisovatel Virgilius těmito slovy
Creta, Jovis magni, medio jacet insula Ponto. <br/>
To jest: " Creta aneb ostrov Candia, Jupiterové modle pohanské posvěcený, leží u prostřed moře."<br/>
Od té strany západu, z kteréž jsme k němu z Benátek jeli, začíná se dýlka jeho až k východu, a jakž Plinius lib. 4. píše, vztahuje se na dýl 270.000 kročejů, což učiní 270 vlaských mil, a našich 54 míle, po 5 mílích vlaských za jednu naši počítajíc; na šíř nejvíce 50.000 kroků, vlaských mil 50, a našich deset; okolek pak aneb okrouhlost 584.000 krokův, a vlaských mil 584, našich 116 mil, krok po pěti střevících počítaje. A větší jest nežli ostrov Cyprus.
V tom ostrově jest více vrchů nežli rovin, a z té příčiny obyvatelé jeho byli a jsou posavad velice náchylní a oddaní myslivosti, tak že podnes na větším díle lid obecný i sedláci luky a šípky v toulcích i jinák nosí, byt i dosti blízko přes pole jíti měli; ano když na trh do měst a městeček, nad to pak na dobrou vůli a svátky své se shromážďují, v čemž od starodávna až do dnes tu chválu obdrželi, že bývali a jsou dobří střelci, nad jiné okolních zemí národy; jakož toho příklad divný se čte, že jeden v Cretě orla v letu šípkou dostřelil a trefil, kterýž z vysoka prudce dolů spadši na hlavu střelce upadl, a jeho týmž šípem na smrt zranil, tak že tu oba umřeli. Apollonides in epigram. 1. Zvláště pak na moři strany udatnosti i plavení povědomosti podnes to prokazují, že častokráte malá lodí rybářská Candianův obrání se veliké a dobře opatřené od lidu i zbraní lodí loupežnické, nerci-li aby utíkati měla aneb dostáti nesměla. O jejich povědomosti jest staré latinské přísloví: Cretensis mare nescit,
Sv. Pavel, apoštol páně, v epištole k Titovi v 1. kap. jiné nectnosti lidu toho ostrova poznamenal v těchto slovích:
Item : Tria kappa kakiza, tři národové od C jménem se počínající zlí jsou: Cappadoces, Cilices a Cretenses. To zajisté svědectví až podnes o nich skutečně trvá, neb jsou lidé velmi obmyslní a podvodní, jakž o tom svědčí ti, kteříž s nimi kupčí a obchody své každodenně vedou.
Staří toto přísloví o Kretě měli, že všecko, co v ní pocházelo, nejlepší a mimo jiné bylo; a to netoliko na ovoce všelijaké rozuměli, ale i na zákony, řád a správu vlády, od nichž ji Řekové, od Řekův Římané, od Římanů naše krajiny vzali. Plato de legibus. Ephorus lib. de rebus publ. Europae. Také i ten obyčej k dojití poznání a paměti řádův a práv u moh býval, že jsou všudy mládež hudbě učili, a při ní, místo textu, práva k učení dávali, tak že se z kratochvíle, kdy co zazpívati chtěli, právům naučili a přirození k nim velmi náchylné spůsobili. Aelianus de var. hist. lib. 2. Alhen. lib. 14. c. 11. Však brzy potom tu chválu ztratili, a svým sousedům ji zanechali. Strabo lib. 10. Arist. lib. 2. polit.
V témž ostrovu bylo za starodávna do 100 hražených měst, jakž svědčí Vergilius lib. 3. Aen. Herodotus, Polybius, Isidorus a jiní, a sloul od některých Centapolis, jakoby řekl
Byla také tam za starodávna nákladná věc, pro niž z dalekých zemí na pohledění přijížděli, jménem labyrinthus, na spůsob druhého, v Egyptě udělaného (o němž na svém místě doleji zmínku učiním), však ne tak úpravně a slavně. O kterémžto aby každý věděl, coby byl, mezi jinými mnohými spisovateli jednoho slova vlastní tuto položím, kterýž jej vypisuje takto :
Také ten ostrov sám od sebe jest pevný a lodím nepřístupný, kromě Candie města, Rhetimo a Canea, kteříž dobře opatření jsou, jiní pak velice nebezpeční, což největší příčinou jest, že se Turek o něj nepokouší; ač jest jednou skrze Barbarossu hejtmana svého toho pokoušel, ale s svou škodou; nicméně vždy na páních Benátčanech plat roční několik 1000 dukátův pro pokoj vystrašil, kterýž oni jemu podnes dávají.
Nejpřednější věc, skrze niž ten ostrov k vznešení přišel, a co se z něho jinam dodává, jest sladké víno jménem malvazí, za starodávna vinum pramnium, kterémužto rovné v dobrotě nikdež jinde neroste. To malvazí jest dvoje, jedno vařené, druhé nevařené. Vařeno bývá nejlepší, a roste okolo města Rhetimo, kdež nám pravili, že jest viděti při břehu mořském množství velikých kotlův, v nichž víno za času sbírky hned pořád v lisu vytlačené vaří, a tak zvařené do cizích zemí prodávají. Což proto činí, že u toho města jsou vína velmi sladká, kteráž jakby se na moře dostala, brzoby kyselá byla a zoctěla; ale vařená jsou trvánlivější, čistá, vonná, silná, by deset let i víc se chovala. Podlé čehož můžeme znáti, jaká nám malvazí naši někteří kupci buď sem sami vozí, aneb od jiných berou. Nebo nechajíc je 2, 3 aneb víc nedělí, ať nedím měsícův v láhvi čisté státi, netoliko se zkazí a skalí, ale zsmradí a nezdravé bude. Což patrná věc jest, že je nám sem prostější vozí, i někteří zde to umějíc, strojená z vín chatrných a třebas domácích, přidadouc věcí k tomu povědomých, dělají a za malvazí z Candie prodávají.
Nevařené malvazí roste okolo Candie a Canea, a proto ho nevaří, že tak sladké nebývá; také se ven z ostrovu nemnoho vozí, ačkoli jest lacinější nežli vařené, nebo je obyčejně sami obyvatelé toho ostrovu pijí, a pakli ho co jinam vezou, to toliko pro nápravu jiných vín činí, jakž to Vlaši výborně umějí. A také letním časem lidé tam bydlející raději piji vlaská vína, když je dostati mohou, nežli své vlastní, a to z té příčiny, že lehčejší a ne tak silná jsou jako jejich, zvláště v takové horko píti. Nebo když jsme do města Candie přijeli, hned k nám některé přednější osoby své nejlepší víno v lahvích posílaly, přitom nás žádajíce, abychom jim zase naproti tomu našeho vína, které jsme s sebou z Benátek přivezli, odeslali, ješto bylo již nakyslé a k octu nápodobné; nicméně předce jsme jim vděk s ním učinili.
Druhá věc, kteráž se ven z země vozí nad jiné, jest dříví cypřišové, kteréhož veliké lesy a výšky nesmírné jsou, tak že ho k domácímu palivu i jinému dílu truhlářskému aneb tesařskému, až i na lodí místo stožáru užívají; o tom i Dominicus Niger svědčí. Potom vaří se znamenitý cukr v tom ostrovu, jakž pak zde nejlepší chtíce jmenovati, cukr Cande, jakoby z Candie byl, jej nazíváme.
Ve všech okolních ostrovích tak mnoho a rozkošných zahrad, v nichžby výbornější a rozdílnější stromoví pospolu bylo, se neuhlédá; nebo mandly, fíky, granátová, pomorančová, limounová, citronová, Adamová jablka, pinelly a jiné u nás drahé ovoce u nich obyčejné jest, tak že každému rozkoš velikou i mysl a chut, nerci-li toho požívati, ale i na to patřiti dává.
Vrchnost toho ostrovu mnoho set let bývala z vlastního národu, jako králové, kteříž nad jinými ostrovy v Asii i v Řecké zemi znamenité země držívali; ale potom ten ostrov pod moc Římanův, a od nich pod správu Konstantinopolitánských císařův přišel, kteříž ním několik set let vládli, až jej potom Bonifaciovi, markraběti Montisferratenskému, Vlachu, Baldvinus, hrabě Flandrie a císař Konstantinopolitánský, daroval, kterýž jej léta 1194. za jistou sumu obci Benátské, jakž Bellonius svědčí, prodal; a tak Benátčané jej až posavad drží, a pro správu jeho vždycky ve třech letech jednoho z pánův radních, s plnou mocí a právem, titulem vlasky il potesta, jako za hejtmana a správce posílají a směňují, z kterýchž každý domů se navrátě, zprávu i počet vladařství svého knížeti Benátskému a jiným spolu pánům učiniti musí, a někdy takový pro zlé hospodaření statku i hrdla odsouzen bývá.
Tehdáž právě, když jsem tam byl, přijel jiný vládař z Benátek, jsa provázen od několika Benátských galeí, i slavně v městě Candii přivítán, že se bylo nač podívati; jakož pak i ten hejtman s praporcem svého lidu, kterýž se na naší lodí s námi z Benátek plavil, také od šatstva a zbraně opatřen jsa, téhož dne vtrhl.
Jiných pevností, krom dotčených tří měst, několik dobře lidem osazených páni Benátčané drží, však nejvíc město Candii opatrují, kteréž pro příležitost a velikost i bezpečnost přístavu valně od přespolních se navštěvuje, pročež musí se silně hlídati; ač samým přirozeným položením velmi pevné jest, jsouc vůkol vrchem jako nějakú hradbou obklíčené, ač nedím co se bašt, zdí a jiných municí dotýče, kteréž se tu při něm nákladné nacházejí; přístav leží jako měsíc, věži přepevnou k obraně na rohu maje; a přes to den ode dne víceji se pevní, i vnitř od stavení valně šlechtí, a to tak, jakoby nikdá dosti pevné a rozšířené býti nemělo.
Nachází se v témž ostrovu pokolení z ptactva, jménem latinským caprimulgus, kozidojka, u velikosti žežulky u nás, kterýžto pták nočním časem kozy a ovce na poli dojí a s velikou škodou sedlákův mléko vytahuje a žere, bystře se uměje buď k stojícímu aneb ležícímu dobytku připojiti. O tom ptáku i staří psali, jako mezi jinými vůbec známý Ovidius 6. Fastorum takto:
Zvěři líté, jako vlkův, lišek, medvědů atd., na tom ostrově, ani sov není, aniž jsou jací zeměplazové jedovatí, ač Bellonius cap. 18. a Plinius lib. 8. cap. 58. píše, že se tam trojí hadi nacházejí, ale by uštipli aneb ubodli, však že jedem nenapustí a nenakazi. Jednoho jsem hada dosti velikého u jedné studénky, dvě míle od města Kandie, lézti viděl; i ptal jsem se jednoho Řeka poustevníka (kterýž vlasky uměl), jsou-li také v tom ostrově hadi, že někteří o tom vypravují, že žádných se tam nenalezá. I ukázal mi na svou bradu a odpověděl, že jest jich více nežli vlasů v jeho bradě, však že nejsou škodliví aneb jedovatí. Svědčili mi to nejedni toho ostrovu, a píší také o tom i jiní, jako Munsterus in Cosmogr., že místo jedovatých zvířat ženy téhož ostrovu tak jsou jedovaté, když se rozhněvají, udrápnouc aneb ukousnouc někoho z mužského pohlaví, nepřijme-li i hned něco proti jedu a antidotum, že konečně od toho umříti musí.
Koroptvy veliké nejprvé jsem v tom ostrově uhlédal, a ty jsou mnohem větší nežli u nás, pysky a nohy červené majíc, maso pak bílé i oči co bažant; jakož jsem pak potom i v zemi Svaté mnoho jim podobných viděl.
Toto k zavírce, doložiti musím o pohanském spůsobu, kterýž se od nich nižádným předešlé ani nynější vrchnosti jejich právem, při pohřbení, želení a pláči mrtvých vykořeniti nemohl a nemůže. Nebo ačkoli řeckého náboženství jsou a křesťané slouti chtějí, nicméně proti patrnému slovu božímu nesmírně a neobyčejně svých mrtvých pláčí, a to tímto spůsobem : Kdyžby kdo umřel, hned se ženy v jisté místo k tomu dožádané shromáždí, a tu od jitra až do večera s křikem a pláčem velikým (byť jim z srdce nebylo, jakož býti nemůž) v prsy se bijí, vlasy sobě s hlavy trhají, tvář ukálejí, a to z té příčiny, aby přístojícím a tudy jdoucím lítost a žalost spůsobily. Mezi tím také jistou a k tomu vycvičenou ženu hlasu zvučného za peníze najmou, kteráž jistý zpěv s pláčem začíná i po jiných vydržuje, tím nebožtíka život od mladosti až do skonání jeho vypravují a vychvalují. Po takovém pláči, když čas přijde, tělo mrtvé k hrobu nesou, a na pohřeb každá žena svobodu jíti má; tu jdouce bijí se, pláčí a potvorně stavějí, ramena a prsy, jakoby z nešetrnosti a veliké žalosti to činily, obnažují a ukazují. K tomu i ty, kteréž jsou krásné a pěkného těla, naschvále se strojí a ukazují, aby tudy mládencům a vdovcům krásou svou k zamilování a k stavu manželskému jich požádání příčinu daly. Jiné pak ženy a nevěstky cizím mužům a mládencům k hřešení všelijaký podpal činiti se snaží. Toho všickni z mužského pohlaví, aby tak pěkného divadla nezmeškali, a zdaliby co hodného dostati mohli, každý podlé úmyslu dobrého neb zlého pilně šetří. Bellonius cap. 5. lib. 1. observ.
{{Konec formy}}
|