Stránka:Kraszewski, J. I. - Záhuba pohanův na Litvě.pdf/7: Porovnání verzí
→Korektura:Nebylo zkontrolováno: vložení OCR + opravy |
m české uvozovky |
||
| Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
„Povídej mně o tom.“ pravil nemocný zakaboniv se, „o čem jsi včera mluvil. Přemýšlím-li jsa o samotě, přichází mně vždy víc a více vzpomínek. Ta vaše řeč, ze které jsi mně pověděl několik slov, byla mně známa za mého dětinství. Jedno tvé slovo vydobylo ze mne celé množství jiných takořka utopených a zasypaných. Povídají mně, že mne sem přivedli z Němec co sirotka, ale klamou mne. Jako děcko slýchal jsem tu řeč, mluvil jí; jest to řeč litevská, a já jsem Litvín tak jako ty. Nyní, když pohlížím v to temno dávných let, čím dále tím na více věcí se rozpomínám, pokrytých mlhou. Mlha se rozstupuje.“ |
„Povídej mně o tom.“ pravil nemocný zakaboniv se, „o čem jsi včera mluvil. Přemýšlím-li jsa o samotě, přichází mně vždy víc a více vzpomínek. Ta vaše řeč, ze které jsi mně pověděl několik slov, byla mně známa za mého dětinství. Jedno tvé slovo vydobylo ze mne celé množství jiných takořka utopených a zasypaných. Povídají mně, že mne sem přivedli z Němec co sirotka, ale klamou mne. Jako děcko slýchal jsem tu řeč, mluvil jí; jest to řeč litevská, a já jsem Litvín tak jako ty. Nyní, když pohlížím v to temno dávných let, čím dále tím na více věcí se rozpomínám, pokrytých mlhou. Mlha se rozstupuje.“ |
||
Výrostek sedící na lavici položil prst na ústa a pohledl starostlivě ke dveřím. Vzdychal a třel si čelo. „Nešťastná chvíle, |
Výrostek sedící na lavici položil prst na ústa a pohledl starostlivě ke dveřím. Vzdychal a třel si čelo. „Nešťastná chvíle,“ zakoktal. „ve které o tom učiněna zmínka! Co již pomůže na to přemýšleti? co Vám pomůže to věděti? Co jednou dostalo se do jejich rukou, nikdy se z nich více nevyprostí. Pohleďte na mne. Mne též někde urvali z chaty jako chlapce, přihnali na provaze při koni jako dobytče, pokřtili, ostříhali a učinili mne svým sluhou. Když jdou na mé rodáky, musím za nimi nésti pavezy a meče. Vidím, jak se moje krev prolévá, jak bratří moji hynou… vše ve mně kypí, slzy vstupují mi do očí; ale já jsem sám a nemám síly!“ |
||
Jiří pozvedl se poněkud na lůžku, stáhl brvy a zaťav pěsti zašeptal: „Uprchnouti přece možná.“ |
Jiří pozvedl se poněkud na lůžku, stáhl brvy a zaťav pěsti zašeptal: „Uprchnouti přece možná.“ |
||