Bible svatováclavská/1. Janova: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m české uvozovky; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{RIGHTTOC}}
Řádek 13:
</div>
V této epištole, kterou sv. Jan Apoštol brzo po svém evanjelium, totiž dvě létě před svou smrtí sepsal, porážejí se některá kacířstva, kteráž se byla tehdáž vyskytla: jako Cerintovo a Ebionovo, kteříž učili, že Kristus není Bůh; Bazylidesovo, kterýž učil, že Kristus není člověk; a naposledy Šimona Čarodějníka, an za to měl, že sama víra bez dobrých skutků postačuje k spasení. Odkudž sv. Jan krom víry a naděje v Bohu začasté napomíná k milování Boha a bližních, též k činění dobrých skutků, které každému lidskému věku rozdílně předpisuje, jak navrhují někteří sv. Otcové.
== Kapitola 1. ==
'''''I.''' Vypravuje sv. Jan, že vtělené Boží Slovo svýma očima viděl, a rukama se ho dotýkal; skrze kteréž my sme k přátelství Božímu pozdviženi. 1. — '''II.''' Učí, že Bůh jest světlo bez temnosti, a že proto věřící v světle Kristovu choditi mají. 5. — '''III.''' Dále učí, že žádný není bez hříchu, a proto že se má každý hříšníkem vyznávati, což jestliže učiní, Kristova krev očistí jej od všelikého hříchu. 8.''
Řádek 33:
'''''Svatá zpověď dokazuje se z Písma.'''''
''Z verše 9. dokazuje se, že křesťané právem Božím mají se z svých smrtedlných hříchů zpovídati pořádnému knězi, neboť dí sv. Jan:
''Jiní důvodové, jimiž se potřebnost svaté zpovědi dokazuje, jsou tito:
# ''Jistá věc jest, že každý hříšník, který po svatém křtu dopustil se smrtedlného hříchu, povinen jest pokání činiti, a skrze ně odpuštění hříchu vyhledati. Neboť dí Pán: "Nebudete-li pokání činiti, všickni spolu zahynete."<ref>Luk. 13,5</ref> Též jistá věc jest, že Kristus Pán samým apoštolům a pořádným kněžím, jakožto jejich v církevní služebnosti potomkům, dal tu moc, aby lidem, kteříž po křtu svatém zhřešili, hříchy odpouštěli, neboť jim samým řekl: "Jakož mne poslal Otec, i já posílám vás. Přijměte Ducha svatého. Kterým odpustíte hříchy, odpouštějíť se jim, a kterým zadržíte, zadržáni sou."<ref>Jan 20,21</ref> Již tedy činím tento důvod: apoštolé a jejich potomkové, totiž pořádní kněží, ustanoveni sou od Boha praví soudcové, aby soudili, kteří hříchové mají odpuštěni aneb zadržáni býti. Nemohliť pak apoštolé, ani kněží nemohou spravedliví soudcové býti, a dobře souditi hříchy, leč je dobře poznají. Jako lékař nemůže hojiti nemocného, leč bude věděti jakou nemoc má, nemohouť pak kněží cizích, zvlášť tejných hříchů, samou myslí spáchaných, poznati, leč ti, kteříž zhřešili, jim je obzvláštně vyznají a vyloží. Tedy hříšníci povinni jsou právem Božským pořádnému knězi jedenkaždý těžký hřích obzvláštně skrze zpověď vyjeviti a vyložiti.
# ''Za časů apoštolských mnozí z věřících zhřešivše, přicházeli k svatému Pavlu vyznávajíce a vypravujíce skutky své, čehož by nikdý nebyli činili, kdyby nebyli věřili, že Kristus Pán zpověď ustanovil a že skrze ni dosáhnou svých hříchů odpuštění.<ref>Skut. 19,18</ref>
# ''Sv. Jakub dí:
# ''Ještě z toho ztvrzuje se svatá zpověď, že také v Zákoně Mojžíšově přikázáno bylo Izraelským, aby své hříchy před knězem vyznávali. Díť zajisté Písmo:
# ''Naposledy. Zpověď vždycky v církvi v užívání byla; neboť o ní činí zmínku také ti nejstarší sv. Otcové<ref>Clemens Rom. Ep. 1. Irenam l. 1. c. 9. Tertul. lib. de poenit. c. 10. Origenes hom. 2. in ps. 37. et hom. 3. in Leuit. et alii.</ref> a církevní sněmové, jako Laodicenský a Kartaginenský III. – oba před 1100 lety. Kabilonenský I. před 1000 a Kabilonenský II. před 800 lety, ať mlčením jiné pominu. Neníť tedy zpověď právem lidským, ale Božským lidu poroučena. A jistě církev nikdý by nesměla takové věci, které by se tak lidé hrozili, poroučeti, kdyby nevěděla jistotně, že to sám Bůh svým právem poroučiti ráčil. Aniž by králové, císařové, papežové, kteříž také se z svých hříchů zpovídati povinni jsou, tak těžký zákon zachovávali, kdyby ten byl od lidí, a ne od Boha ustanoven. A protož byl by již dávno obyčej zpovídání se přestal, kdyby nebyl z Boha, podlé toho, což od počátku církve za pravé držáno bylo: Jestliže jest z lidí rada tato aneb dílo, zrušeno bude; pakli jest z Boha, nebudete moci toho zrušiti.<ref>Skut. 5,38</ref> Zavírám slovy sv. Bazylia: "Potřebí jest hříchy vyjeviti těm, kterýmž jest svěřeno přisluhování tajemství Božích."<ref>Basilii: in reg. brev. reg. 226.</ref>
== Kapitola 2. ==
'''''I.''' Napomíná k stálému s Bohem spojení a obcování, k varování se hříchů, k zachování Božích přikázání, a nejvíce k cvičení se v lásce. 1. — '''II.''' Zbuzuje všecky k milování a ctění Pána Boha a k nenávidění světa, v němž nic jiného není, nežli žádost těla, žádost očí a pejcha života. 13. — '''III.''' Učí, že se máme štítiti kacířů jako Antikrista, a stále trvati v víře Nejsvětější Trojice a v milosti Boží. [18.]''
Řádek 81:
'''''Každá lež jest hřích.'''''
== Kapitola 3. ==
'''''I.''' Ukazuje vzácnost duchovního z Boha zrození, jehožto konec jest věčné spasení. 1. — '''II.''' K čehož zachování musí člověk hříchů utíkati, lásku bratrskou ne samými slovy, ale také skutky prokazovati, a také jiná přikázání Boží zachovávati. 7. — '''III.''' Jistí to, že kdo tak činí, všeho od Boha dosáhne. [20.]''
Řádek 101:
{{verš|kapitola=3|verš=14}} My víme, že sme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdo nemiluje, zůstává v smrti.<ref>Leuit. 19,7</ref>
{{verš|kapitola=3|verš=15}} Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest. A víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.
{{verš|kapitola=3|verš=16}}
{{verš|kapitola=3|verš=17}} Kdo by měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého nouzi trpěti, a zavřel by střeva svá před ním;<ref>Jak. 2,15; Luk. 3,11</ref> kterak láska Boží zůstává v něm?
{{verš|kapitola=3|verš=18}} Synáčkové moji, nemilůjmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou.
Řádek 115:
'''''Víra bez lásky jest mrtvá. Oučinkové dobrých skutků jsou: 1. Vyžádání všeho dobrého. 2. Dostiučinění za pokuty časné. 3. Milování od Boha. 4. Život věčný.'''''
== Kapitola 4. ==
'''''I.''' Učí opatrnosti při rozeznávání duchů pravdy od duchů bludných; nebo, kdo vyznává, že Kristus v těle přišel, ten z Boha jest; kdo pak to zapírá, ten z světa a ďábla jest. 1. — '''II.''' Převelice chválí lásku, protože Bůh láska jest a svého Syna z lásky a skrze lásku nám dáti ráčil. 7. — '''III.''' Vyčítá tři užitky lásky. 1. že my skrze lásku v Bohu, a Bůh v nás přebývá. 2. že v nás ke dni soudnému dobrou nadějí plodí. 3. že od nás strach zapuzuje. 15.''
Řádek 145:
'''''Nemůž každý podlé zdání svého zvláštního ducha vykládati Písem Božích.'''''
''Z prvního verše poznáváme, že nedobře učí ti nekatoličtí, kteříž pravějí, že každý člověk podlé zdání svého zvláštního ducha může vykládati Písma a poznati, která jest pravá víra; neboť svatý Jan praví:
== Kapitola 5. ==
'''''I.''' Dále vychvaluje víru a lásku k Bohu, a její užitky ukazuje, totiž nové z Boha zrození. 1. — '''II.''' Přemožení světa. 5. — '''III.''' Svědectví Boží. 7.'' — '''IV.''' Věčný život. 11.'' — '''V.''' Ujištění, že všecko obdržíme, zač Boha prositi budeme. 14.'' — '''VI.''' Ostříhání od všelikého hříchu. 18.''
{{kapitola|5}}
Řádek 180:
'''''Jsou tři osoby Božské.'''''<br/>
''Z verše 7. učíme se, že ačkoli Bůh jest jeden v podstatě však jsou tří osoby Boží:
{{Poznámky pod čarou}}
| |||