Školák Kája Mařík/Díl I./XXV. Kája by rád na výlet: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zdenek (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m jednoduché uvozovky; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
|TITUL | TITUL = Školák Kája Mařík
|AUTOR | AUTOR = Felix Háj
|ČÁST | ČÁST = XXV. Kája by rád na výlet
| PŘEDCHOZÍ = XXIV. Kája nese do školy zabitou zmiji, a přijde pan inspektor
|DALŠÍ | DALŠÍ = XXVI. Kája pojede na Karlův Týn
}}
{{Textinfo
| TITULEK = XXV. Kája by rád na výlet
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Felix Háj|Felix Háj]]
| POPISEK =
| ZDROJ = [http://www.skolakkajamarik.cz/eknihy/Skolak_Kaja_Marik_I.pdf skolakkajamarik.cz]
| VYDÁNO = HÁJ, Felix. ''Školák Kája Mařík.'' Jedenácté vydání. Brno : Občanská tiskárna, 1943.
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA = Kája Mařík
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 26:
Ve středu dopoledne neměl ve škole stání. Jak šel ráno do školy, Troníček vyhrával novou. Tuze se Kájovi líbila a zaposlouchal se před školou. Ještě Troníček nedohrál, když Vojta Brabencovic se kmitl kolem něho: „Už je osm, honem pojď!“
 
„Jaká pak to asi je?“ myslil si Kája. „Však mu to strejček Troníčkovic poví. Má s ním přece jakou známost! Kolik krajíců chleba i kusů rozpíčků odstěhovalo se z Kájovy tašky do Troníčkových kapes. Posledně měl taky novou. Řekl, to je, Kájo, ,Copak‚Copak je to za vojáka‘. Tahle asi bude jiná. Jen aby už bylo deset!“
 
Pan řídící řekl: „Kájo, tys, myslím, dnes duchem nepřítomen.“
Řádek 102:
„Ju, vzácná paní, taková je tam studna, že ani hned kamínek není slyšet, když se tam hodí, a
z drahých kamenů celá kaple. Povídal pan řídící jako nic: ,Deset korun si musíte přinést na dráhu
a oběd.‘ Já bysem si vzal chleba, ale ,maminka‘‚maminka‘, řek’ pan řídící, ,ať jde s vámi‘!“
 
„Výlet na Karlův Týn, viď, Kájo? A to ještě nevíš, že máš přijít k nám a poprosit, a že tě
Řádek 134:
dovolili.“
 
„Ale, ale! Tos rovnou řek’: ,Vzácná‚Vzácná paní, dejte mi na vejlet,‘ ne? Koukejme se na věci!
Takového dobrodiní z lesovny užijeme a ty budeš obtěžovat se žebroněním o peníze? A to se ani
trochu nestydíš? My na to nemáme. Tys chudý chlapec, který nemusí všude být, a dost! Copak tě
Řádek 159:
 
„Já bysem, maminko, ani peníze nechtěl. Já bysem za nimi doběh’ až k tomu hradu. Jen pár
krajíců chleba kdybyste mi dala a asi korunu ,pro‚pro všecko‘, jak říká tatínek. Kdepak deset korun,
maminko! To já vím, že mi nemůžete dát, a jen když dovolíte, abych moh’ sám. Však já dám na
sebe pozor!“