Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/63: Porovnání verzí

jsem, že mi krev v žilách stydne. A tak se stalo, v že v mé duši ponenáhlu, zcela pozvolna uzrával úmysl, abych onoho starce sprovodil se světa, jen abych se zbavil pro vždy onoho oka.

Jediné tomu tak. Jsem pokládán za šílence; odpovídám však, že šílení ničeho nevědí. Měl mne jen někdo tehda viděti, jak promyšleně, dle plánu jsem si při tom počínal — s jakou opatrnosti, s jakou ostražitostí a určitostí jsem vše prováděl. Nikdy nebyl jsem přívětivější vůči onomu starci, jako právě po celý týden, než jsem ho zavraždil. Každou noc, kdy půlnoční hodina se blížila, plížil jsem se k jeho dveřím, položil jsem ruku na kliku a otevřel — ó jak tiše, jak polehounku! A když už byly dveře tak pootevřeny, že jsem mohl mezerou dovnitř hlavu vstrčiti, vytáhl jsem lampičku , která dokola byla uzavřena, aby žádný paprslek z ní proniknouti nemohl, a pak teprve vpravil jsem hlavu dovnitř. —

Ó kdyby mne byl někdo při tom pozoroval, byl by se mně jistě vysmál, jak opatrně a obratně v před jsem ji posunoval a jak lstivě a obezřele jsem sobě při všem počínal. Zcela, zcela pomalounku posouval jsem hlavu v před, abych tím starce ze spánku nevytrhl. To trvalo dobrou hodinu, nežli jsem konečně hlavu svou otvorem