Hráči/16. kapitola: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

A pan Bek takto počal:

 

— Milý muži, — odvětila paní Valérie s klidným úsměvem, — nedobře činíš, jestliže se dáváš strhovati hněvem. Jsi na omylu. Necítím k tomuto jinochovi nic jiného, leč lásku mateřskou, kterou nezavrhuje ani mrav, ani učení. Urazil jsi mne; avšak já ti nechci splácet stejnou mincí. Nechtěj, abych ti připoměla tvoje dobrodružství. Nechci mluviti o jisté Adrienně, v městě Besanconu, zdráhám se vysloviti jméno anglické dívky, jménem Mabel, která byla jednoho dne unesena, takřka před zraky zarmoucených rodičů, přeji si, aby v mém srdci zanikla vzpomínka na plavovlasou Němku, která snad ještě dnes očekává svého miláčka, jenž ji opustil se slibem, že ji odvede k oltáři … A což mladičká Kathleen, kde je nyní?

 

 

A obrácen ke mně, pokračoval: — Mladíku, hrál jste nepoctivou hru. Jaký jste hráč, jenž dává přednost pochybným slastem v náručí stárnoucích žen před rozkoší, kterou poskytuje spravedlivý boj? Dnes jste opustil svého mistra a vydal jste jej v ruce nejapného hráče, jehož hra mu neposkytla ničeho jiného, než řetěz trpkostí. Je dobře, pane … Žádám, abyste okamžitě opustil můj dům. Poplenil jste své štěstí, pane. Přeji vám mnoho zdaru ve hře, ačkoliv jsem zachvácen obavou, že ve vás roste falešný hráč …