Krakatit/XXXIX.: Porovnání verzí

| TITUL = Krakatit

| AUTOR = Karel Čapek

| ČÁST = XXXIX.

| PŘEDCHOZÍ = XXXVIII.

| DALŠÍ = XL.

| TITULEK = Krakatit

| PODTITULEK = XXXIX.

| AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]

| POPISEK = Utopistický román o objevu třaskaviny nepředstavitelné síly, vydaný poprvé v r. 1924.

| ORIGINAL =

| PŘELOŽIL =

| ZDROJ = [http://ld.johanesville.net/capek/dilo Literární doupě]

| VYDÁNO =

| ISBN =

| LICENCE = PD-old-70

| JINÉ = časop. Lidové noviny,<br />25. 12. 1923 – 15. 4. 1924,<br />O. Štorch-Marien 1924

| WIKIPEDIA = Krakatit

| WIKIPEDIA-DALŠÍ =

| IMAGE =

| POPISEK-IMAGE =

Zazářila a vzala ho kolem krku. „Ty milý! Dávala jsem si tu na hlavu nějaký plecháč, víš, jako korunu, a hrála jsem si sama pro sebe na panující kněžnu. ,Jasnost‚Jasnost nejmilostivější kněžna ráčí poroučet?‘ ,Zapřáhni šestispřeží, pojedu do Zahur.‘ Víš, Zahur, to bylo mé vymyšlené místo. Zahur, Zahur! Milý, je něco takového na světě? Pojď, ujedeme do Zahur! Najdi mi to, ty tolik znáš –“

Nikdy nebyla tak svěží a oživená jako dnes; až na to zažárlil, až v něm zakvasilo vášnivé podezření; popadl ji a chtěl ji sevřít. „Ne,“ bránila se, „nech; buď rozumný. Ty jsi Prospero, princ zahurský; a jen jsi se převlékl za kouzelníka, abys mne unesl nebo vyzkoušel, já nevím. Ale za mnou přijede princ Rhizopod z říše Alicuri-Filicuri-Tintili-Rhododendron, takový protivný, protivný člověk, co má místo nosu kostelní svíci a studené ruce, hu! A už mne má dostat za ženu, když ty vstoupíš a řekneš: ,Já‚Já jsem kouzelník Prospero, dědičný princ zahurský.‘ A mon oncle Metastasio ti padne kolem krku, a začnou zvonit, troubit a střílet –“

Prokop příliš dobře pochopil, že její líbezné tlachání povídá něco velmi, velmi vážného; střežil se ji vyrušit. Držela ho kolem krku a třela se vonným líčkem i rty o jeho drsnou tvář. „Nebo počkej; já jsem princezna zahurská a ty jsi Velký Prokopokopak, král duchů. Ale já jsem zakletá, řekli nade mnou ,ore‚ore ore baléne, magot malista manigoléne‘, a proto mne má dostat ryba, ryba s rybíma očima a rybíma rukama a celým rybím tělem, a má mne odvést na rybí hrad. Ale tu přiletí Velký Prokopokopak na svém větrném plášti a unese mne – Sbohem,“ skončila znenadání a políbila ho na ústa. Ještě se usmála, jasná a růžová jako nikdy, a nechala ho zamračeného nad rzivými troskami Zahuru. U všech všudy, co tohle znamená? Žádá, abych jí pomohl, toť jasno; podléhá nátlaku a čeká ode mne, že… že snad ji nějak zachráním! Bože, co učinit?