Patery knihy plodů básnických/Svatogor: Porovnání verzí

| TITULEK = Svatogor

| PODTITULEK =

| AUTOR = [[Autor:Karel Leger|Karel Leger]]

| POPISEK =

| ORIGINAL =

| PŘELOŽIL =

| LICENCE = PD old 70

| LICENCE-PŘEKLAD =

| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=vqUDAAAAYAAJ Google Books (jen z USA)]

| VYDÁNO = [[Autor:František Bílý|BÍLÝ, F.]]: [[Patery knihy plodů básnických]]. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 377 - 378.

| ISBN =

| JINÉ =

| WIKIPEDIA =

| WIKIPEDIA-DALŠÍ =

| IMAGE =

| POPISEK-IMAGE =

| SOUVISEJÍCÍ =

S nebe na zem vkročil velký Svatogor.

Nad vrcholky sosen, nad temena hor

do tmavých až mraků hlava jeho čněla.

Pod ním širá země v základech se chvěla,

lesy jeho dechem klonily se k zemi,

Když tak jednou k zemi hleděl v pohrdání,

u svých nohou spatřil na skalnaté pláni

zemdlelého muže. V neunavném spěchu

pudů těžkým pluhem kypřil bez oddechu.

Svatogor se sklonil, — jak když vrch se kácí.

»Postůj, bídný červe, pomohu ti v práci!«

Uchopil se pluhu, ale jaká tíže!

Což tu ocel klatou v zemi kouzlo víže?

Marně namáhá se, pot mu proudí s čela,

nestačí tu věru jeho síla celá.

Do úpadu zemdlen k rolníkovi praví:

»Bídný zemský červe, ušetřím tvé hlavy.

Svatogor jsem, silák, který města boří,

vyvracuje hory, údoly z nich tvoří.

Řeky stavím v běhu, bujné kácím lesy,

moře, zem i nebe síly mé se děsí.

Řekni však, соco v zemi starý pluh ten víže,

že já, který skálu zvedám bez obtíže,

nemohu jím hnouti?«

s čela pot si utřel a děl: »Lidská nouze!«

(Z Veršů. — V Lumíru, 1880.)