Některé starožitné památky města Třebíče v Moravě: Porovnání verzí

</center>

 

1) '''Černý dům.''' Cizinci, procházejícímu se po velkém a velmi dlouhém náměstí Třebíčském, ukazuje se již z daleka tak zvaný „černý dům“ pod číslem 22, a budí zvědavost i méně všímavého člověka, tím více ale milovníka starožitných památek. Jest to stavení slohu renaissančního, celé na vápně rytými obrazy a ozdobami pokryté, jakými ještě mnohá města naše, tu větším onde menším počtem se honosí, jako Praha, Prachatice, Písek a j. Také máme ještě nejeden zámek, který zachoval takové obzvláštností vyozdobení ze 16. a 17. století. Dům tento jest 37½ stopy široký a na dvoje poschodí vysoký; z tmavohnědé zdi vystupují do bílého vápna ryté ozdoby a obrazy, ježto velmi zběhlého umělce a velikou pilnost ukazují. Římsa pod střechou jest nyní již holá, ukazujíc jen složení tesaných kamenů. Hned pod ní táhne se širší pás, ozdobený střídavě zátočkami a arabeskami formy tulipanové. Pod tímto pasem jest druhé poschodí, rozděleno na devět polokruhových luků, ježto na půl cihly povystupují a o hezké pilíře se opírají. V polích nad pilíři vyryté se spatřují podoby báječného zvířete, jež nazýváme noh (Greif), které v pazourech, vždy dva a dva proti sobě, dobyté meče drží. Ve třech výklencích jsou okna, v ostatních šesti ale spatřují se allegorické ženské podoby s nápisy. První podoba s nápisem ''Fides'' představuje víru s křížem v ruce, na nějž s vroucí důvěrou hledí. Druhá podoba ''Charitas'', láska, představuje matku své nejmladší dítě srdečně k hrudi tisknoucí, an starší dítě plno dítěcí lásky k matce se tulí. Třetí ''Spes'', naděje, jest děva s květoucí tváří, stužka z vlasů větrem povívá, kotvici pevně v rukou drží, jakoby s pevnou důvěrou říci chtěla: ''Spes me tenet'' (Cic.), naděje mne drží. Čtvrtá ''Justitia'', spravedlnost, drží váhu a meč. Pátá ''Fragilitas'', pomíjejičnost, ukazuje bujnorodnou ženštinu, která v zrcadle, jež před sebou drží, svou budoucnost zpytuje, pomíjejičnost krásy pozemské, kdežto palma míru v druhé ruce znamená, že ''Fides et charitas sit palma temporis nostri'', víra a láska palmou našeho věku býti mají. Šestá ''Laetitia'', veselost, mladice s květinami a mečem poskakující, hlásá: ''Res mihi est laetitia'' (Corn. Nep.), veselost jest mou věcí, již v zápětí často meč trpké opravdivosti následuje a ve smutek ji obrací.