Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/47

35

STAVBA MĚSTSKÝCH HRADEB V ATHENÁCH

(Thuk. II., 60), posluchač nebo čtenář patrně prý si vzpomnělna Themistoklea a srovnával. A to byl prý pravý účel Thukydidův ukázati, že Themistokles byl sice xxxxx, ale že nebyl xxxxx jako Perikles.

Pausanias a Themistokles své doby byli největší lidé v Řecku a zejména přirozené nadání Themistokleovo bylo veliké, ale nad ně nad oba mravní velikostí vyniká Perikles.

Thukydides znal prý dobře anekdotický ráz verse, které se přidržel, ale uvěřil jí, protože u Themistoklea zdála se mu i neobyčejná věc možnou a podle velikého umění jeho se mu zdařilo, že i čtenáři versi jeho uvěřili. Ostatně Thukydides nutně zvolil si to vypravování, jež nejvíce mělo ráz legendy, neboť to právě srovnávalo se s jeho záměrem, ukázati nevyčerpatelnost této odysseovské povahy.

Ale Keilův výklad, jak i ze stručného výtahu hořejšího s dostatek tuším vysvítá, není šťastným rozřešením otázky. Nepřesvědčí nikoho, protože je strojený. Tak s prameny zacházeti nelze. Tato myšlenka o tendenci Thukydidově je xxxxxxxx celé práce. Keil nepodal ani stín důkazu, že Thukydides vložil episodu o stavbě hradeb za tím účelem, který mu podkládá. Proto právě také difference mezi Thukydidem a ostatními prameny neobjevují se v náležitém osvětlení. Někde rozdílu není vůbec. Praví-li Keil na straně 283: „Zunächst ist die ganze Tendenz (u Efora) in viel geringerem Masse auf eine Glorificirung des Themistokles zugespitzt als bei Thukydides“, třeba vytknouti, že tendence té v tom smyslu, jak Keil si to představuje, není ani u jednoho ani u druhého a proto není také rozdílu mezi nimi. Na str. 287 hlavním důvodem toho, že zpráva u Plutarcha a Demosthena pochází z jiného (oběma společného) pramene než z Thukydida, Keilovi jest to, že u obou vyskýtá se xxxxxx, a u Thukydída slova toho není. – Pravda slovo

xxxxx není u Thukydida, ale co jiného značí slova xxxxxxxx v c. 91, než věcné popírání Themistokleovo? Jinde pak váha domnělých nebo skutečných rozdílů se upřilišuje, jako na př. když na str. 285 se vyvozují důsledky z toho, že u Efora mluví se v řeči poslů spartských o Xerxovi, u Thukydida však jenom o barbaru.

3*