Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/37: Porovnání verzí

Hadonos (diskuse | příspěvky)
první verze
(Žádný rozdíl)

Verze z 13. 1. 2019, 18:50

Tato stránka nebyla zkontrolována
25
KTERÉ JEZERO MAKED. JEST HERODOTOVA Πρασιὰς λίμνη?


mimo Makedonii, tedy že r. 500 nepochybně východní hranicí Makedonie byl Vardar a že tedy i r. 513 hranice ta nebyla východněji. Okolnost ta svědčí opět pro jezero doiranské; od tohoto jezera k Axiu jsou 3½ hodiny a vzdálenost ta shodovala by se s udáním Herodotovým, že cesta od jezera do Makedonie jest βύντομος χάρτα[1] Z Herodotovy poznámky (V., 94), že r. 506[2] bylo město Anthemus (u Soluně) makedonské, nelze činiti rozhodujícího závěru, poněvadž (zase vzhledem k udání Herodotovu VIII., 116) nutno míti za to, že Anthemus tehdy byl jen makedonskou enklavou, oddělenou od vlastní říše makedonské oním královstvím krestonsko-bisaltským.

Pohraničním územím makedonským byla tedy za Amynty krajina při středním a dolním Vardaru a Galliku (Echeidoru), kteréžto území mělo tehdy ještě název Mygdonie po starším obyvatelstvu. Horní poříčí Gallika ovšem zaujímala Krestonika, a v této krajině byly také ony stříbrné doly, jež ύστερον τούτων, totiž nepochybně po porážce Peršanů u Plataj[3] dostaly se zároveň s celou krajinou v moc Alexandrovu.

Ke konci ještě poznamenávám, že mínění, jakoby jezero Prasias mělo ve starověku ještě druhý název Kerkinitis,[4] není žádným svědectvím doloženo. Jméno Kerkinitís vyskytá se pouze u Arriana I. II. 3 při popisu výpravy Alexandra Velikého proti Persii a můžeme název ten vztahovati i k jezeru langadskému i k jezeru butkovskému a také k jezeru achinskému. Rozhodnutí však o tom nemá, jak řečeno, vlivu na určení jezera Prasias.



    středověku) Vardar západně obtéká. Ve starověku však hlavní ústí řeky bylo východně Chalastry, Strabo VII., z. 20. a 23 T. Území však města toho zajisté hlavně táhlo se za Vardarem na v., jak vychází najevo z Herodota VII., 123 (Gatterer l. c. 143, Cousinéry l. c. I., 61, Delacoulonche l. c. 676).

  1. Chrysochou 1. c. 39.
  2. Busolt II.2 442 a 449.
  3. Abel (l. c. 153), Born (Zur mak. Geschichte, Progr. Berlin 1858. str. 18), Kiepert (Lehrbuch d. a. G, 313), Niese (l. c. 25), Busolt (l. c. III.2 1, 196).
  4. Původcem jeho jest Leake (l. c. 209), jehož mínění přijal Abel (l. c. 60).