Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/36

24

JAROSLAV ŠTASTNÝ:

svědčí tyto důvody: I. jižně od něho jsou skutečně opuštěné starověké doly u silnice z Kilindiru do Doiranu, zvané tureckým názvem σταμαδέμια.^[1] 2. Na severovýchodním břehu jezera dosud jest vesnice zvaná Pres.^[2] Toto jméno zdá se mi pro totožnost jezer doiranského a Prasias rozhodujícím. 3. Jezero doiranské dosud vyniká zvláštní hojností ryb jako za Herodota a dosud na jezeře tom (a jen na něm!) při západním břehu víděti jest ve vodě dřevěné rybářské domky, jichž stavba jest taková, jak ji Herodot popisuje.^[3]

Pátráme-li po nějakých jiných udáních o východní hranici říše makedonské za Amynty, nalézáme pouze zlomek Hekataiův u Stefana Byzantského s. v. Χαλάστρα, ze kterého zdá se vyplývati, že toto město, ležící východně Vax-daru,^[4] bylo za jeho doby ještě

---

sob, jak nesnáz odstraniti, naskytá se sám od sebe výklad, že místa Herodotova VII. 115 a VIII. 116 (k nim přidal bych i V. 3, kdež se mluví o Thracích χατύπερδε Κρηστωναίων, tedy právě u jezera doiranského, které = Prasias) táhnou se teprv k době pozdější (r. 480), kdežto místo V. 16 vztahuje se – jak jsme předpokládali v. str. 18 k r. 513. Teprv po tomto roce tedy zmocnili se Thrakové nadvlády nad kmeny paionskými až k jezeru doiranskému. Jezero achinské jest spíše bažina, neshoduje se tedy nikterak s popisem u Herodota. (Nesprávně podobnost shledávají Leake l. c. 199, Tafel, Thess 266, 269, Abel l. c. 60.) V. Chrysochou l. c. 20. Taktéž jezero butkovské jest mělké.

1. Zjištěno teprv popisem, jejž podal Chrysochou (l. c. 39 a mapa). U jezera butkovského doly dosud nezjištěny.
2. Chrysochou l. c. 27 a mapa, čímž zdá se mi tvar ten zjištěn. Gopčević (Makedonien u. Altserbien 1889) píše ovšem na své mapě Brest, ale dle památek antických tam nalézaných (Chrysochou l. c.) nutno souditi, že osada pochází ze starověku a tedy vždy možno, že slovo Brest jest přeměna starého Pres. Srovn. o nomenklatuře naši pozn 22.
3. Chrysochou 31–35. Proti stotožnění jezera Prasias s doiranským a pro jezero butkovské zdá se svědčiti pouze to, že hory z. jezera doiranského (Tasli-dagh asi 600 metrů dle Kíeperta, Neuer Atlas… mapa XII.) nejsou tak vysoké, jako pohoří na j. jezera butkovského (Karadagh, odnož to pohoří zvaného Kurša, které dosahuje až 1500 m (ibid.). Okolnost ta však, jak patrno, veliké váhy nemá. Ostatně možno, že Herodot nepopisuje cesty, jež vede od jezera doiranského do Makedonie na z., nýbrž na j., tedy také přes odnože pohoří Kurša, jež by pak bylo = Dysoron, není-li jím ovšem Tasli-dagh. Zdali ovšem v onom tureckém názvu (Černá totiž neschůdná hora) vyjádřena totéž, co v řeckém δύσωρον, jak myslí Chrysochou (l. c. 26), nezdá se mi býti zcela jisto. – Herodotův Orbelos pak jest ovšem, jak řečeno, Beleš planina na s. jezera doiranského. Pro jezero butkovské vyslovuje se (s pochybností) Kiepert (Neuer Altas von Hellas, mapa VII., srovn. naši pozn. 24) a Doell (l. c. 11, 43). Že Prasias rovná se jezeru doiranskému, pronesl nejprve Oousinéry (Voyage dans la Macédoine, Paris 1831 I. 93), ale při tom nepochopitelným nedoatřením myslí, že Dysoron = hoře Chortiatsis v. Soluně. Po něm názoru toho hájil Chrysochou v uvedeném spise (hl. na str. 25 nn.).
4. Chalastra rovná se nynější vesnici Kulakia. kterou nyní (asi od