Paměti/II. — Léta 929–1517: Porovnání verzí

| TITUL = Paměti

| AUTOR = Mikuláš Dačický z Heslova

| ČÁST = II. — Léta 929–1517

| DALŠÍ = III. — Léta 1454–1466

| PŘEDCHOZÍ = I. — Léta 1278–1516

Jiný vejtah z poznamenání předkuov mých; kteréž příze psané věci a některé šířeji a patrněji s příběhy jinými oznamují a tuto níže položené následují.

Léta od narození Krista Pána, syna božího, 929 kníže české sv. Václav od svého vlastního bratra Boleslava zabit jest v Starém Boleslavi.

:Kostel pražský počal nejprvé jmíti biskupa jménem Ditmara z Sas.

:Kníže české Oldřich, zamilovav Boženu, sedlákovu dceru, pojal ji k manželství. - Nota. Těch časuov Vršovci, rod v Čechách po knížatech přední, chtíce rod a kmen knížecí zahladiti a sami na sebe vladařství převésti a sobě zosobiti, jak jsou a co v tom před sebe brali, jest v kronikách obsaženo. Nechtěl jsem nežli toliko to, co jsem po předcích mých našel, tuto poznamenávati; nebo jiné věci tuto pominuté hojně jse tisknuté nacházejí a mnozí autorové toho jsou staří i noví, však vidělo mi jse jsem z jedněch staročeských sešlých kněh psaných přejíti a položiti, jak a co jsou ti Vršovci s knížetem českým Jaromírem učinili a zacházeli, pro vyrozumění. Přitom, jaká jest starodávní prostá řeč česká byla, jse vyrozumí:

:Pán Buoh učinil tak hojné léto, že korec žita platil po 6 penězích a pšenice po 2 groších českých.

:Narodil jse císaři Karlovi, králi českému, syn, jemuž dáno jméno Zikmund.

:Nota. Pomíjím tuto také mnohých poznamenání od předkuov mých, nebo jse v kronikách prvé nacházejí. Opáčím toliko šíreji poznamenané příběhy, jež jse staly a v Čechách dály po upálení při concilium constanském Jana Husa a Jeronýma Pražského, mistrů českých.

:Počali v Čechách dávati krev svátosti večeře Krista Pána z kalichu tak, jakž tejž Kristus Pán naříditi ráčil.

:Potom byl veliký sněm v Praze pánuov českých a moravských, rytířuov a zemanuov, a poslali na sněm do Constancí listy spečetěné třima sta pečetí, napsavše těm na témž coneilium shromážděným, kterak I jsú jim to k české hanbě učinili a jich mistry spálili, ješto na nich nižádných bluduov a kacířstvo neshledali, ale že jsú byli praví a věrní vykladači Písma svatého.

:Smetali konšely na Novém Městě s rathauzu, a král český Václav zasteskl sobě proto, umřel na Novém hradě. A hned po smrti jeho chasa vybojovala Kartouzy, klášter u Vltavy řeky v Praze, a pak pan Petr Konopištský a N. Divůček z Lučova a jiní prodávali lidi do Hory Kutny, berouce i pastevce po polích, a mistra Chodka sťavše i vmetali do šachty. A když jednou nabravše lidí i přivezechu je do Hory a v první súmrak rubáše jim hlavy, vmetali do šachty, tehdy ta hlava šťatá skočiece po zemi, promluvila, říkaje po třikráte: Krev boží; krev boží, krev boží! A pan Jan Švihovský mučil lidi takto: kázal uvázati křesťana na dcku, davše mu nasypati v hrdlo prachu puškového, a kázal zapáliti, takže prach zapálený všecka střeva zadkem ven proskočil.

:Kouřimští měšťané vpustili do svého města stranu královskou a zjímali své přednější a bohatší sousedy, kteříž byli přichýlni k pravdě boží, a vydali je do Hory.

:Pan Hynek Krušina sebrav lid k Třebechovicuom, s nímž byl také pan Jiřík z Chvalkovic a Mokrovous, i táhli spolu k Hradišti Mnichovému a dobyli toho kláštera šturmem, a vypálivše jej, táhli ku Praze na pomoc Pražanuom proti králi Zikmundovi uherskému. Nebo král Zikmund přijel vojensky do Čech o památce sv. Víta a oblehl Prahu. A bratr Jan Žižka oblehl hrad sv. Václava, Strahov pak a Břevnov, kláštery, vypálil. Také osadil horu Vítkovu u Prahy; a tu král Zikmund kázal k němu šturmovati. I vyšli Čechové z Prahy Žižkovi na pomoc a zbito jest tu Němců i jiných několik set. A největší škodu činil králi Zikmundovi nějaký Robych, vinař, zbiv a zjímav mnoho Němcuov. Poté král Zikmund vyjel z Čech a vyvezl s sebou svátost říšskou, též dcky zemské a poklady po králi Václavovi, bratru jeho, pozůstalé. Bratr Žižka, tak z Prahy vyjevše, dobyl tvrze Brožan a odtad táhl k Táboru, kteréžto město oblehl pán Rožmberský. A Žižka zvěděv, že nějací pikharti byli na nějakém ostrově mezi vodami blízko od Tábora a ti že mistrné bludy drželi a vedli, a vpadše do městečka Vožice, zbili ženy a děti, i přepadl na ně Žižka a dobýval jich. A oni jse bránili a mnoho mu lidí zbili. Ale Žižka je přemohl a vůdce jich řečeného Rohan umrtvili. Pozůstalí z nich prosili, aby je Žižka na milost přijal, avšak nechtěli svých bluduov upustiti a dali jse raději zbíti. Někteří v Klokotech spáleni, někteří, pokání přijavše, toho bludu jse odřekli.

:Pražané oblehli Vyšehrad o památce sv. Václava a v tom obležení mnoho lidu zhynulo. A obležení ztekli jsú z Vyšehradu a porazili vartu pražskú, i zbito tu Čechuov na dvě stě. Potom přijel král Zikmund retovati Vyšehradu se pány moravskými, i šturmovali k sv. Pangráci, ssedavše s koní. I zbito jest tu od Pražanuov a táboruov mnoho pánuov českých a moravských s jinými, jenž byli strany krále Zikmunda. I vzdali jsú obležení Vyšehrad pro hlad, nebo snědli jsou koní v tom obležení 120. A tu hned Vyšehrad bořen etc. etc. - Nota. Co a jak dále Žižka a po jeho smrti jeho lid, táboři, sirotci, a jiní Čechové bojovně provozovali, mnoho jse tuto pomíjí pro ukrácení, zvláště poněvadž to v kronikách jest prvé obsaženo.

:Po skončení pak těch hrozných vojen českých, když z obojí strany žádost míru a pokoje byla, mnohá jednání a smlouvy jsou se s týmž císařem Zikmundem a s papežem, I biskupem římským, konaly skrze mnohé legáty z obojí strany. A Čechuom přijímání pod obojí spůsobou svátosti večeře Krista Pána, syna božího, od něho nařízené, jest osvobozeno; nebo jsou to Písmy svatými i mečem udatně obdrželi. A císař Zikmund za krále českého přijat a dosedl a brzo potom život svuoj dokonal.