Ottův slovník naučný/Permutace: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Skim (diskuse | příspěvky)
m Přidán výskyt permutace.
m opr. a úpr.
Řádek 10:
| AUTOR = neuveden, [[Autor:J. Kneisl|J. Kneisl]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 500–501. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n548 Dostupné online.]
| LICENCE = PD oldanon 10070
| LICENCE2 = PD old 100
}}
 
{{Forma|proza}}
'''Permutace: 1)  P.''' čili {{Prostrkaně|přestava}} slove v math. změna pořádku jisté skupiny členů čili prvků, vyjádřených číslicemi nebo písmeny, jakož i výsledek této změny; při tom do každé nové skupiny béřeme všecky dané prvky a rozlišujeme jednotlivé skupiny různým seřaděním prvků. Přestavujíce cili permutujíce dané prvky postupujeme od přestavy nejnižší k nejvyšší, tak že jdouce ve skupině dané od pravé strany k levé dospějeme z předcházejících stále vyšších (t.  j. pozdějším písmenem abecedy nebo vyšší cifrou označených) prvků na nižší: ten vyměníme s prvkem z následujících za ním v pravo nejblíže mu vyšším a připojíme nahrazený prvek i s ostatními v pravo v přirozeném pořádku. Tak dostaneme ze čtyř prvků (''a, b, c, d'') tyto '''p.''':
 
{|align="center"
Řádek 49 ⟶ 50:
|dcba
|}
|}Počet '''p'''-cí z ''n'' prvků <math>= 1 . 2 . 3 \dots (n - 1) . n = n!</math>
 
'''2) &nbsp;P.''' v {{Prostrkaně|účetnictví}} zaujímají 1. &nbsp;příjmy, nemající povahy důchodové, 2. &nbsp;výdaje, jež nejsou ztrátami či náklady. Změnami těmito nenastává ani zvětšení ani zmenšeni {{Prostrkaně|celkového}} majetku, pouze se změní stav součástek dle vzorce: za statek ''a'' dojde statek ''b'' hodnoty téže, na př. zcizování majetku kapitálového, pohledávky, na něž splátky docházejí, kompensace, novace, cesse, assignace a úvěrní jednání vůbec. Dle zásady '''Pp'''-ci, t. &nbsp;j. za náklad svéstojný, účtovati sluší výrobky (jež nastoupily místo statků k výrobě spotřebovaných) a zejména nově přibylé součástky kapitálu pevného (stavební a zařizovací náklady). Ve mnohých případech bývá v praxi pochybno, zda dávka vzájemná, kterou máme účtovati dle zásady permutační, nespadá spíše do kategorie skutečných vydání hospodářských a správních. Couder vzhledem k tomu uvádí, že s hlediska národohospodářského nelze stavební a &nbsp;p. náklady považovati vždy za rozmnožení, aspoň ne téže hodnoty s nákladem, kapitálu pevného, na př. vojenské dráhy, které bývají passivní, staré památky (Karlův Týn, Prašná věž), zbroj vojenská, dlažby, stoky a pod. zařízení mající zájem veřejný. Náklad vedený na podobná zařízení nelze tudíž posuzovati s hlediska '''p'''-cí; neboť jde o obor úkojného hospodářství (povznesení a zachování veřejného blaha, zachování starých památek). Theoreticky lze částky příjmu užité k úhradě nákladu spotřebního jen potud pokládati za '''p.''', pokud připustiti lze, aspoň do jisté míry, prospěch ať soukromý či veřejný, jakožto {{Prostrkaně|majetek}} účtovatelný, na př. stavba nemocnice. Rubriky kameralistické mimořádných účinů (stavby, koupě nemovitostí atd.) a nepůsobných příjmů a vydání jsou skutečnými '''p'''-mi. Ježto čásť '''p'''-cí vede se v kameralistice samostatně, jiná (stavební zařízení, inventář a '''&nbsp;p.''') na rubrikách hospodářských, jest nesrovnalost tato přední vadou peněžního účtu ''[[Autor:J. Kneisl|J. Kneisl.]]''
{{Konec formy}}
 
[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Permutace]]