Dějiny Těšínska/Zákonník knížete Václava. Smrt Václava: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opravy |
m unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; - nepoužívané parametry; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| PŘEDCHOZÍ = Změna vyznání náboženského. Zboření kláštera v Orlové. Kníže Fridrich Kazimír
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Zákonník knížete Václava. Smrt Václava
| AUTOR = [[Autor:František Sláma|František Sláma]]▼
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=fbYDAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)▼
▲|AUTOR= [[Autor:František Sláma|František Sláma]]
| VYDÁNO = Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 82 – 89.▼
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Václav III. Adam|Václav III. Adam]]▼
▲|ZDROJ=[http://books.google.com/books?id=fbYDAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
▲|VYDÁNO=Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 82 – 89.
▲|LICENCE=PD-old-70
▲|WIKIPEDIA-DALŠÍ=[[w:Václav III. Adam|Václav III. Adam]]
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 54 ⟶ 45:
Přihodilo-li se, že někteří obyvatelé ''o meze neb hranice'' v rozepři byli, soud položil jim „rok", totiž ustanovil stání a potom odebral se na ta místa, o která rozepře byla. Tam na těch místech soud si počínal, jak starodávný pořádek ukazoval. Aby označeny byly pravé hranice, dal soud vysýpati kopce a potom dostal pan sudí „dvě hřivně".
Na mezích přijímána ''přísaha'' podle starodávného spůsobu: Měšťan svědčil kleče s odkrytou hlavou s podnešenými prsty, bez zbraně všelijaké. Lidé selští svědčíce, byli svlečeni až do košile a museli bosi kleknouti do hrobu, který k tomu konci byl vykopán, aby se tam přísahati mohlo. V hrobě klečíce, přísahali svědci, nemajíce při sobě zbraně žádné ani nože. Co páni soudci strávili, všecka jídla, pití a obroky, všechno se sepsalo a každá věc zvláštně „pokřtěna" a potom sudímu předloženo, aby podepsal, co se utratilo. A ten, kdo při ztratil, zaplatil všecko.
''Zahaleče a běhouny'', kteří pracovati nechtěli, nesměla trpěti ani žádná obec ani žádný obyvatel, nýbrž tací lidé byli vypovídáni a odbýváni. Hry a tance noční, konečně na vsích i jiné rozpustilosti pán každý na svém gruntě byl povinen „zastaviti" a to proto, aby lidé na živnostech nehynuli, mrhajíce své a zahálejíce a tak sebe, ženy a dítky své v nouzi a chudobu přivádějíce.
Řádek 76 ⟶ 67:
Německých neb polských listin soud nesměl přijímati. Kážeť článek 20.: Pak-liby kdo jaké spravedlnosti, listy aneb svědectví prokazovati chtěl před soudem ''jiným a ne českým jazykem'', ten to sobě ''na česko'' hodnověrným osobám přeložiti a časně před stáním pilně vypsati dáti má a českým jazykem při těch jiných jazyků spravedlnosti své předložiti má, tak dobře cizozemec, jako obyvatel."
Když řádky tyto čteme, zaplakati musíme, jak v století nynějším hluboko kleslo právo jazyka našeho v Slezsku. Za knížete Václava a dlouho po něm byla čeština jedinou, výlučnou řečí úřadní na Těšínsku. I když cizozemec přinesl z cizích zemí listiny německé, musil si je dáti přeložiti na jazyk český. A v století nynějším soudy na Těšínsku vracely žádosti české, poněvadž prý jsou v řeči neobvyklé sepsány!
Stavové i měšťané na Těšínsku vyjímaje města Bílska již před tím, než kníže Václav ujal se vlády, výlučně užívali češtiny jak při úřadování, tak v soukromých svých obchodech. Dopisovali si česky, bavili se česky, dávali děti vychovávati česky, krátce byli Čechy.
Řádek 94 ⟶ 85:
Potom J. K. M. na smrtelném lůžku litoval plačky a se slzami svých hříchů, potrval v stálé víře a naději k Bohu, kteréhož se srdečnými vzdechy o odpuštění hříchů prosil a víru svou zpovědníku panu Jiřímu Wolfovi rukou dáním potvrdil. Z čehož zarmoucená kněžna velikou útěchu měla. J. K. M. dal se též krátce před svou smrtí svátostmi zaopatřiti, tedy připraven byl k smrti. To dosvědčuju já Adam Kerber, městský písař Těšínský, který jsem u J. K. M. v době choroby dnem a nocí až do nejposlednější hodinky bděl," ač toho nebyl jsem hoden. Bůh dej J. K. M. veselé z mrtvých vstání! Amen."
{{Konec formy}}
| |||