Božská komedie/Peklo/Zpěv dvacátý devátý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: ru:Божественная комедия (Данте/Мин)/Ад/Песнь XXIX/ДО |
m oprava zápisu autora; unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; - nepoužívané parametry; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Zpěv dvacátý devátý
| AUTOR = [[Autor:Dante Alighieri|Dante Alighieri]]▼
| PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]▼
▲|AUTOR=Dante Alighieri
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=LgUOAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)▼
| VYDÁNO = Praha, J. Otto 1897▼
▲|PŘELOŽIL=[[Jaroslav Vrchlický]]
| LICENCE
| WIKIPEDIA = Božská komedie▼
▲|ZDROJ=[http://books.google.com/books?id=LgUOAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
▲|VYDÁNO=Praha, J. Otto 1897
▲|LICENCE=PD-old-70
▲|WIKIPEDIA=Božská komedie
}}
<poem>
Řádek 39 ⟶ 31:
Hle, pod nohami již nám měsíc stojí
a málo času zbývá, víc však zříti,
než posud objeveno, duši tvojí." —
„Bys tušil," já jsem začal hovořiti,
„proč dolů tam jsem patřil dlouhou chvíli,
ty dovolil bys mně tam déle dlíti." —
Však proto, dál že kráčel vůdce milý,
já za ním šel, odpověď cestou dával:
V té sluji, na niž obráceny byly
Řádek 63 ⟶ 55:
Však ty jsi příliš hloubal v toho žale,
jenž v Altafortu vláď, v tom okamžení,
že's nezřel naň, tož odešel on dále." —
„Ó vůdce," dím, „násilné zavraždění
Řádek 81 ⟶ 73:
fraterů jejích v obličej nám zřely.
Tu různý pláč mne stihl usedavý,
že protk' mne šípy soucit hlodající,
až rukou uši kryl jsem i část hlavy.
Z Valdichiana jakby špitálníci
a z Maremmy a Sardinie, v září
a červenci již stůňou na zimnici,
By nahromadě byli tam, tak sváří
se pláč a ston, a taký puch tam dýše,
jak úd, když ranou hnisá a se paří.
Na poslední břeh sestoupli jsme tiše,
po dlouhém srázu vždycky k levé straně:
tu vzplál můj zrak, že až k dnu oné skrýše
Moh' patřit jsem, kde spravedlnost Páně
tak falšovníky stíhá v jejich vině,
jež zapsala si, a v ty vrhla stráně.
Ba zdá se mi, že národ na Aegině
tak nebyl, když naň morná rána padla
a vzduch pln nákazy byl, ve vteřině
Že zvěř až k červu nejmenšímu chřadla,
že staří národové obnovili,
jak básníkům báj do péra ta kladla,
Se z rodu mravenrců. Ach, také byli
zde v tmavém dolu různé duchů řady,
i slyším je, jak posud v sluch můj kvílí.
Ten ležel na břiše, ten svými zády
o záda druhého se vzpíral, mnohý
lez' čtyřmo podél smutné dráhy tady.
Krok za krokem a mlčky chorých
stohy jsme viděli a slyšeli,jak úpí,
však těla zvednout nemohli ni nohy.
Řádek 135 ⟶ 127:
A prašivinu nehty drát si chvátá,
jak přes okouna šupiny nůž letí
neb jiné ryby, jež víc šupinatá.
„Ty, prsty jenž se škrabeš po své pleti,"
Řádek 143 ⟶ 135:
Dlí tobě, rci, jsou tady Latiníci;
To řekneš-li nám, kéž ti věčně stačí
ku této práci nehty hlodající!" — —
„Jsme Latiníci," děl z nich jeden v pláči,
„jež znetvořené zříš zde v muce lkáti;
leč kdo jsi ty, proč noha tvá zde kráčí?"
Řádek 159 ⟶ 151:
Můj dobry mistr zcela obraceje
se ke mně, děl: „Rci, co chceš povědíti!" -
Já začal jsem dle svého obyčeje:
„Když v prvním světě nemá vytratiti
Řádek 167 ⟶ 159:
Tož z jakých národů jsou vaše davy
mi rcete, trest váš hnusný, netušený
vás nezděs, věrné podati mi zprávy!" —
„Jsem z Arezza, Albero ze Sieny
Řádek 187 ⟶ 179:
Já k básníku dím: „Řekni sám, zda žijí
jak Sienští tak marní blázni v pýše?
Víc rozmařilí nejsou ve Francii."
Nač druhý prašivec má slova slyše
mně odpovídal: „Ano, vyjma Striccu,
jenž mírné výdaje jen dělal tiše,
Řádek 197 ⟶ 189:
kde také símě zachytí se v mžiku,
A vyjma společnost, v níž vinohrady
i s lesy zmrhal Caccio z Asciano,
i Abbagliato svůj rozum mladý.
Řádek 211 ⟶ 203:
Jak opičíval jsem se po přírodě."
</poem>
[[en:The Divine Comedy/Inferno/Canto XXIX]]
| |||