Ottův slovník naučný/Ladění: Porovnání verzí

| TITULEK = Ladění

'''Ladění.''' Název ten značí v hudbě činnost obírající se stanovením výšky tónové a přenáší se i na hotový výsledek činnosti této. Obyčejně míníme <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> stanoveni absolutní výšky určitého tónu, jenž jest pak tónům ostatním co do výšky měřítkem a východiskem. Absolutní, prostou výšku udává počet jednoduchých nebo dvojitých kmitů, které v jedné vteřině učiniti musí pružné chvějící se těleso, aby vydalo určitý tón. Kmitočet tento v různých dobách a na různých místech různě byl stanoven, dosahoval brzy nižšího, brzy vyššího čísla, a dle toho <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> bylo vyšší nebo nižší. Jednotlivá geografická místa měla své <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr>, které nejen vykazovalo oproti <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> jiných míst citelné difference, ale časem samo se měnilo a kolísalo ustavičně mezi větší či menší výškou. Varhany v XVI.—XVII. stol. laděny byly v Německu velmi vysoko, proti dnešnímu <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> o celý tón výše, a poněvadž dle nich řídil se sbor, nazýváno <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> toto <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> do {{Prostrkaně|tónu chorového}}. Když však vyvinula se mimo církevní hudbu hudba komorní jako samostatná instrumentální odrůda, přidržovala se nižšího svého <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> do {{Prostrkaně|tónu komorního}}. Oba druhy, kromě nichž třetí {{Prostrkaně|do tónu kornetového}} mělo význam jen u městských pištců, udržely se dlouhý čas vedle sebe, podrobovány byly rozličným změnám, a když konečně tón komorní vytlačil úplně chorový, kolísala ještě jeho výška jako jeho jméno. (Srv. J.&nbsp;Ellis, {{Cizojazyčně|en|History of musical pitch}}, Lond., 1877.) Neurčitosti této na popud Akademie pařížské učiněn r. 1858 konec stanovením t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|tónu normálního}} (franc. ''{{Cizojazyčně|fr|diapason normal}}''), t. j. a' s 870 jednoduchými nebo 435 dvojitými kmity za vteřinu. Toto t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|normální}} <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> přijato bylo definitivně na mezinárodní konferenci, svolané r.&nbsp;1885 do Vídně, a tím potlačena byla všechna dřívější odlišná <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> (vídeňské, berlínské, pařížské, petrohradské atd).&nbsp;— <abbr title="laděním">'''L'''-m</abbr> rozumíme též stanovení poměrných výšek tónových, tedy mathematické určování intervalů, které se děje kroky kvintovými a terciovými (viz {{Prostrkaně|[[../Interval/]]}} a {{Prostrkaně|[[../Kvintové tóny/]]}}). V tomto směru důležit jest rozdíl mezi <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> {{Prostrkaně|přirozeným}}, akusticky úplně čistým, a <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> {{Prostrkaně|temperovaným}}, akusticky zkaleným. Spoléháme-li při určování tónu jedině na svůj přirozený sluch, shledáme nepatrnou neshodu mezi tónem určeným dvanácti kroky kvintovými a východiskem, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|komma pythagorejské}} (viz {{Prostrkaně|[[../Komma/]]}}). Aby docíleno bylo shody, nutno jest každou z dvanácti kvint zmenšiti o 1/12 kommatu, a provedení zmenšeni toho po celém [[../Kvintový kruh|kvintovém kruhu]] (v. t.) nazýváme stejnoměrnou temperaturou. Praktické provádění temperatury, rozdělující oktávu ve dvanáct stupňů, sluje <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> temperovaným, které rozšířilo se v 1.&nbsp;pol. XVIII.&nbsp;stol. a má veliký význam pro nástroje klávesové (klavír, varhany), neboť jen jím lze na nich provésti hru ve všech tóninách bez rozdílu, vymoženost, již po prvé umělecky zužitkoval J.&nbsp;S.&nbsp;Bach ve svém&#32;»Temperovaném klavíru«. Na mysli sluší míti dále, že tercie přirozená jest o {{Prostrkaně|komma syntonické}} či {{Prostrkaně|dydimické}} hlubší než pythagorejská, t.&nbsp;j. ona, k níž dojdeme čtyřmi kroky kvintovými. Tvrdá stupnice moderní skládá se z tónů tří hlavních kvintakkordů tonického, dominantního a subdominantního (na př. v ''C-dur'': ''c-e-g, g-h-d, f-a-c''). V <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> přirozeném budou intervaly ''c-e'', ''g-h'' a ''f-a'' terciemi přirozenými a ''e'', ''h'' a ''a'' o komma hlouběji než v <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> pythagorejském (po kvintách), oproti němuž v kvintakkordech uvedených velké tercie se zmenší, malé (''e-g, h-d, a-c'') se zvětší. Snížení o komma naznačuje Oettingen a Helmholtz vodorovnou čárkou pod literou, a tímto způsobem tvrdou stupnici v <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> přirozeném, stanoveném již Zarlinem, lze takto napsati: <span style="display:block;text-align:center;font-style:italic;">c&emsp;d&emsp;<u>e</u>&emsp;f&emsp;g&emsp;<u>a</u>&emsp;<u>h</u>&emsp;c.</span> Na rozdíl od přirozené stupnice bude v temperované sekunda ''d'' a kvinta ''g'' hlubší, tercie ''e'', kvarta ''f'', sexta ''a'' a septima ''h'' vyšší, z čehož vysvítá, že v moderní hudbě, hlavně pokud se týká nástrojů klávesových, máme jediný zúplna čistý interval, totiž oktávu, kdežto ostatní intervaly jsou zkaleny: kvinty, malé sexty a malé tercie jsou menší, kvarty, velké tercie a velké sexty větší než v <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> přirozeném. Rozdíly tyto jsou ovšem pro průměrnou vnímavost sluchovou nepatrny, avšak cvičené ucho ladičovo musí je postřehovati. Také praktické hudbě nepřinášejí nijakých škod, ač nelze popříti, že by přísným <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> čistým stoupla smyslná libozvučnost hudby. V Anglii pokoušejí se společnosti hudební zaváděti v praxi <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> čisté, což provésti možno arciť jen u nástrojů, kde hráč tvoří si tón sám, tedy nikoli na nástrojích klávesových. Vědecká nauka o harmonii pracovati musí jen s <abbr title="laděním">'''l'''-m</abbr> čistým. Sluch hudební netemperuje, nýbrž představuje si rozmanité intervaly a akkordy dle vnitřní logiky skladby v <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> přirozeném, čině rozdíl mezi tóny enharmonickými a intervaly určenými kroky terciovými a kvintovými, jak tomu nasvědčují mnohé v praxi utkvělé obraty harmonické, jež jinak nebylo by lze si vysvětliti. (Srv. [[Autor:Otakar Hostinský|Hostinský]], [[Nové dráhy vědecké nauky o harmonii]]. I. <abbr title="ladění">'''L.'''</abbr> přirozené a temperované.&#32;»Dalibor«, 1887.) O <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> nástrojů klávesových od sklonku XVII.&nbsp;stol. hojně bylo psáno od theoretiků i nástrojářů. Jako nejdůležitější autoři pojednání sem spadajících uvedeni jsou v Riemannově&#32;»Musiklexikonu«&#32;chronologicky: Werkmeister, Sinn, Sorge, Kirnberger, Marpurg, Schröter, Wiese, Türk, Vogler a Scheibler. Ve starší době prováděna byla temperatura nestejnoměrně, některé intervaly byly laděny akusticky naprosto čistě na úkor jiných, tím nepřesnějších. V novější době staly se pokusy zavésti čisté <abbr title="ladění">'''l.'''</abbr> na nástrojích klávesových, zvláště na harmoniu, ale rozmnožený počet klávesů (až 53 v jedné oktávě) a s ním spojená složitost a nákladnost konstrukce vzdaluje mechanismy tyto od praktického zužitkování. [[Autor:Josef Boleška|♭]]