Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Hrobaříci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m +kat.
unifikace hodnoty parametru licence; - manuální kategorizace dle autora; - tematická kategorizace
Řádek 8:
|VYDÁNO=
|ISBN=
|LICENCE=PD- old- 70
|LICENCE-PŘEKLAD=
|IMAGE=
Řádek 17:
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
 
{{Forma|proza}}
Jak je to podivno na tom Božím světě! Každá věc sebe nepatrnější, každé sebe menší zvířátko má své místo a svůj úkol, který je často důležitější, nežli se člověku na první pohled zdá. To platí předkem o hmyze. My arci, vedeni jsouce záměry sobeckými, ve všem hledáme užitku, povrhajíce tím, co nevyhovuje přímo potřebám našim. Proto také skoro všecka čeleď hmyzu na sebe vždy uvalovala záští, ačkoliv upříti nelze, že je k zachování rovnováhy ve přírodě veledůležitým činitelem.
Řádek 36 ⟶ 37:
Brzo potom ponoří se zase do země k zahrabané mrtvole, aby vykonali poslední úkol svého života. Pět až sedm dní trvá toto podzemní živobytí, po kteroužto dobu brouci sluneční záře nespatří. Konečně opustí přece své tmavé obydlí, ale vylezou jen proto, aby mohli volné zemříti. Kam poděla se svižnosť a síla jejich! Těžce pohybují se nožky jejich, a mdloba porazila křídla tak, že se již povznésti nemohou ku vzletu. Tělo jejich, dříve zdravé a čisté, stalo se nyní rejdištěm jiných zvířat. Četné, červenožluté roztoče hemží se po umírajících hrobařících, kladouce vajíčka svá do záhybu těl jejich, aby červíčkové, až se vyvinou z vajíček těch, nalezli v těle mrtvých hrobaříků bezpečnou skrýši a potravu. Tak smrtí jednoho tvora vzniká život druhému. Hrobaříci zhynuli, ale v těle jejich koluje veselý život, jako v těle pohrobeného rýska; neboť i hrobaříci postarali se náležitě o své potomstvo. Hluboko v zemi nanesli do těla rýskova bílých vajíček, z nichžto se vyvinují po několika dnech opět bílí červíci velmi žraví. Bez odkladu dávají se do mrchy, na které se zrodili, a ztrávivše ji, zavinují se v šedé kožichy, kuklami čili pupami zvané. Za tři neděle rozpuknou se kukly, a vyběhnou z nich mladí svižní hrobaříci, kteří proderouce se na venek, ihned si počínají, jakoby se byli dávno již poháněli po tom Božím světě. Zkusivše pružnosti svých křídel, protahují se, přihlazují zadní krovky a „zum, zum“ odletí, aby znovu konali úkol, který jim vykázala příroda.
{{Konec formy}}
 
[[Kategorie:Zoologie]]
[[Kategorie:Karel Starý]]