Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XI: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
kontrola + vylepšení |
m fix link; unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; kosmetické úpravy |
||
Řádek 6:
|DALŠÍ = XII
}}
{{Textinfo
| TITULEK = XI.
| PODTITULEK = Vystavění Vyšehradu.
| AUTOR = Neznámý. K vydání upravil
| POPISEK =
| ORIGINAL =
| PŘELOŽIL =
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=0LcDAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
| VYDÁNO = Praha, Matice česká 1877. s. 21 - 23.
| ISBN =
| LICENCE = PD
| JINÉ = ''Kurzívou'' je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz [[Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/Úvod#Vydání naše.|Úvod - Vydání naše, bod 5.]])
| WIKIPEDIA = Dalimilova kronika
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = A. Jirásek: [[Staré pověsti české/Dívčí válka|Dívčí válka]]; [[w:Vyšehrad|Vyšehrad]] na české Wikipedii
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
<poem>
Po pół létu mužie sě ostrabichu,
smolníkóv i koní sobě dobychu;
však dievek bojem podstúpiti nesmějiechu,
ale blíz jich hrad postaviti chtiechu.
Dievky je dvakrát otpudichu,
až však takto je přěłstichu.
Mužie lstiú přěd L''iu''biciu padú.
Tehdy dievky, vzemšě radu,
podjemšě sě z svého sboru,
jedú bránit svého dvoru.
Mužie síły sě bojiece,
v L''iu''bici lahú, sě tajiece.
V tu dobu Přěmysł s svú radú
připraviv, což słušie k hradu,
jedné noci vzvede dřěvem hrad,
jemuž vzděchu Vyšehrad.
S toho válechu let pěť,
a'ž mužóm by úzek svět.
Neb dievky mužóv na hradě nejmiechu,
proto sě zrády nebojiechu;
ale dievky na Vyšehradu biechu.
Když mužie kam jeti chtiechu,
dievky dievkám pronesiechu;
tak na cěstě dievky mužě ztepiechu.
Také k ženám jdieše Vłastin list,
pro-ňž nebieše s''o''bú i jeden muž jist.
Neb veliká túha v zemi bieše,
z jednoho słova žena mužě tepieše.
Tehdy mnoho mužóv nalezachu na łoži
zbodených noži.
Proto v noci stáju
jmievachu často v hustém háju,
aby dievčie liuti zbyli
a životóv neztratili.
Panie cné válkú sě stydiechu
a jim za błáznovstvo jmějiechu.
Některé sě k tomu nepřimłuviechu,
neb tajně s Vłastú svěť jmějiechu.
To mužie ot žen trpiechu;
pravé ženy jim věrny biechu.
V tom chváliu mužě toho věka;
neb sú ot múdrých dóstojni dieka,
že i jeden muž nedal své cnej paniej złé złým užiti,
ni který chtěł jie tiem uhaniti,
řka: „Necná činí podle svého práva;
požídajte, ať jesť má cná žena dłúho zdráva."
</poem>
| |||