Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LVII: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opravy |
m fix link; unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; kosmetické úpravy |
||
Řádek 6:
|DALŠÍ = LVIII
}}
{{Textinfo
| TITULEK = LVII.
| PODTITULEK = Války Svatoplukovy. Vladislav I.
| AUTOR = Neznámý. K vydání upravil
| POPISEK =
| ORIGINAL =
| PŘELOŽIL =
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=0LcDAAAAYAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
| VYDÁNO = Praha, Matice česká 1877. s. 99 - 100.
| ISBN =
| LICENCE = PD
| JINÉ =
| WIKIPEDIA = Dalimilova kronika
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:cs:Svatopluk Olomoucký|Svatopluk Olomoucký]], [[w:cs:Vladislav I.|Vladislav I.]]
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
<poem>
Tehdy král uherský u Moravu vnide,
kněz Svatopłuk proti jemu vynide.
Kněz, honě v lesě, oko ztrati,
pro to sě do města do Chrudimě vráti.
Jakž brzo sě úraza zhoji,
inhed sě do Uher vzbroji.
Uhry tu hrdinsky pobi,
jich země až do Střěhomě doby.
Pak ciesař na Polany jede;
tu kněz k ciesařovi přijede.
Polené nemnoho ciesaře tbáchu,
ale Čech sě velmi báchu.
Neb ciesař s svými k hradóm nejdieše:
kněz český, kdež přistúpieše,
tu každé tvrzě dobudieše.
Polené jechu sě młuviti,
by mohli kako Svatopłuka zabiti.
Z Vršovic jeden utekł bieše,
ten Jan Tista słovieše.
Ten sě je Polanóm młuviti,
že je chce jeho zbaviti.
Ten tajně v české vojsko vnide,
a když kněz přěd ciesařě pojide,
v srdcě kněz''iu'' střěłu s nálepem vstřěli,
a duš''iu'' j'mu s těłem inhed rozděli.
Česká dráha na Jana Tistu poteče,
Tista, ze všěch sě vysěk, i uteče.
Ciesař učini knězě českého
kněžicě Ottu moravského.
Páni proti ciesařově vóli knězě volichu
a Vładisłava, bratra jeho, knězem učinichu,
ne pro to, by lepší był,
ale, by ten, jehož ciesař da, nebył,
radějšě chtiece sbožie i životy vzvážiti,
než zemi volenie ztratiti,
řkúc: „Ač by nám nynie dał knězě jazyka našeho,
pak by nem dał rodicě svého.
U prvé i słušie nám za právo státi:
pustiece za rohy, úsilno za ocas chvátati.
Lépe nem sě jesť nynie brániti,
než ny budú našě děti potom haniti,
řkúc: ,Otci naši byli sú sě na pokoj otdali,
a nám sú hrdła řězali."
Pro to knězě Otty nerodiechu,
ale jeho bratra Vładisłava za kněz jmiechu.
</poem>
| |||