Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Řím: Porovnání verzí

|TITULEK=Řím

|PODTITULEK=

|POPISEK=

|PŘELOŽIL=

|VYDÁNO=

|ISBN=

|LICENCE-PŘEKLAD=

|IMAGE=

|WIKIPEDIA-DALŠÍ=

}}

{{Forma|proza}}

Bylo mi málo kdy tak svátečně k mysli, jako když jsem dne 23. listopadu r. 1856. večer přijížděl k Římu. Všecka veliká minulosť věčného města stála tu přede mnou: ti strašní bojovníci, před nimiž se třásl veškeren svět; ti chytří státníci, kteříž uměli krajiny dobyté poutati zákonem mocněji nežli bojovníci mečem; ti velicí náměstkové rybáře Galilejského, kteří vštípivše náboženství lásky na strom tvrdé politiky starořímské, metali do všech končin blesky světla a blesky hněvu, — ti všichni stáli živi před mýma zrakoma a naplňovali mysl mou jakousi svatou hrůzou. Hovor můj se vzdělaným kupcem ze Florencie, který se mnou z Cività Vecchie do Říma jel, o věcech italských obšírně a výmluvně mi vykládaje, se přerušil a trvalo slavné mlčení, až jsme se ocítili před branou Porta Cavallegieri, kdežto mne dobromyslný průvodce ze snění vyburcoval, zvolav náhle: „Ecco la cupola di San Pietro!“ (Vizte kupli Svatopetrskou!) A přede mnou vypínala se hrdě v šeru večerním k nebi nejslavnější budova na světě! Užaslý patřím na ni — tu stane vůz ve bráně, otevře se okno, a do něho zní napolo velitelsky, napolo zdvořile: „Passaporti, signori!“ (Pánové, pasy!) Pasy byly hned doručeny, dali nám za ně lístky, a jeli jsme dále podle nádherného sloupení, jež objímá se dvou stran náměstí Svatopetrské, a osvětleno jsouc plynem čarovně dojímá diváka. Projevše těsnou ulicí, hledíme tu v levo na velikou stavbu kruhovou; jest to hrad Andělský, někdy náhrobek císaře Hadriana. A již jdeme krásným mostem Andělským na levý břeh plavého Tiberu a brzo staneme před domem poštovským a v hospodě. Blažící vědomí, že tu sedím v Římě, ukolébalo mě brzy v libý spánek, tím libější, že jsem minulou noc na parní lodi z Livorna do Cività Vecchie strávil a bouřlivý vítr listopadový mi hrubě spáti nedal.

 

[[Kategorie:Cestopisy]]