Na domácí půdě/Polní kvítí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m oprava zápisu autora; unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; kosmetické úpravy |
||
Řádek 6:
|DALŠÍ = Lesy
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Polní kvítí
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:
| POPISEK =
| ORIGINAL =
| PŘELOŽIL =
| ZDROJ = [http://books.google.com/books?id=6BwOAAAAIAAJ Google Books] (plný text přístupný pouze z USA)
| VYDÁNO = Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 7 – 8.
| ISBN =
| LICENCE = PD
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
<poem>
Buď pozdraveno na stokrát
ty plné kouzla, plné vnad
ó kvítí našich luhů,
ať obilím se proplítáš,
ať lučině či mezi tkáš
jich stobarevnou stuhu.
Krev země, žhoucí vlčí mák,
jak plameny mně šlehá v zrak
pln perel na úsvitě;
kus nebe, chrpa zářivá
se čtveračivě usmívá,
než zazvoní srp v žitě.
Na stonku stříbra prach a pel
sní vážně tichý jitrocel,
čekanka touhou stůně,
a svlačec zvedá v jitra svit
nad klasů šumný aksamit
svou číšku plnou vůně.
Na kraji pole sráznou mez
žebríček prostý s douškou slez,
dál směs jetele smavá,
jim s včelou motýl v přeletu
za pelu dárek v odvetu
svou dvornou službu vzdává.
Nechť vaše žeň je zdeptána,
ó prosté květy, do rána
zas povstanete svěží!
Jak úsměvu jste vřelý kmit,
jejž na rtech nosí český lid,
nechť v srdci trud mu leží.
Jen pohled na vás v pole, luh
a český zpěv mi zvoní v sluch
a srdce divné jato:
Svou mladosť vidím, došky chat,
zas musím věřit, v boj se dát
za všecko, co nám svato!
</poem>
| |||