Za Karolinou Světlou (Nováková): Porovnání verzí

|TITULEK=Za Karolinou Světlou

|PODTITULEK=

|ZDROJ=''Květy'', ročník XXI (1899), kniha XLIII, sešit říjnový. S. 501–505. [https://archive.org/details/kvty49unkngoog Dostupné online.]

|LICENCE=PD old 70

|SOUVISEJÍCÍ=[[Autor:Karolina Světlá]]

}}

{{Forma|proza}}

Jest šedo a studeno v Praze z rána dne 11. září 1899; pluky mraků ženou se semo tamo po neklidné obloze, chladný vítr točí prachem po ulicích, nad řekou a kolem břehů choulí se hustá, kalná mlha s kouřem smíšená. Ve starém kostele svatoštěpánském je šero jako za blížícího se večera, profily pilířů v koutcích skoro splývají s obrysy černohnědých lavic, obrazy oltářní halí se ve tmu, a v červenavé záři svící kmitne tu tam tvář, rámě, šíj světce neb světice. A je těch světel ve všech výklencích a při všech sloupech; všude odsluhují kněží mši, zlaté monstrance se zdvihají, zvonek klinká, hoši-ministranti odříkávají své věty, shromáždění klekají, bijí se v prsa. V presbytáři vyvrženo imposantní, temné lešení, směs to černého splývavého aksamitu, vztýčených voskovic, zelených palem, velikých chomáčů růží, orchidejí, chrysanthém, dlouhých, po černé zastřené zemi se vlekoucích fáborů, zlatých a stříbrných ozdob, křížů, sloupků. Jíž na lešení neční rakev, která přede dvěma dny, ve smutně památný 9. září 1899 činila střed černé skupiny, již jen sádrový profil bohatýrské tváře Karoliny Světlé, na černém stupátku umístěný, vypráví, komu na počest koná se tato zádušní sláva, za koho odsluhovány mše při oltářích, za koho pronášeny jsou hlasité modlitby. Jednotvárné, jakoby hrobové zvuky, těžká vůně uvádajících a rozpadávajících se květin, čmoud voskových svící, vysoko planoucích, mlha, jež dere se z venčí, jakmile zotvírány jsou dvéře do síní, to vše omamuje, ponořuje do jakéhos středověkého snu, plného tesknoty, bolesti, tmy a tíže…