Wikizdroje

Nová Evropa : stanovisko slovanské/23.: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Milda přesunul stránku Nová Evropa: Stanovisko slovanské/23. na Nová Evropa : stanovisko slovanské/23. bez založení přesměrování: podle katalogu NK ČR
m korektura a úprava
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Nová Evropa : Stanoviskostanovisko slovanské
| AUTOR = Tomáš Garrigue Masaryk
| ČÁST = 23.
| PŘEDCHOZÍ = 22.
| DALŠÍ = 24.
}}
{{Textinfo
| TITULEK = 23. Nutnost provést válku do konce v zájmu trvalého míru: problém války▼
|TITULEK=Nová Evropa: Stanovisko slovanské▼
| AUTOR = [[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]▼
|PODTITULEK=23.
| ZDROJ = MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Nová Evropa : stanovisko slovanské.'' II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 191–194. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:133af0e0-7490-11e4-b2f6-005056827e51 Dostupné online.]
▲|AUTOR=[[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
| VYDÁNO = 1920▼
|POPISEK=Autor vyložil český národní program a své pojetí první světové války, vydán poprvé v r. 1920.
| LICENCE = PD- old- 70▼
|ORIGINAL=
▲|TITULEK WIKIPEDIA = Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ=[http://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/853-Nova-Evropa.pdf Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerie]
▲|VYDÁNO=1920
|ISBN=
▲|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=publ. T. G. Masaryk, 1919 – 1920,<br />v. Dubský: Praha 1920
|WIKIPEDIA=Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
}}
{{Forma|proza}}
{{Anchor|53}}53. Demokratická organisace Evropy na základě sebeurčení národů vyžaduje rozhodného vítězství Spojenců; bez porážky pruské Německo a popruštělé Rakousko-Uhersko se nezdemokratisují, nedopustí demokratickou organisaci východní Evropy a zadrží žádoucí vývoj celé Evropy. Rakouští a uherští ministři jasně prohlásili, že jsou proti principu národnostnímu, a dokazuje to jejich mírová politika. Jim běží o udržení dynastií a záchvatného svého státu; Německo sice, kde se mu to hodí, podporuje národnosti proti svým odpůrcům, ale u sebe odmítá sebeurčení Alsas-Lotrinska, Poláků, Dánů a&nbsp;j. Podstata prušáctví a rakušáctví vyniká takto velmi jasně.
 
V zájmu trvalého míru jest proto nutna válka do konce. To neznamená přijímat pruské stanovisko a upadati v militarism: žádáme pouze obranu, obranu energickou a důslednou.▼
IV. BOJ DO KONCE
 
Obrana jest psychologicky a mravně úplně rozdílná od napadení. Fysická činnost tu i tam jest stejná, ale pohnutky, motivy a celá psychika jsou opačné. Každý čin se ethicky posuzuje podle motivů, a tudíž válka obranná jest mravně přípustná a nutná. Válka offensivní, aggressivní jest nepřípustná, nemravná. Tolstého posuzování války jest nesprávné — vůbec jeho učení o neodpírání zlu jest nesprávné, nepřirozené, pod rouškou humanity nehumánní, protože připravuje materiál pro násilníky. Ethika opravdu humánní vyžaduje protivení vždy a všude všemu zlému. Humanitism nezavrhuje válku obrannou, pouze válku aggressivní.
 
Toto stanovisko, myslím, stačí, aby vyvrátilo výtku militaristů, že demokracie, odmítající aggressivní války, vede k passivismu a k seslabení energie. Jest rozdíl mezi obranou a mezi napadením; v celém světě se dělá rozdíl mezi zabitím a vraždou, a právem.
▲23. Nutnost provést válku do konce v zájmu trvalého míru: problém války
 
Militaristé namítají, že prý je nemožno přesně rozsoudit, kdo vede válku obrannou, a kdo aggressivní; historikové to prý nerozsoudili ani o válkách dávno minulých, natož o válce přítomné. Každá válka jest nemorální, jesuitsky připouštějí pruští militaristé, a proto prý se do ní nemá strkat morálka. Tvrzení naprosto nesprávné: že historikové pruští, a vůbec v zemích, kde není politické volnosti, spor nedovedou rozluštit, jest pravda, a je pravda, že jsou historikové, kteří to nedovedou. Lidé soudní, svobodní, zvyklí na vědeckou přesnost dovedou rozdíly obrany a aggressivnosti stanovit dosti věcně. To platí také o této válce.
 
Mnozí pacifisté nesprávně hodnotí válku. Válka jest zlo a zlo veliké, ale — posuzuje-li se konečný effekt a ztráta životů a zdraví — není zlem největším. Alkoholism na př. vyžaduje asi neméně obětí, než války; účinky syfilis, neopatrnosti při pracích v továrnách a jinde atd. jsou stejně neblahé pro jednotlivce a společnost; ohromný počet sebevražd ve všech státech (v Evropě ročně 100.000!) jasně ukazuje, že válka není nejhorším, jistě ne jediným zlem. Život nečestný, život otrocký jest horší.
Demokratická organisace Evropy na základě sebeurčení národů vyžaduje rozhodného
vítězství Spojenců; bez porážky pruské Německo a popruštělé Rakousko-Uhersko se
nezdemokratisují, nedopustí demokratickou organisaci východní Evropy a zadrží žádoucí
vývoj celé Evropy. Rakouští a uherští ministři jasně prohlásili, že jsou proti principu
národnostnímu a dokazuje to jejich mírová politika. Jim běží o udržení dynastií a záchvatného
svého státu; Německo sice, kde se mu to hodí, podporuje národnosti proti svým odpůrcům, ale
u sebe odmítá sebeurčení Alsas-Lotrinska, Poláků, Dánů a j. Podstata prušáctví a rakušáctví
vyniká takto velmi jasně.
 
A ovšem jest rozdíl mezi válčením a válčením — Bašibozuk také válčí, ale jest možna válka podle ženevské konvence. Němci a Rakušané se té konvence nedrželi a zavedli útoky nehumánní; nelze říci barbarské, protože jsou promyšlené, výsledkem theorie zastrašovací, kterou německý důstojník formuloval ve větu, že zabije deset tisíc dětí v nepřátelské zemi, může-li zachránit jednoho vojáka.
▲V zájmu trvalého míru jest proto nutna válka do konce. To neznamená přijímat pruské
stanovisko a upadati v militarism: žádáme pouze obranu, obranu energickou a důslednou.
Obrana jest psychologicky a mravně úplně rozdílná od napadení. Fysická činnost tu i tam jest
stejná, ale pohnutky, motivy a celá psychika jsou opačné. Každý čin se ethicky posuzuje
podle v motivů, a tudíž válka obranná jest mravně přípustná a nutná. Válka offensivní,
aggressivní jest nepřípustná, nemravná. Tolstého posuzování války jest nesprávné – vůbec
jeho učení o neodpírání zlu jest nesprávné, nepřirozené, pod rouškou humanity nehumánní,
protože připravuje materiál pro násilníky. Ethika opravdu humánní vyžaduje protivení vždy a
všude všemu zlému. Humanitism nezavrhuje válku obrannou, pouze válku aggressivní.
 
Pruská filosofie války vyplývá z militarismu. Militarism jest vlastní zlo, na něž se myslívá, když se mluví o válce. Militarism jest mathematika aggressivnosti, bojovnost, uvedená v byrokratický systém. Všechna státní činnost jest řízena ohledy vojenskými, důstojník se stává měřítkem občanů a světa vůbec. Militarism pruský obecně se uznává za vzor a pramen tohoto společenského zla. Pruští militaristé sami nám správně ukazují, že celý život v Německu jest militarisován — němečtí bohoslovci (moderní!) udělali i z Ježíše kaprála a z Boha manipulačního feldvébla.
Toto stanovisko, myslím, stačí, aby vyvrátilo výtku militaristů, že demokracie, odmítající
aggressivní války, vede k passivismu a k seslabení energie. Jest rozdíl mezi obranou a mezi
napadením; v celém světě se dělá rozdíl mezi zabitím a vraždou, a právem.
 
Militaristé namítají, že prý je nemožno přesně rozsoudit, kdo vede válku obrannou, a kdo
aggressivní; historikové to prý nerozsoudili ani o válkách dávno minulých, natož o válce
přítomné. Každá válka jest nemorální, jesuitsky připouštějí pruští militaristé, a proto prý se do
ní nemá strkat morálka. Tvrzení naprosto nesprávné: že historikové pruští, a vůbec v zemích,
kde není politické volnosti, spor nedovedou rozluštit, jest pravda, a je pravda, že jsou
historikové, kteří to nedovedou. Lidé soudní, svobodní, zvyklí na vědeckou přesnost dovedou
rozdíly obrany a aggressivnosti stanovit dosti věcně. To platí také o této válce.
 
Mnozí pacifisté nesprávně hodnotí válku. Válka jest zlo a zlo veliké, ale – posuzuje-li se
konečný effekt a ztráta životů a zdraví – není zlem největším. Alkoholism na př. vyžaduje asi
neméně obětí, než války; účinky syfilis, neopatrnosti při pracích v továrnách a jinde atd, jsou
stejně neblahé pro jednotlivce a společnost; ohromný počet sebevražd ve všech státech (v
Evropě ročně 100.000!) jasně ukazuje, že válka není nejhorším, jistě ne jediným zlem. Život
nečestný, život otrocký jest horší.
 
A ovšem jest rozdíl mezi válčením a válčením – Bašibozuk také válčí, ale jest možna válka
podle ženevské konvence. Němci a Rakušané se té konvence nedrželi a zavedli útoky
nehumánní; nelze říci barbarské, protože jsou promyšlené, výsledkem theorie zastrašovací,
kterou německý důstojník formuloval ve větu, že zabije deset tisíc dětí v nepřátelské zemi,
může-li zachránit jednoho vojáka.
 
Pruská filosofie války vyplývá z militarismu. Militarism jest vlastní zlo, na něž se myslívá,
když se mluví o válce. Militarism jest mathematika aggressivnosti, bojovnost, uvedená v
byrokratický systém. Všechna státní činnost jest řízena ohledy vojenskými, důstojník se stává
měřítkem občanů a světa vůbec. Militarism pruský obecně se uznává za vzor a pramen tohoto
společenského zla. Pruští militaristé sami nám správně ukazují, že celý život v Německu jest
militarisován – němečtí bohoslovci (moderní!) udělali i z Ježíše kaprála a z Boha
manipulačního feldvébla.
 
Tento militarism není nutný, jak dokazuje právě tato válka; pruskému militarismu čelí nejen
Francie, nýbrž i Anglie docela dobře – třeba tato neměla militarismu; vojsko Spojenců bojuje
neméně udatně, než Němci; uváží-li se, že vlastně jen Německo bylo na válku připraveno, že
němečtí vojáci jsou militarističtí specialisté, válečné výkony spojeneckých vojsk jsou
relativně vyšší, než výkony vojsk německých. Dojista tato válka již porazila militarism pruský
– militarism již nerozhoduje o hodnotě člověka a národů.
 
Milice bude pro demokracii dostatečným systémem obrany, jak to i protimilitarističtí▼
socialisté (Engels) připouštějí.
 
Tento militarism není nutný, jak dokazuje právě tato válka; pruskému militarismu čelí nejen Francie, nýbrž i Anglie docela dobře — třeba tato neměla militarismu; vojsko Spojenců bojuje neméně udatně, než Němci; uváží-li se, že vlastně jen Německo bylo na válku připraveno, že němečtí vojáci jsou militarističtí specialisté, válečné výkony spojeneckých vojsk jsou relativně vyšší, než výkony vojsk německých. Dojista tato válka již porazila militarism pruský — militarism již nerozhoduje o hodnotě člověka a národů.
 
▲Milice bude pro demokracii dostatečným systémem obrany, jak to i protimilitarističtí socialisté (Engels) připouštějí.
{{Konec formy}}
Citováno z „https://cs.wikisource.org/wiki/Nová_Evropa_:_stanovisko_slovanské/23.“