Nová Evropa : stanovisko slovanské/13.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Milda přesunul stránku Nová Evropa: Stanovisko slovanské/13. na Nová Evropa : stanovisko slovanské/13. bez založení přesměrování: podle katalogu NK ČR |
korektura a úprava |
||
Řádek 1:
}}
{{Textinfo
| TITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
| ZDROJ = MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Nová Evropa : stanovisko slovanské.'' II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 100–106. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:133af0e0-7490-11e4-b2f6-005056827e51 Dostupné online.]
| VYDÁNO = 1920
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA = Nová Evropa: Stanovisko slovanské
}}
{{Forma|proza}}
{{Anchor|23}}23. Socialism, lépe řečeno sociální demokracie, opírající se o marxism, nedovedla pochopit a posuzovat tuto válku; marxistický historický (oekonomický) materialism nemá správné psychologie, nedovede dost vidět a hodnotit síly individuální a sociální, které se nedají redukovat na t. zv. hospodářské poměry. Marxista proto nepochopuje, že národnost, národní idea a princip jsou politickou silou samostatnou vedle zájmů hospodářských, a stejně nedovede pochopit síly ostatní, náboženské atd. Redukce všech společenských sil na zájmy hospodářské je psychologická nemožnost. Jen část marxistů vzdala se této marxistické jednostrannosti a jen část dovede pochopit roli, již národnost hraje v této válce.
To platí ovšem hlavně o marxistech německých.
Marx sám před rokem 1848 a ještě po roku 1848 pojímal národnostní problémy jak všichni němečtí radikální liberálové; tenkrát šlo o liberální reformy a o revoluci proti absolutismu, národnostní otázky v tu dobu v Německu (N. B. v tehdejším Německu, ovládaném Rakouskem) nebylo, jako jí nebylo ve Francii a v Anglii. Avšak v Rakousku, v Prusku a Rusku (Polsko!), v Turecku (na Balkáně) právě liberální a demokratické hnutí bylo zároveň národním. Marx tenkrát posuzoval národní hnutí podle stupně revolučnosti; neznaje národnostních poměrů a snah mluví o národním hnutí, zejména malých slovanských národů docela nekriticky a přímo nedovoleně povrchně. Jen Maďary uznával, protože byli proti Rakousku a Rusku. V Rusku Marx viděl quintessenci absolutismu, docela tak, jak ostatní liberálové, radikálové a socialisté, a proto uznával také Poláky, docela jak tehdejší liberálové. Ale všichni tito Polonofilové viděli jen Poláky ruské, — Poláků utiskovaných Pruskem neviděli. Později, když formuloval a vypracoval svůj historický materialism, odsuzoval nacionalism, jak odsuzoval všecky ostatní „ideologie“ a ztotožňoval národnost se státem; stát je mu pouze hrabivým násilím majetných tříd, utlačujících a vyssávajících dělnictvo.
Nekritičnost a nesprávnost Marxových názorů o národnosti, jeho nevěcné a nespravedlivé úsudky o jednotlivých národech jsou dnes s dostatek objasněny; Marx nemá pravdu, i když bychom váhu a snad i prioritu oekonomických poměrů akceptovali. Proto jeho následníci ve všech zemích, národnostně smíšených, uznali národnostní princip jako samostatný politický faktor vedle oekonomického — francouzští, italští, polští, čeští, jihoslovanští atd. socialisté-marxisté jsou nacionální. Němečtí nejsou ex thesi, ale jsou v praxi, zejména rakouští; v této válce se spojili (většina) s pangermány. V Anglii a v Americe národním otázkám kontinentu evropského málo se rozumí, protože státy jsou prakticky jednonárodní. Totéž platí o Rusech, kteří doma viděli jen nacionalism officiální, russifikující. Vůbec všichni tito odpůrcové odmítají nacionalism jako šovinism.<ref>Ruský sociální revolucionář a bývalý ministr Černov napsal slušnou brožurku o chybných názorech Marxa o národnosti. Upozornil jsem na věc už ve své knize o marxismu.</ref>
Z dané analyse pojmu národnosti je jasno, že národnost a jazyk, přírodou a historií dané, nelze redukovat na poměry oekonomické, ani na politické, (stát) — národnost je samostatná politická síla. Z té analyse také musí být jasno, že socialism nesmí odmítat národnost: národ porobený politicky je poroben hospodářsky a sociálně-demokratický problém svobody, rovnosti a bratrství je netoliko programem hospodářským, nýbrž zároveň programem politickým, sociálním, národnostním, náboženským. Proto socialism a nacionalism vyvíjely se zároveň a na témž ethickém, na humanitním základě.
{{Anchor|24}}24. Nepochopení národnostního principu svádí mnohé marxisty k nesprávným výkladům války.
Oblíbené heslo marxistů je, že nynější válka je kapitalistická. Avšak kapitál je na obou bojujících stranách, jak tedy stal se pohnutkou války? Němci tvrdí, že válku začalo Rusko; po té stránce němečtí marxisté jsou v divné posici, tvrdí-li v souhlase s Vilémem a jeho kancléři, že Srbsko a Rusko jsou vinny válkou, tedy země nekapitalistické anebo polokapitalistické. Měli bychom na konec agrární aggressi a kapitalistickou defensivu. Ovšem poměr se komplikuje spolkem s kapitalistickou Francií a přistoupením kapitalistické Anglie a Ameriky.
Marxisté přicházejí svým výkladem do divné posice také tím, že sami kapitalism do jisté míry akceptují a podporují, odmítajíce vlastně jen jeho vykořisťování. Ale uznávají jeho hospodářskou produktivnost a převahu nad agrárním a starším stupněm výroby vůbec.
Jiný obměněný výklad, dávaný marxisty, zní: Válka vznikla z kapitalismu imperialistického. Marxisté říkají, že imperialism vyplývá z moderního industrialistického kapitalismu; industrie potřebuje trhů, kupců, surovin atd., proto si podmaňuje kolonie a agrární země.
Industrialism a kapitalism německý, anglický, francouzský atd. poměrně dlouho — alespoň od 1871 — dovedly se o svých zájmech dohodnout; nejednou spor, hrozící válkou, byl vyřízen klidně (Maroko a j.). Ještě 1914, nedlouho před válkou, dohodlo se Německo s Anglií a ostatními koloniálními státy velmi výhodně; proč najednou vznikla válka? Industrialism a kapitalism k tomu výkladu nestačí. Pokud se imperialismu týká, už upozorněno, že se pojmu užívá hodně nejasně; imperialism německý ve válce hraje jistě rozhodující roli, ale není to imperialism kapitalistický a industriální, neboť vznikl mnohem dříve, než Německo se kapitalisovalo a industrialisovalo.
Pokud se týká imperialismu koloniálního, stačí upozornit, že také zabrání kolonií je mnohem starší než moderní industrialism a kapitalism; mimo to lze snadno dokázat, že hledání kolonií nemělo jen pohnutky kapitalistické a industriální. Ještě za války dokazují němečtí oekonomisté a politikové, že kolonie se nevyplácejí, naopak, že Německo na kolonie doplácí; a srovnání úřední statistiky poučuje, že Německo do Anglie mnohem více (40krát tolik) vyváželo a z ní dováželo pro svou industrii, nežli z kolonií. Marxisté říkají o kupcích a kapitalistech, že jsou dobří počtáři, a připisují jim dokonce nevojenského ducha — tu najednou tito kupci jsou tak bojovní a při tom také hlupci!
Uvedená hesla marxistického výkladu války jsou příliš jednostranná a primitivně simplistická, jak celý ekonomický materialism a jeho filosofie dějin, a proto officiální marxistická filosofie této války je nedostatečná.
Nikdo netvrdí, že hospodářské zájmy nehrají v této válce velikou roli. Poznali jsme přece pangermanism a víme, jak jeho vůdcové zdůrazňují pro Německo potřebu půdy, surovin, laciných pracovních sil atd. Snad každá válka byla způsobena lakotou a bažením po hmotných statcích („{{Cizojazyčně|la|bona terra, mali vicini}}“ četl jsem ve středověké Kronice), ale otázka je, zda hospodářské zájmy v každé válce a speciálně v této válce jsou jedině rozhodující.
Materialistický názor na život přivedl marxisty za této války do kompromitujícího sousedství s pangermány; pánové z německé majority Lentsch, Renner (rakouský německý socialistický vůdce) a j. nedají se od pangermánů rozeznat. Nebyl bych ovšem spravedliv, kdybych nevzpomněl autora J’accuse, který velmi brzy prohlédl; teď také Kautsky a Bernstein kritisují jednostrannost marxistického výkladu války velmi účinně. V Rusku Plechanov nepodlehl heslům jednostranného bolševismu.
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}
| |||