Nová Evropa : stanovisko slovanské/9.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Milda přesunul stránku Nová Evropa: Stanovisko slovanské/9. na Nová Evropa : stanovisko slovanské/9. bez založení přesměrování: podle katalogu NK ČR
m korektura a úprava
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Nová Evropa : Stanoviskostanovisko slovanské
| AUTOR = Tomáš Garrigue Masaryk
| ČÁST = 9.
| PŘEDCHOZÍ = 8.
| DALŠÍ = 10.
}}
{{Textinfo
| TITULEK =Nová Evropa:9. Národnost Stanoviskoa slovanskémezinárodnost
| AUTOR = [[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
|PODTITULEK=9.
| ZDROJ = MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Nová Evropa : stanovisko slovanské.'' II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 90–93. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:133af0e0-7490-11e4-b2f6-005056827e51 Dostupné online.]
|AUTOR=[[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
| VYDÁNO = 1920
|POPISEK=Autor vyložil český národní program a své pojetí první světové války, vydán poprvé v r. 1920.
| LICENCE = PD- old- 70
|ORIGINAL=
| WIKIPEDIA = Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ=[http://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/853-Nova-Evropa.pdf Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerie]
|VYDÁNO=1920
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=publ. T. G. Masaryk, 1919 – 1920,<br />v. Dubský: Praha 1920
|WIKIPEDIA=Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
}}
{{Forma|proza}}
{{Anchor|19}}Odpůrcové malých národů dovolávají se tendence historického vývoje, směřujícího prý k vytvoření velikých států, pohlcujících státy malé, národní, zároveň zdůrazňují cenu mezinárodnosti a odsuzují malé národy a státy jako trapnou překážku mezinárodnosti a světovosti.
 
Jak to vpravdě vypadá s vývojem velikých a malých států, bylo již ukázáno; zbývá vyšetřit tvrzení o mezinárodnosti a jejím poměru k národnosti.
9. Národnost a mezinárodnost
 
Osamostatnění menších a malých národů neprotiví se tendenci vývoje, upevňujícího stále užší a užší spojení mezistátní a mezinárodní; je pravda, jednotlivci a národové mají přímo potřebu spojovat se s jinými a historie spěje k organisaci celého lidstva.
 
Avšak tento historický vývoj je processem dvojným: zároveň s individualisací ve všech oborech tuží se organisace individuí. Politicky vyjádřeno: vyvíjí se autonomie a samospráva individuí, tříd, národů a zároveň se individua, třídy, národové úžeji spojují, organisují, centralisují. Tento process je uvnitř národů, ale také v poměru národů k národům — mezistátnost a mezinárodnost stává se intimnější. Evropa rozhodně tíhne k organisaci kontinentální.
Odpůrcové malých národů dovolávají se tendence historického vývoje, směřujícího prý k
vytvoření velikých států, pohlcujících státy malé, národní, zároveň zdůrazňují cenu
mezinárodnosti a odsuzují malé národy a státy jako trapnou překážku mezinárodnosti a
světovosti.
 
Národnostní princip platí současně s principem mezinárodním (mezistátním). Národové evropští tou měrou, jak se individualisují, usilují i o semknutí hospodářské, komunikační a vůbec se sbližují po stránce technické kultury; avšak individualisace a centralisace se prohlubují také duchovně výměnou ideí a celé kultury (znalost cizích jazyků, překlady). Evropa, lidstvo se sjednocuje.
Jak to vpravdě vypadá s vývojem velikých a malých států, bylo již ukázáno; zbývá vyšetřit
tvrzení o mezinárodnosti a jejím poměru k národnosti.
Osamostatnění menších a malých národů neprotiví se tendenci vývoje, upevňujícího stále užší
a užší spojení mezistátní a mezinárodní; je pravda, jednotlivci a národové mají přímo potřebu
spojovat se s jinými a historie spěje k organisaci celého lidstva.
Avšak tento historický vývoj je processem dvojnými: zároveň s individualisací ve všech
oborech tuží se organisace individuí. Politicky vyjádřeno: vyvíjí se autonomie a samospráva
individuí, tříd, národů a zároveň se individua, třídy, národové úžeji spojují, organisují,
centralisují. Tento process je uvnitř národů, ale také v poměru národů k národům –
mezistátnost a mezinárodnost stává se intimnější. Evropa rozhodně tíhne k organisaci
kontinentální.
 
Mezi národností a mezinárodností není protivy, naopak shoda; národové jsou přirozenými orgány člověčenstva. Člověčenstvo není něco nadnárodního, ono je organisací jednotlivých národů. Jestliže tedy jednotliví národové usilují o svou samostatnost a snaží se rozbít státy, v nichž doposud byli, tož to není boj proti mezinárodnosti a lidstvu, nýbrž boj proti utlačovatelům, kteří zneužívali států k nivelisaci a politické jednotvárnosti. Lidstvo nespěje k jednotvárnosti, nýbrž k jednotě; a právě osamostatnění národů umožní organickou associaci, federaci národů, Evropy a celého lidstva.
Národnostní princip platí současně s principem mezinárodním (mezistátním). Národové
evropští tou měrou, jak se individualisují, usilují i o semknutí hospodářské, komunikační a
vůbec se sbližují po stránce technické kultury; avšak individualisace a centralisace se
prohlubují také duchovně výměnou ideí a celé kultury (znalost cizích jazyků, překlady).
Evropa, lidstvo se sjednocuje.
 
Rozmanitost jazyků není překážkou. V středověku a dlouho v nové době latina byla mezinárodním pojítkem; v nové době zaujala to místo frančina tou měrou, jak Francie politicky a kulturně měla v Evropě převahu a vedení. Dnes je angličina nejrozšířenější nejen v Evropě, nýbrž i v ostatních kontinentech; vzrůst anglického národa to vysvětluje.
Mezi národností a mezinárodností není protivy, naopak shoda; národové jsou přirozenými
orgány člověčenstva. Člověčenstvo není něco nadnárodního, ono je organisaci jednotlivých
národů. Jestliže tedy jednotliví národové usilují o svou samostatnost a snaží se rozbít státy, v
nichž doposud byli, tož to není boj proti mezinárodnosti a lidstvu, nýbrž boj proti
utlačovatelům, kteří zneužívali států k nivelisaci a politické jednotvárnosti. Lidstvo nespěje k
jednotvárnosti, nýbrž k jednotě; a právě osamostatnění národů umožní organickou associaci,
federaci národů, Evropy a celého lidstva.
 
Dnes je u všech národů a zejména malých rozšířena znalost jazyků; lidí, mluvících dvěma jazyky, všude stále přibývá, a tím živé spojení mezi národy je umožněno. To spojení nebylo frančinou ani latinou dokonalejší, naopak; znalost těchto jazyků byla obmezena na vzdělanější třídy a šlechtu; dnes vzdělání a také znalost jazyků je všeobecnější, demokratičtější.
Rozmanitost jazyků není překážkou. V středověku a dlouho v nové době latina byla
mezinárodním pojítkem; v nové době zaujala to místo frančina tou měrou, jak Francie
politicky a kulturně měla v Evropě převahu a vedení. Dnes je angličina nejrozšířenější nejen v
Evropě, nýbrž i v ostatních kontinentech; vzrůst anglického národa to vysvětluje.
Dnes je u všech národů a zejména malých rozšířena znalost jazyků; lidí, mluvících dvěma
jazyky, všude stále přibývá, a tím živé spojení mezi národy je umožněno. To spojení nebylo
frančinou ani latinou dokonalejší, naopak; znalost těchto jazyků byla obmezena na vzdělanější
třídy a šlechtu; dnes vzdělání a také znalost jazyků je všeobecnější, demokratičtější.
Dnešní mezinárodnost je docela něco jiného, než kosmopolitism XVIII. století, podstatně
francouzský; sám o sobě byli to kosmopolitism aristokratický, omezený na šlechtu a
vzdělance.
 
Dnešní mezinárodnost je docela něco jiného, než kosmopolitism XVIII. &nbsp;století, podstatně francouzský; sám o sobě byl to kosmopolitism aristokratický, omezený na šlechtu a vzdělance.
V XX. století vynikli vedle Francouzů a Angličanů jiní národové a jazykové: Italové, Rusové,
Němci; a zdokonalením komunikačních prostředků a rostoucí dosud nebývalou intermigrací
národů, zejména pracujícího lidu, utužuje se internacionalism podstatně demokratický.
Socialistická internacionála je jeho zvláštním orgánem; ale nejen dělnictvo, dnes všecky stavy
(vědcové a filosofové – technikové – kupci – právníci – umělci atd.) jsou organisováni
mezinárodně.
 
V XX.&nbsp;století vynikli vedle Francouzů a Angličanů jiní národové a jazykové: Italové, Rusové, Němci; a zdokonalením komunikačních prostředků a rostoucí dosud nebývalou intermigrací národů, zejména pracujícího lidu, utužuje se internacionalism podstatně demokratický. Socialistická internacionála je jeho zvláštním orgánem; ale nejen dělnictvo, dnes všecky stavy (vědcové a filosofové — technikové — kupci — právníci — umělci atd.) jsou organisováni mezinárodně.
Teprve touto mezinárodností vzniká dělba práce národů, netoliko hospodářské, nýbrž kulturní
vůbec, Evropa a lidstvo se sjednocují. Mezinárodnosti nepřekážejí národové malí, jak právě
tato válka dokazuje.
 
Teprve touto mezinárodností vzniká dělba práce národů, netoliko hospodářské, nýbrž kulturní vůbec, Evropa a lidstvo se sjednocují. Mezinárodnosti nepřekážejí národové malí, jak právě tato válka dokazuje.
{{Konec formy}}