Nová Evropa : stanovisko slovanské/3.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
korektura a úprava
m dopl.
Řádek 15:
}}
{{Forma|proza}}
{{Anchor|8a}}8a. Spojenci, nepřipraveni na rakousko-německý útok, byli v defensivě, jak vojensky, tak politicky; trvalo delší dobu nežli se sjednotili na společném programu. S počátku jednotliví státníci a vlády prohlašovali své názory a plány; přirozeně kladli důraz na to, že byli napadeni, odsuzovali pruský militarism, hájili zásady demokratické a žádali svobodu pro všechny národy, veliké i malé, a slibovali reorganisaci Evropy.
 
31. října 1916 císař Vilém napsal list, v němž svým způsobem v důvěře v svého Boba si od Bethmann-Hollwega vyžaduje návrh mírových podmínek; německý kancléř 12. prosince 1916 podal americkému {{Cizojazyčně|fr|chargé d’affaires}} v Berlíně německý návrh, oznamující, že centrální mocnosti jsou ochotny vejít v mírové jednání. Návrh neobsahuje žádného určitějšího plánu, je to více rozkaz zpupného vítěze, než opravdový návrh na mír.
Řádek 31:
Spojenci takto usilují o reorganisaci východní Evropy a Evropy vůbec; národnosti musí být respektovány a svoboda oekonomického vývoje plně zabezpečena všem národům, velikým i malým. Mezinárodní úmluvy budou garantovat suchozemské a přímořské hranice proti nespravedlivým útokům. Spojenci přijímají v zásadě utvoření ligy národů.
 
{{Anchor|8b}}8b. — Brzy po obdržení spojenecké noty president Wilson ve jménu amerického lidu vyhlásil (dne 5. dubna 1917) Německu válku. Od té doby, jak se vyslovil, a již před tím formuloval všeobecné podmínky míru.
 
President Wilson velmi účinně interpretuje vedoucí zásady americké demokracie: Zásady, v nichž Amerika byla vychována (Inauguralní řeč 5. března 1917), jsou zásady osvobozeného člověčenstva; hlavní zásada míru je skutečná rovnost národů ({{Cizojazyčně|en|nations}}) a že vlády mají všecku svou oprávněnou moc od souhlasu ovládaných, anebo, jak to formuluje v poslání Rusku (9. června 1917), žádný národ ({{Cizojazyčně|en|people}}) nesmí být donucen pod suverenitu, pod kterou si žít nepřeje.
Řádek 62:
President Wilson neváhal změnit svých čtrnáct mírových bodů. Vláda Spojených Států, následujíc Francii, Italii a Velkou Britanii, uznala Čechoslováky za národ válku vedoucí, a Československou Národní Radu za „vládu {{Prostrkaně|de facto}}“, nadanou nejvyšší autoritou ve vojenských a politických záležitostech, týkajících se Čechoslováků; a ve své odpovědi Rakousko-Uhersku president Wilson sám zdůrazňuje tuto změnu svých čtrnácti podmínek, když radí vládě rakousko-uherské, aby vyjednávala s Čechoslováky a Jihoslovany. V dopise, který odpovídal na přímou otázku, president Wilson vysvětlil, že jeho třetí bod neznamená volný obchod — není pochyby, že jeho čtrnácte bodů vyjadřuje pouze všeobecné zásady tím, že připouští konkrétnější a konečné definice a změny, stejně jako budou změněny a definovány podmínky Spojenců na rozhodující mírové konferenci.
 
{{Anchor|9}}9. Spojenci a president Wilson nepodávají politický plán do všech podrobností vypracovaný. Těžiště jejich návrhů leží v rozhodném prohlášení politického programu demokratického.
 
Mezi politikou Spojenců a Centrálních mocností je rozdíl zásadní.