Nová Evropa : stanovisko slovanské/3.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Milda přesunul stránku Nová Evropa: Stanovisko slovanské/3. na Nová Evropa : stanovisko slovanské/3. bez založení přesměrování: podle katalogu NK ČR
korektura a úprava
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Nová Evropa : Stanoviskostanovisko slovanské
| AUTOR = Tomáš Garrigue Masaryk
| ČÁST = 3.
| PŘEDCHOZÍ = 2.
| DALŠÍ = 4.
}}
{{Textinfo
| TITULEK = 3. Plán Spojenců: Demokratická organisace Evropy a lidstva. — Demokracie proti theokracii
|TITULEK=Nová Evropa: Stanovisko slovanské
| AUTOR = [[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
|PODTITULEK=3.
| ZDROJ = MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Nová Evropa : stanovisko slovanské.'' II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 42–52. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:133af0e0-7490-11e4-b2f6-005056827e51 Dostupné online.]
|AUTOR=[[Autor:Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Garrigue Masaryk]]
| VYDÁNO = 1920
|POPISEK=Autor vyložil český národní program a své pojetí první světové války, vydán poprvé v r. 1920.
| LICENCE = PD old 70
|ORIGINAL=
| WIKIPEDIA = Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ=[http://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/853-Nova-Evropa.pdf Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerie]
|VYDÁNO=1920
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=publ. T. G. Masaryk, 1919 – 1920,<br />v. Dubský: Praha 1920
|WIKIPEDIA=Nová Evropa: Stanovisko slovanské
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
}}
{{Forma|proza}}
Spojenci, nepřipraveni na rakousko-německý útok, byli v defensivě, jak vojensky, tak politicky; trvalo delší dobu nežli se sjednotili na společném programu. S počátku jednotliví státníci a vlády prohlašovali své názory a plány; přirozeně kladli důraz na to, že byli napadeni, odsuzovali pruský militarism, hájili zásady demokratické a žádali svobodu pro všechny národy, veliké i malé, a slibovali reorganisaci Evropy.
 
31. října 1916 císař Vilém napsal list, v němž svým způsobem v důvěře v svého Boba si od Bethmann-Hollwega vyžaduje návrh mírových podmínek; německý kancléř 12.&nbsp;prosince 1916 podal americkému {{Cizojazyčně|fr|chargé d’affaires}} v Berlíně německý návrh, oznamující, že centrální mocnosti jsou ochotny vejít v mírové jednání. Návrh neobsahuje žádného určitějšího plánu, je to více rozkaz zpupného vítěze, než opravdový návrh na mír.
 
Na to vystoupil president Wilson. Jak známo, nabídl své prostředkování hned 3.&nbsp;srpna 1914, ale nebylo přijato; po návrhu Bethmann-Hollwegově obrátil se Wilson (20.&nbsp;prosince 1916) na anglickou vládu, jak výslovně praví, spontanně, nikoli na podnět německý. Žádá, aby všichni bojující národové podali své mírové návrhy konkretněji, všeobecná pravidla nestačí; sám zdůrazňuje právo menších a slabších národů ({{Cizojazyčně|en|peoples}}) a malých států.
3. Plán Spojenců: Demokratická organisace Evropy a lidstva. – Demokracie proti theokracii
 
Spojenci odpověděli (30.&nbsp;prosince 1916) na notu německého kancléře a odmítli ji právem; dne 10.&nbsp;ledna 1917 odpověděli presidentu Wilsonovi.
 
Spojenci v této odpovědi zásadně proti pruskému militarismu hájí Evropy ve jménu humanity a civilisace, zdůrazňují právo malých národů na sebeurčení, jak to již dříve učinili angličtí a francouzští ministři a politikové.
Spojenci, nepřipraveni na rakousko-německý útok, byli v defensivě, jak vojensky, tak
politicky; trvalo delší dobu nežli se sjednotili na společném programu. S počátku jednotliví
státníci a vlády prohlašovali své názory a plány; přirozeně kladli důraz na to, že byli napadeni,
odsuzovali pruský militarism, hájili zásady demokratické a žádali svobodu pro všechny
národy, veliké i malé, a slibovali reorganisaci Evropy.
 
Jednotlivé politické požadavky jsou: Belgie, Srbsko a Černá Hora musí být Němci restaurovány, okupovaná území Francie, Ruska a Rumunska musí být vyklizena a dána spravedlivá náhrada. Území a provincie, v minulosti odňaté spojencům násilím a proti vůli obyvatelstva, mají být vrácena; to se musí v prvé řadě vykládat jako řešení otázky alsasko-lotrinské, ale platí také pro Dány v Šlesviku.
31. října 1916 císař Vilém napsal list, v němž svým způsobem v důvěře v svého Boba si od
Bethmann-Hollwega vyžaduje návrh mírových podmínek; německý kancléř 12. prosince 1916
podal americkému chargé d’affaires v Berlíně německý návrh, oznamující, že centrální
mocnosti jsou ochotny vejít v mírové jednání. Návrh neobsahuje žádného určitějšího plánu, je
to více rozkaz zpupného vítěze, než opravdový návrh na mír.
 
Na východě bude sjednocena a osvobozena Polska. Také národnosti Rakousko-Uherska musí být osvobozeny od cizí nadvlády: Italové, Rumuni, Jihoslované, Čechoslováci, Poláci, Rusíni. Turecké panství v Evropě přestane, neboť je cizí západní civilisaci; národy, podčiněné krvavému tyranství Turků, budou osvobozeny.
Na to vystoupil president Wilson. Jak známo, nabídl své prostředkování hned 3. srpna 1914,
ale nebylo přijato; po návrhu Bethmann-Hollwegově obrátil se Wilson (20. prosince 1916) na
anglickou vládu, jak výslovně praví, spontánně, nikoli na podnět německý. Žádá, aby všichni
bojující národové podali své mírové návrhy konkrétněji, všeobecná pravidla nestačí; sám
zdůrazňuje právo menších a slabších národů (peoples) a malých států.
Spojenci odpověděli (30. prosince 1916) na notu německého kancléře a odmítli ji právem; dne
10. ledna 1917 odpověděli presidentu Wilsonovi.
 
Spojenci takto usilují o reorganisaci východní Evropy a Evropy vůbec; národnosti musí být respektovány a svoboda oekonomického vývoje plně zabezpečena všem národům, velikým i malým. Mezinárodní úmluvy budou garantovat suchozemské a přímořské hranice proti nespravedlivým útokům. Spojenci přijímají v zásadě utvoření ligy národů.
Spojenci v této odpovědi zásadně proti pruskému militarismu hájí Evropy ve jménu humanity
a civilisace, zdůrazňují právo malých národů na sebeurčení, jak to již dříve učinili angličtí a
francouzští ministři a politikové.
 
8b. — Brzy po obdržení spojenecké noty president Wilson ve jménu amerického lidu vyhlásil (dne 5.&nbsp;dubna 1917) Německu válku. Od té doby, jak se vyslovil, a již před tím formuloval všeobecné podmínky míru.
Jednotlivé politické požadavky jsou: Belgie, Srbsko a Černá Hora musí být Němci
restaurovány, okupovaná území Francie, Ruska a Rumunska musí být vyklizena a dána
spravedlivá náhrada. Území a provincie, v minulosti odňaté spojencům násilím a proti vůli
obyvatelstva, mají být vrácena; to se musí v prvé řadě vykládat jako řešení otázky alsaskolotrinské,
ale platí také pro Dány v Šlesviku.
 
President Wilson velmi účinně interpretuje vedoucí zásady americké demokracie: Zásady, v nichž Amerika byla vychována (Inauguralní řeč 5.&nbsp;března 1917), jsou zásady osvobozeného člověčenstva; hlavní zásada míru je skutečná rovnost národů ({{Cizojazyčně|en|nations}}) a že vlády mají všecku svou oprávněnou moc od souhlasu ovládaných, anebo, jak to formuluje v poslání Rusku (9.&nbsp;června 1917), žádný národ ({{Cizojazyčně|en|people}}) nesmí být donucen pod suverenitu, pod kterou si žít nepřeje.
Na východě bude sjednocena a osvobozena Polska. Také národnosti Rakousko-Uherska musí
být osvobozeny od cizí nadvlády: Italové, Rumuni, Jihoslované, Čechoslováci, Poláci, Rusíni.
Turecké panství v Evropě přestane, neboť je cizí západní civilisaci; národy, podčiněné
krvavému tyranství Turků, budou osvobozeny.
 
V podstatě Wilson opisuje jen znamenitou řeč Lincolna na Národním Hřbitově 1863, 19.&nbsp;listopadu: „Že tito mrtví nezemřeli nadarmo a že národ s pomocí boží znova se narodí k svobodě, a že vláda z lidu, lidem a pro lid nezmizí se světa.“ A Lincoln i Wilson v podstatě opakují jen zásady americké Deklarace Nezávislosti (4.&nbsp;července 1776).
Spojenci takto usilují o reorganisaci východní Evropy a Evropy vůbec; národnosti musí být
respektovány a svoboda oekonomického vývoje plně zabezpečena všem národům, velikým i
malým. Mezinárodní úmluvy budou garantovat suchozemské a přímořské hranice proti
nespravedlivým útokům. Spojenci přijímají v zásadě utvoření ligy národů.
8b. – Brzy po obdržení spojenecké noty president Wilson ve jménu amerického lidu vyhlásil
(dne 5. dubna 1917) Německu válku. Od té doby, jak se vyslovil, a již před tím formuloval
všeobecné podmínky míru.
 
Podrobněji Wilson formuloval podmínky míru v kongresse 8.&nbsp;ledna 1918 — rok po notě Spojenců; návrh obsahuje 14&nbsp;požadavků.
President Wilson velmi účinně interpretuje vedoucí zásady americké demokracie: Zásady, v
nichž Amerika byla vychována (Inauguralní řeč 5. března 1917) jsou zásady osvobozeného
člověčenstva; hlavní zásada míru je skutečná rovnost národů (nations) a že vlády mají všecku
svou oprávněnou moc od souhlasu ovládaných, anebo, jak to formuluje v poslání Rusku (9.
června 1917) žádný národ (people) nesmí být donucen pod suverenitu, pod kterou si žít
nepřeje.
 
# Mírové vyjednávání musí se díti otevřeně, bez tajných mezinárodních úmluv; diplomacie musí jednat veřejně.
V podstatě Wilson opisuje jen znamenitou řeč Lincolna na Národním Hřbitově 1863, 19.
# Naprostá svoboda plavby na moři vně teritoriálního obvodu.
listopadu: „Že tito mrtví nezemřeli nadarmo a že národ s pomocí boží znova se narodí k
# Odstranění pokud možno všech hospodářských přehrad.
svobodě, a že vláda z lidu, lidem a pro lid nezmizí se světa.“ A Lincoln i Wilson v podstatě
# Všeobecné odzbrojení.
opakují jen zásady americké Deklarace Nezávislosti (4. července 1776).
# Uspořádání a rozdělení kolonií; musí být brán stejný ohled na zájmy obyvatel, jako na zájmy států, které si na kolonie osobují právo.
# Evakuace všeho ruského území; Rusko samo si upraví své politické zřízení a obdrží k tomu, pokud třeba, všelikou pomoc. „Způsob, jakým bratrské národy budou zacházeti s Ruskem, bude rozhodující zkouškou dobré vůle.“
# Belgie musí být vyprázdněna a restaurována.
# Francouzské území musí být vyklizeno a restaurováno, a bezpráví, spáchané na Francii 1871 Pruskem v otázce alsasko-lotrinské, musí být napraveno.
# Italské hranice buďtež upraveny podle jasně známých národnostních hranic.
# Národům ({{Cizojazyčně|en|peoples}}) Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy ({{Cizojazyčně|en|nations}}) si přejeme vidět zabezpečené a zajištěné, musí být dána nejsvobodnější možnost autonomního vývoje.
# Rumunsko, Srbsko a Černá Hora musí být vyklizeny a okupovaná území restaurována; Srbsko musí mít svobodný a zajištěný přístup k moři. Vzájemné vztahy balkánských států mají být upraveny ve shodě s historicky danými politickými a národnostními zásadami; politická a hospodářská nezávislost a územní integrita balkánských států budiž zabezpečena mezinárodními úmluvami.
# Turecku budiž zaručena integrita území; ale ostatním národům ({{Cizojazyčně|en|nationalities}}) pod tureckou vládou budiž zajištěna bezpečnost života a autonomní vývoj bez jakéhokoli vnějšího zasahování. Dardanely mají trvale být otevřeny lodím a obchodu všech národů za mezinárodních záruk.
# Budiž zřízen polský stát, obsahující území, obydlená nesporně polským obyvatelstvem; svobodný a jistý přístup k moři buď zabezpečen, politická a hospodářská nezávislost a integrita území budiž mezinárodně zaručena.
# Budiž zřízen všeobecný svaz národů, zabezpečující hmotnou a politickou nezávislost a územní integritu stejnou mírou velkých i malých států.
 
President Wilson ve všeobecných zásadách je úplně shodný s notou Spojenců; v podrobnostech jsou rozdíly, zejména v názoru na Rakousko-Uhersko, na Balkán a Turecko; zde president Wilson je mnohem konservativnější než Spojenci. Avšak přiblížil se jim v některých pozdějších projevech. V řeči ke Kongressu 11.&nbsp;února 1918 zdůraznil zásadu, že územní změny musí být učiněny jen v zájmu obyvatel, nikoli nepřátelských států; a všem jasně vymezeným ({{Cizojazyčně|en|well-defined}}) národnostním tužbám má být poskytnuto největší uspokojení, pokud by nezavedly nové a neprodloužily staré prvky bojů a protiv, ohrožujících mír Evropy a lidstva.
 
President Wilson (4.&nbsp;prosince 1917 v řeči ke Kongressu) připustil, že Amerika nechtěla seslabit ({{Cizojazyčně|en|impair}}) a předělávat ({{Cizojazyčně|en|rearrange}}) rakousko-uherskou říši, ale vláda ústy sekretáře Lansinga prohlásila zájem o národnostní tužby Čechoslováků a Jihoslovanů, a později doplnila neurčitý text proti rakouským a německým výkladům v určitější smysl, že tím míněna je samostatnost těchto národů.<ref><p>Prohlášení Lansingovo ze dne 29.&nbsp;května 1918 zní: „Státní sekretář chce prohlásit, že vláda Spojených Států s velikým zájmem sledovala kongres utlačených národností rakousko-uherských, konaný v Římě v dubnu, a že národnostní aspirace Čechoslováků a Jihoslovanů po svobodě se těší opravdové sympathii této vlády.“</p><p>Lansingovo prohlášení ze dne 28. června 1918: „Když vláda Spojených Států (29.&nbsp;května) vydala své prohlášení ve příčině národnostních aspirací Čechoslováků a Jihoslovanů, hleděli úředníci a přívrženci Německa a Rakouska zkřiviti a zkomoliti jeho zřejmý výklad. Aby nebylo nedorozumění ve příčině významu tohoto prohlášení, státní sekretář dnes připojil oznámení, že vláda Spojených Států stojí na stanovisku úplného osvobození všech větví slovanského plemene zpod německé a rakouské nadvlády.“</p></ref>
Podrobněji Wilson formuloval podmínky míru v kongresse 8. ledna 1918 – rok po notě
Spojenců; návrh obsahuje 14 požadavků.
 
President Wilson je si vědom, že integrita Rakousko-Uherska znamená vítězství německé. Už proto, že by ta integrita znemožnila vlastní italský a polský program presidentův; a president Wilson sám velmi dobře prohlédl, že Německo, kontrolujíc Rakousko-Uhersko a tím Balkán a Turecko, uskuteční pangermánský plán Berlín—Bagdad, čímž celý svět bude znepokojen a mír znemožněn.<ref>„Pohlédněte na mapu Evropy nyní. Německo nám opět vnucuje jednání o mír. A o čem mluví? Mluví o Belgii, mluví o severní Francii, mluví o Alsasku-Lotrinsku. To jsou ovšem svrchovaně zajímavé věci pro nás i pro ně, — ale oni zamlčují, oč se vlastně jedná. Vezměte mapu a pohlédněte na ni. Německo má naprostou kontrolu Rakouska-Uherska, částečnou kontrolu Balkánských států, kontrolu Turecka, kontrolu Malé Asie. Viděl jsem onehdy mapu, na níž celá ta věc byla vytištěna v patřičné černi a čerň ta se prostírala po celé délce od Hamburku k Bagdadu — velká hmota německé moci, položená v srdce světa. Může-li Německo to udržet, bude jeho moc rušit klid světa, pokud to bude držet.“ President Wilson v adresse ke Kongressu Federace Práce v Buffalo. 12.&nbsp;listopadu 1917.</ref> Že Rakousko-Uhersko je pouhým vasalem Berlína, president Wilson objasnil v téže řeči, ve které mluvil o jeho integritě; myslil-li president Wilson, že Rakousko se pokusí to vasalství se sebe setřást, tož se té myšlenky vzdal. — Rakousko to vasalství přijímá stále více.
 
President Wilson neváhal změnit svých čtrnáct mírových bodů. Vláda Spojených Států, následujíc Francii, Italii a Velkou Britanii, uznala Čechoslováky za národ válku vedoucí, a Československou Národní Radu za „vládu {{Prostrkaně|de facto}}“, nadanou nejvyšší autoritou ve vojenských a politických záležitostech, týkajících se Čechoslováků; a ve své odpovědi Rakousko-Uhersku president Wilson sám zdůrazňuje tuto změnu svých čtrnácti podmínek, když radí vládě rakousko-uherské, aby vyjednávala s Čechoslováky a Jihoslovany. V dopise, který odpovídal na přímou otázku, president Wilson vysvětlil, že jeho třetí bod neznamená volný obchod — není pochyby, že jeho čtrnácte bodů vyjadřuje pouze všeobecné zásady tím, že připouští konkrétnější a konečné definice a změny, stejně jako budou změněny a definovány podmínky Spojenců na rozhodující mírové konferenci.
1) Mírové vyjednávání musí se díti otevřeně, bez tajných mezinárodních úmluv; diplomacie
musí jednat veřejně.
 
9. Spojenci a president Wilson nepodávají politický plán do všech podrobností vypracovaný. Těžiště jejich návrhů leží v rozhodném prohlášení politického programu demokratického.
2) Naprostá svoboda plavby na moři vně teritoriálního obvodu.
 
Mezi politikou Spojenců a Centrálních mocností je rozdíl zásadní.
3) Odstranění pokud možno všech hospodářských přehrad.
 
Spojenci jsou státy demokratické a republikánské, odvozující právo vlády z vůle lidu, jsou státy vzniklé z revoluce; Francie, země Velké Revoluce a prohlášení práv člověckých; Anglie, vzor parlamentárního režimu a králství, podřízeným vládě většiny; Italie protipapežská, bojující za sjednocení národa, přijala také zásady parlamentarismu; staré Rusko nehodilo se do tohoto spolku, ale Rusko svrhlo cara a usiluje o republiku dokonce již sociální; Spoj. Státy, prvá veliká demokracie a republika, která organisovala politickou svobodu na základě svobody církevní a náboženské, vzor revoluční Francii a evropské demokracii vůbec.
4) Všeobecné odzbrojení.
 
5) Uspořádání a rozdělení kolonií; musí být brán stejný ohled na zájmy obyvatel, jako na
zájmy států, které si na kolonie osobují právo.
 
6) Evakuace všeho ruského území; Rusko samo si upraví své politické zřízení a obdrží k
tomu, pokud třeba, všelikou pomoc. „Způsob, jakým bratrské národy budou zacházeti s
Ruskem, bude rozhodující zkouškou dobré vůle.“
 
7) Belgie musí být vyprázdněna a restaurována.
 
8) Francouzské území musí být vyklizeno a restaurováno, a bezpráví, spáchané na Francii
1871 Pruskem v otázce alsasko-lotrinské musí být napraveno.
 
9) Italské hranice buďtež upraveny podle jasně známých národnostních hranic.
10) Národům (peoples) Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy (nations) si přejeme
vidět zabezpečené a zajištěné, musí být dána nejsvobodnější možnost autonomního vývoje.
 
11) Rumunsko, Srbsko a Černá Hora musí být vyklizeny a okupovaná území restaurována;
Srbsko musí mít svobodný a zajištěný přístup k moři. Vzájemné vztahy balkánských států
mají být upraveny ve shodě s historicky danými politickými a národnostními zásadami;
politická a hospodářská nezávislost a územní integrita balkánských států budiž zabezpečena
mezinárodními úmluvami.
 
12) Turecku budiž zaručena integrita území; ale ostatním národům (nationalities) pod
tureckou vládou budiž zajištěna bezpečnost života a autonomní vývoj bez jakéhokoli vnějšího
zasahování. Dardanely mají trvale být otevřeny lodím a obchodu všech národů za
mezinárodních záruk.
 
13) Budiž zřízen polský stát, obsahující území, obydlená nesporně polským obyvatelstvem;
svobodný a jistý přístup k moři buď zabezpečen, politická a hospodářská nezávislost a
integrita území budiž mezinárodně zaručena.
 
14) Budiž zřízen všeobecný svaz národů, zabezpečující hmotnou a politickou nezávislost a
územní integritu stejnou mírou velkých i malých států.
 
 
President Wilson ve všeobecných zásadách je úplně shodný s notou Spojenců; v
podrobnostech jsou rozdíly, zejména v názoru na Rakousko-Uhersko, na Balkán a Turecko;
zde president Wilson je mnohem konservativnější než Spojenci. Avšak přiblížil se jim v
některých pozdějších projevech. V řeči ke Kongressu 11. února 1918 zdůraznil zásadu, že
územní změny musí být učiněny jen v zájmu obyvatel, nikoli nepřátelských států; a všem
jasně vymezeným (well-defined) národnostním tužbám má být poskytnuto největší
uspokojení, pokud by nezavedly nové a neprodloužily staré prvky bojů a protiv, ohrožujících
mír Evropy a lidstva.
 
President Wilson (4. prosince 1917 v řeči ke Kongressu) připustil, že Amerika nechtěla
seslabit (impair) a předělávat (rearrange) rakousko-uherskou říši, ale vláda ústy sekretáře
Lansinga prohlásila zájem o národnostní tužby Čechoslováků a Jihoslovanů, a později
doplnila neurčitý text proti rakouským a německým výkladům v určitější smysl, že tím
míněna je samostatnost těchto národů.
 
President Wilson je si vědom, že integrita Rakousko-Uherska znamená vítězství německé. Už
proto, že by ta integrita znemožnila vlastní italský a polský program presidentův; a president
Wilson sám velmi dobře prohlédl, že Německo, kontrolujíc Rakousko-Uhersko a tím Balkán a
Turecko, uskuteční pangermánský plán Berlín-Bagdad, čímž celý svět bude znepokojen a mír
znemožněn. Že Rakousko-Uhersko je pouhým vasalem Berlína, president Wilson objasnil
v téže řeči, ve které mluvil o jeho integritě; myslil-li president Wilson, že Rakousko se pokusí
to vasalství se sebe setřást, tož se té myšlenky vzdal. – Rakousko to vasalství přijímá stále
více.
 
President Wilson neváhal změnit svých čtrnáct mírových bodů. Vláda Spojených Států,
následujíc Francii, Italii a Velkou Britanii uznala Čechoslováky za národ belligerentní, a
Československou Národní Radu za „vládu d e f a c t o“, nadanou nejvyšší autoritou ve
vojenských a politických záležitostech, týkajících se Čechoslováků; a ve své odpovědi
Rakousku-Uhersku president Wilson sám zdůrazňuje tuto změnu svých čtrnácti podmínek,
když radí vládě rakousko-uherské, aby vyjednávala s Čechoslováky a Jihoslovany. V dopise,
který odpovídal na přímou otázku, president Wilson vysvětlil, že jeho třetí bod neznamená
volný obchod – není pochyby, že jeho čtrnácte bodů vyjadřuje pouze všeobecné zásady tím,
že připouští konkrétnější a konečné definice a změny, stejně jako budou změněny a
definovány podmínky Spojenců na rozhodující mírové konferenci.
 
 
Spojenci a president Wilson nepodávají politický plán do všech podrobností vypracovaný.
Těžiště jejich návrhů leží v rozhodném prohlášení politického programu demokratického.
Mezi politikou Spojenců a Centrálních mocností je rozdíl zásadní.
Spojenci jsou státy demokratické a republikánské, odvozující právo vlády z vůle lidu, jsou
státy vzniklé z revoluce; Francie, země Velké Revoluce a prohlášení práv člověckých; Anglie,
vzor parlamentárního režimu a králství, podřízeným vládě většiny; Italie protipapežská,
bojující za sjednocení národa, přijala také zásady parlamentarismu; staré Rusko nehodilo se
do tohoto spolku, ale Rusko svrhlo cara a usiluje o republiku dokonce již sociální; Spoj. Státy,
prvá veliká demokracie a republika, která organisovala politickou svobodu na základě
svobody církevní a náboženské, vzor revoluční Francii a evropské demokracii vůbec.
Ke Spojencům se přimykají jiné republikánské a demokratické státy. Státy neutrální většinou
jsou na straně Spojenců; v Norsku, Dánsku – i ve Švédsku, ve Švýcarsku a j. – značná část
demokracie přijímá jejich zásady.
 
Ke Spojencům se přimykají jiné republikánské a demokratické státy. Státy neutrální většinou jsou na straně Spojenců; v Norsku, Dánsku — i ve Švédsku, ve Švýcarsku a&nbsp;j. — značná část demokracie přijímá jejich zásady.
Naproti tomu centrální Evropa jsou státy monarchistické a militaristické; monarchism tento je
v podstatě středověký, theokratický, Prusko-Německo se svou ideou pruského králství z boží
milosti obnovilo středověké císařství; Rakusko-Uhersko, stát docela umělý, držený dynastií a
armádou, protidemokratický, protinárodní, klerikální, jesuitský, stejně jako Prusko drží ideu
středověkého imperia. Oba státy proti vůli lidu staví fikci božské vůle a vydávají se za její
hlasatele. Turecko, theokracie mohamedánská stejně je protinárodní, protidemokratická,
středověká a k tomu nekulturní a barbarská; Bulharsko, vedené rakousko-německým
parvenuem, jemuž každý prostředek je dobrý, hodí se dobře do spolku Hohenzollerů a
Habsburků. Římský pontifex, už dávno vedený jesuitismem, pracuje pro Rakousko a Prusko:
Rakousko je poslední veliký katolický stát, a Vilémovo luteránské Německo, aby si udrželo
Rakousko, obětuje Římu a svému katolickému centru své protestantské vůdcovství. Jesuitism,
machiavellism je politika a diplomacie Říma, Pruska i Rakouska. Centrální moci spojily se
netoliko zeměpisnou polohou zemí, nýbrž vnitřní duchovní příbuzností.
 
Naproti tomu centrální Evropa jsou státy monarchistické a militaristické; monarchism tento je v podstatě středověký, theokratický, Prusko-Německo se svou ideou pruského králství z boží milosti obnovilo středověké císařství; Rakusko-Uhersko, stát docela umělý, držený dynastií a armádou, protidemokratický, protinárodní, klerikální, jesuitský, stejně jako Prusko drží ideu středověkého imperia. Oba státy proti vůli lidu staví fikci božské vůle a vydávají se za její hlasatele. Turecko, theokracie mohamedánská stejně je protinárodní, protidemokratická, středověká a k tomu nekulturní a barbarská; Bulharsko, vedené rakousko-německým parvenuem, jemuž každý prostředek je dobrý, hodí se dobře do spolku Hohenzollerů a Habsburků. Římský pontifex, už dávno vedený jesuitismem, pracuje pro Rakousko a Prusko: Rakousko je poslední veliký katolický stát, a Vilémovo luteránské Německo, aby si udrželo Rakousko, obětuje Římu a svému katolickému centru své protestantské vůdcovství. Jesuitism, machiavellism je politika a diplomacie Říma, Pruska i Rakouska. Centrální moci spojily se netoliko zeměpisnou polohou zemí, nýbrž vnitřní duchovní příbuzností.
Proti sobě stojí v světovém boji mocnosti středověkého theokratického monarchismu,
absolutismu nedemokratického a nenárodního a státy konstituční, demokratické,
republikánské, uznávající právo všech národů, nejen velikých, nýbrž i malých, na státní
samostatnost. Proti sobě stojí, jak řekl císař Vilém, idea pruská a americká; je to boj světla a
tmy, práva a násilí, středověku a pokroku, minulosti a budoucnosti: německý císař s
pangermány prohlašuje, že moc tvoří právo – Amerika s Lincolnem věří, že právo tvoří moc.
Amerika vstoupila do války s demokratickým ideálem bojovat ne pro výboj, nýbrž pro
princip.
 
Proti sobě stojí v světovém boji mocnosti středověkého theokratického monarchismu, absolutismu nedemokratického a nenárodního a státy konstituční, demokratické, republikánské, uznávající právo všech národů, nejen velikých, nýbrž i malých, na státní samostatnost. Proti sobě stojí, jak řekl císař Vilém, idea pruská a americká; je to boj světla a tmy, práva a násilí, středověku a pokroku, minulosti a budoucnosti: německý císař s pangermány prohlašuje, že moc tvoří právo — Amerika s Lincolnem věří, že právo tvoří moc. Amerika vstoupila do války s demokratickým ideálem bojovat ne pro výboj, nýbrž pro princip.
 
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}