Život M. Daniele Adama z Veleslavína: Porovnání verzí

</poem></ref> smrtí sešel, převzal {{Prostrkaně|Veleslavín}} tiskárnu už tehdy velmi dobře spořádanou. On však za krátký čas k takové dokonalosti ji přivedl, že dalece převyšovala všecky ostatní tiskárny v městech pražských; čehož snadno lze bylo nadíti se od muže tak praktického a zároveň tak učeného, jakým byl skutečně {{Prostrkaně|Veleslavín}}. Pro množství, velkoleposť,

skvostnosť a důkladnosť literárních děl, která aneb od něho samého aneb pod jeho dohlídkou a jeho opravou na světlo vyšla, nazván byl vůbec ''Architypographus Pragensis''; důmyslem však svým, ryzostí a plynností jazyka vtiskl pečeť ducha svého celé literatuře české tehdejšího věku, tak že tento v literatuře české podlé něho nazván jest věkem {{Prostrkaně|Veleslavínským}}, jelikož věkem {{Prostrkaně|zlatým}}!<ref>''<span lang="la">{{Prostrkaně|Adauctus Voigt}} ({{Prostrkaně|Acta literaria Bohemiae et Moraviae. Pragae}}, 1775 — II. p.&nbsp;186): M.&nbsp;Daniel Adamus a Veleslavina, {{Prostrkaně|Primas in decemviratu antiquae urbis Pragensis}}, typographorum Pragensium cum socero facile princeps, multis libris, quos ex officina sua edidit, multisque in patriam meritis illustris… Bohemorum {{Prostrkaně|Varro}} et {{Prostrkaně|Tullius…}} (p.&nbsp;328). De sermonis bohemici, quo interpres Placelius usus erat, nitore et praestantia dubitare non licet, cum {{Prostrkaně|Veleslavinae}}, Tullii bohemici, lima fuerit expolitus.</span>''

 

Tu teprv potkáváme se s {{Prostrkaně|Veleslavínem}} na pravé půdě jeho působení, tu oceniti nám jest, pokud možná, oučinkování jeho na literaturu a vzdělanosť národu českého vůbec.