Petr Chelčický: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m opr.
m pravděpodobně typo
Řádek 17:
Snad se všemi stranami husitskými míval styky, aby se na konec se všemi neshodl, a přece nestojí sám, sdruživ kolem sebe lidi stejného smyšlení. Bylo-li toho snad i více, co Chelčického od jiných současníků a předchůdců oddělovalo, přece zase nelze neviděti, že společné všem zůstávalo ono ušlechtilé úsilí o povznesení a prohloubení mravního života. V tom Chelčický vyvrcholuje šlechetné snažení Husovo a celého hnutí s důsledností až bezohlednou, v něm husitská myšlenka uzrává opravdu v plod nejkrásnější. Zní to však téměř jako ironie, že Jednota Bratrská, která je toho všeho téměř ztělesněním, ač na zásadách Chelčického zbudována, svého vynikajícího místa v našem vývoji mohla se dodělati teprve tím, že se Chelčického odřekla…
 
Zprávy, které nás o Chelčickém došly, tomuto jeho významu nejsou úměrné. Bývá-li nazýván Petrem z Chelčic, a vidíme-li později, že tato vesnice u Vodňan vskutku bývala jeho bydlištěm, nelze přece zcela určitě, nýbrž jen s velikou pravděpodobností míti za to, že se zde také narodil, a také dobu jeho narození lze spíše dohadem než bezpečně klásti do posledního desetiletí 14. stol., nebo krátce předtím. Řadu určitějších zpráv zahajují jeho styky s Husem, které nejspíše lze vztahovati na pobyt v Praze, nikoli na nějaké nahodilé setkání v době Husova působení na venkově (po r. 1412). Byla to patrně kaple Betlémská, která Chelčického lákala do Prahy jako někdy Štítného Milíčův Jerusalem, poněvadž na universitě, neznaje dostatečně latiny, vzdělání hledalihledati nemohl. Ale styky s Husem a jeho stoupenci staly se mu dostatečnou náhradou. Z rozprav s nimi čerpal poučení, od nich dostávalo se mu výpisů a překladů z knih latinských (zvláště také z Wyclifa), oni mu otevírali nový svět, nebo aspoň určovali směr myšlenkovému vývoji již dříve probuzenému. Chelčický byl novému opravnému směru získán úplně a s nadšením přijímal zejména přijímání pod obojí.
 
Než vedle shody záhy se měly objeviti také rozdíly. Další zprávy představují nám Chelčického v Praze již za poměrů změněných. Hnutí husitské krátce předtím prodělalo svou první krisi. Neutěšené poměry za posledních měsíců krále Václava IV., kdy král odvrátil se od strany husitské, dopouštěje její pronásledování a nutě ji hledati útulku „na horách“, táborových to shromážděních za účelem svobodného kázání a přijímání pod obojí svolávaných, a trapná nejistota, co přinese budoucnost, když po smrti Václavově po jeho dědictví vztahoval ruku král Zikmund, nepřítel „pravdy boží“, vzbudily blouznivou náladu, která, očekávajíc „skonání věku“ a zničení celého světa mimo pět vyvolených měst a mimo „hory“, doufala také v blouznivém vytržení v náhlý zázrak, jímž nepřátelé pravdy boží budou zničeni, aby Kristus, vrátě se v průvodu svatých s Husem v čele, mohl založiti novou tisíciletou říši — odtud jméno hnutí tohoto: chiliasmus, — v níž nebude pánů ani poddaných, nebude hříchu, nebude utrpení.