Ottův slovník naučný/Dvořák: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
prozatím Antonín, skladatel; k dalšímu rozšíření |
m drobné úpravy |
||
Řádek 7:
{{Textinfo
|TITULEK=Dvořák
▲*[[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]]
|POPISEK=
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha: J. Otto, 1894.
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 23 ⟶ 20:
|POPISEK-IMAGE=
}}
{{Forma|proza}}
'''Dvořák 1
'''2) D.''' {{Prostrkaně|Samuel}} ml.,…
Řádek 42 ⟶ 39:
'''9) D.''' {{Prostrkaně|Jindřich}},…
'''10) D.''' {{Prostrkaně|Antonín}}, první mezi žijícími skladateli českými (* 8. září 1841 v Nelahozevsi u Kralup,
Počet děl <abbr title="Dvořákových">'''D'''-ových</abbr> jest tak obsáhlý, že lze omeziti se v této úvaze pouze na díla nejvýznamnější. Jsou to z {{Prostrkaně|orchestrových děl}} ''symfonie'' (''z Es'' 1874, ''F'' 1875, ''D'' 1881, ''d'' 1885 a ''g'' 1889), ''ouvertury'' k Šamberkovu ''»Tylu«'' (1881), ''Husitská'' (1883) a 3 programní (''Příroda, Život, Láska'', 1892), ''3 slovanské rhapsodie'' (1878), ''Slovanské tance'' (dvě serie po 8 číslech, původně pro klavír, 1878), ''Symfonické variace'' (1877, počtem 24), ''Scherzo capricioso'' (1884), ''Notturno, 2 serenády'' (smyčcová 1875 a dechová 1878), ''suita'' (1879), ''koncerty'' houslový (1879) a klavírní (1876), ''8 legend'' (pův. pro klavír, 1880) atd.; {{Prostrkaně|z komorních děl}} ''houslová sonáta'' (1880), ''tria'' (z ''B, d, f'' a ''g''), ''kvarteta'' (klavírní z ''D'', smyčcové z ''A, a, d, Es'' a ''C''), ''kvinteta'' (klavírní 1873, smyčcové z ''G'' 1875 a ''A'' 1887), ''sexteto'' (z ''A'' 1878), ''Maličkosti'' (1878), ''Dumky'' (1891) a j.; {{Prostrkaně|z vokálních prací}} opery ''Král a uhlíř'' (dvakráte kompon., 1871), ''Tvrdé palice'' (1874), ''Vanda'' 1875), ''Šelma sedlák'' (1877), ''Dimitrij'' (1882), ''Jakobín'' (1888), dramatické kantáty ''Hymnus'' (1873) a ''Svatební košile'' (1884), oratoria ''Stabat Mater'' (1876) a ''Svatá Ludmila'' (1886), ''Mše'' (1888), ''Requiem'' (1890); ze {{Prostrkaně|skladeb klavírních}} vedle legend a tanců ''furianty, valčíky, dumky, Ze Šumavy'' (1883) a j.: {{Prostrkaně|četné písně}}: ''6 z Rukopisu kralodv.'', ''Cigánské melodie'', ''Večerní písně'', ''[[Moravské dvojzpěvy (Dvořák)|Moravské dvojzpěvy]]'' (1878) a j., sbory mužské a smíšené á capella atd.
Ve všem tvoření <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ově lze pozorovati tři od sebe ostře se lišící doby: ''a)'' dobu průpravnou, kde <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> vykonav důkladná studia formová na vzorech klassických, snažil se ve vlastní tvorbě je napodobiti, aniž však sloh jeho měl ještě vlastní, samostatný ráz; ''b)'' dobu kvasu a poblouzení, kde <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ovládaje již techniku komposiční plnou měrou, dal se svésti směrem novoromantickým k výlevům bezuzdné fantasie, a ''c)'' dobu samostatné tvorby, dobu ryzího, průzračného slohu, v níž, vybouřiv se a doznav sklamání fantastickými pracemi doby předchozí, vytvořil velkolepá díla, na všem svérázná. Z prvých dvou dob velmi málo skladeb se zachovalo, an <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> později bez milosti je ničil; do doby druhé náleží původní spracování ''Krále a uhlíře'', jež po nezdaru studia opery spálil. Ve třetí době tvorby jest <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> horlivým stoupencem směru klassického; forma jest mu svata a úkolem skladatelovým po jeho názoru jest, zděděné formy naplňovati vždy novým obsahem. Jeví se tu býti <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> pravým opakem Smetanovým, jenž v tom ohledě byl novoromantikem, řídě se zásadou, že forma vzniká pod rukou skladatelovou, dána jsouc sama sebou skladateli jeho fantasií. <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ani tehdáž, kdy v instrumentální skladbě pracuje na podkladě programním, neopouští v ničem klassickou formu, jak nasvědčují předem 3 ouvertury z poslední doby. Nebudiž tím však významu <abbr title="Dvořákovu">'''D'''-ovu</abbr> nijak ubíráno ceny; vždyť Palestrina, Bach, Haendel, Mozart, Beethoven a j. nesmrtelného získali sobě jména, ač nesnažili se vytvořiti formy nové, nýbrž pracovali skoro výhradně na zdokonalení forem od předchůdcův přijatých. Význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> pro vývoj umění a těžiště jeho tvorby leží ve skladbě instrumentální, v prvé řadě orchestrové. Napsal sice v oboru dramatické tvorby vokální díla, jež vykazují stránky obdivuhodné, než přece nelze pokroku, jejž ve příslušných formách učinil u poměru k svým předchůdcům a současníkům, podkládati ani z daleka onoho významu, jenž bez odporu mu přísluší v oboru forem instrumentálních. Opera nebyla nikdy vlastní půdou <abbr title="Dvořákovou">'''D'''-ovou</abbr>; již náklonnost <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr> ke starší formě opery, ústupky, jež činí nejednou stránce čistě hudební na úkor dramatičnosti, okolnost, že <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> nedovede jako kdysi Gluck tak se zapříti, aby »zapomněl, že jest hudebníkem« a t. p., vše to nedovoluje nám hledati přední význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> ve tvorbě dramatické. Nejvýše staví se dle obecného soudu z oper <abbr title="Dvořákových">'''D'''-ových</abbr> ''Dimitrij''; největšího významu však pro vývoj národní zpěvohry české bez odporu jest ''Šelma sedlák'', ač libretto její, jakož i mnohých jiných, bude vždy překážkou jejího rozšíření. Značně důležitější proti tomu jest činnost <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ova na poli dramatické kantáty a oratoria; zde rozpínání forem v rozměrech sebe větších není dílu na závadu, an proud děje nemůže tu nikdy býti zdržován tou měrou jako při dramatech určených ku provedení scénickému. Sbory, rozsáhle jsouce založeny, působí zde dojmem ohromujícím; že vzorem byl tu <abbr title="Dvořákovi">'''D'''-ovi</abbr> v prvé řadě Haendel, zřejmě vychází na jevo (''Svatá Ludmila'' a i starší ''Hymnus'' začasté imponují velkolepými obrysy Haendlovskými). Z nejznamenitějších děl a <abbr title="Dvořákovi">'''D'''-ovi</abbr> samému nejmilejších jest Stabat Mater, cyklus 10 čísel, uchvacujících jak mohutností čísel sborových, tak něhou sólových partií. Na poli instrumentálním jest <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ve vlastním živlu; charakteristickým znakem jest ve všech jeho pracích slovanský živel. osvěžující i formu klassické sonáty. Pozdější symfonie <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> ovy jsou pokračováním Beethovenových; jakkoli zdálo by se tvrzení to mnohému smělým, přece nikdo nepopře. že <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> vdechl svým symfoniím, z nichž nejednou dýše chmurný Beethoven, nového, svěžího ducha, jenž vše s sebou uchvacuje. <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> uvedl v symfonii národní tanec; D-dur symfonie má místo scherza furiant, idealisovaný tanec, neodolatelný svým rhythmem. Toť ostatně také jedna ze specialit <abbr title="Dvořákových">'''D'''-ových</abbr>, že dovedl, jako druhdy Schubert a Chopin a z novějších Brahms, povznésti sevšednělou formu taneční k umělecké výši. ''Slovanské tance'' samy o sobě pojistily by <abbr title="Dvořákovi">'''D'''-ovi</abbr> památku trvalou. Zvláštnosti národních melodií slovanských všude podivuhodně srůstají s <abbr title="Dvořák">'''D.'''-ovými</abbr>
Pobyt <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> v Americe (r. 1892 jmenován ředitelem konservatoře v New Yorku) značí vrchol tvoření mistrova na poli hudby absolutní. Pátá symfonie e-moll, nazvaná Z Nového světa (1894) jest dílo klassické krásy a zářivé instrumentace. Stopy amerického pobytu jsou zvláště patrny v applikaci originálních melodií indiánských (poslední věta). Symfonie tato jest nejlepší česká skladba absolutně-hudební. V komorní hudbě vytvořil smyčcová kvartetta F-dur, E-dur, G-dur (nejkrasnější volná věta <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr>) a As-dur, vedle toho r. 1894 mohutný, orchestrálně znějící smyčcový kvintett Es-dur (se dvěma violami). Z písní té doby jsou to Biblické písně uchvacující hlubokou náladou — nejlepší vokální skladba <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr>. V tvoření <abbr title="Dvořákově">'''D'''-ově</abbr> nastal však současně podivuhodný, snad úspěchem Smetanových děl ve Vídni r. 1392 přivoděný obrat. Z mistra hudby absolutní stal se skladatel programní. Přechod tento prostředkují již r. 1892 programní ouvertury Příroda, Život a Láska, později přezvané V přírodě, Karneval a Othello. Všechny tři jsou díla mistrovská. Odtud byl již krok k symfonické básni; <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zvolil si látky sobě zvlástě sympathické, z Erbenovy kytice: Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. S hudebního stanoviska díla tato vynikají krásou motivů a náladovou instrumentací. Ale se stanoviska aesthetického jeví se neúplné splynutí hudby s daným poetickým programmem. <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zůstává vždy hudebníkem příliš absolutním, tok hudebních motivů strhuje ho jednak k neodůvodněným délkám (někdy nedramatickým), jednak k opakování, neodpovídajícímu postupu děje. Nejméně trpí touto vadou »Vodník«, nejvíce »Zlatý kolovrat«, který rozsáhlou, pohádkovou epikou nejméně k hudebnímu zpracování se hodil. Spíše jen názvem připočítává se k těmto symfonickým básním Píseň bohatýrská, programmu neurčitého, ba spleteného. Hudba, možno-li, desorientuje ještě více. Po přestávce téměř desetileté <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> obrátil se zase k opeře, i tu s novými názory na moderní drama hudební. Již r. 1894 přepracoval v tom směru »Dimitrije«, r. 1898 »Jakobína«, ale s malým úspěchem. T. r. dokončil komickou operu Čert a Káča na text A. Weniga. Hudba je svěží a plna humoru, obsahuje však přece místa, jež náladou i komposicí vzpírají se textu. Mnohem lépe zdařilo se mu sjednocení obou v opeře Rusalka (r. 1900) na text J. Kvapila. Lyrická tato pohádka vyjímaje několik zbytečných délek plyne v dokonalém souhlasu hudby a textu. Zvláště krásně podáno jest ovzduší českých lesů, divých žen a vil. (Smetanova »Čertova stěna«.) V tom směru možno říci, že »Rusalka« jest nejlepší a vlastně jediná opera <abbr title="Dvořákova">'''D'''-ova</abbr> v moderním slova smyslu. (Z předešlých jsou to »Tvrdé palice«.) Látky hlouběji dramatické zůstaly vždy <abbr title="Dvořákovi">'''D'''-ovi</abbr> nezdolatelné. To dosvědčila poslední jeho opera Armida na slova J. Vrchlického (1903). Dojem několika představení této opery byl: chaos. Text a hudba ustavičně se tu prou. Jeho operní tvorba skončila se tak, jako před tím tvorba programní. R. 1901 <abbr title="Dvořák">'''D.'''</abbr> zvolen byl ředitelem Pražské konservatoře a byl jím — krátkou bohužel dobu — až do své smrti. R. 1898 vyznamenán čestným odznakem rakouským pro umění a vědu a r. 1901 povolán do panské sněmovny jako člen doživotní.
Význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> jest v hudbě absolutní. Výrazové prostředky hudby, procítěná melodika, bujná, lidově založená rhythmika a zvláště zářivá instrumentace činí z něho největšího symfonika na prahu dvacátého století. Tím faktem, že vrcholem jeho tvorby jsou díla hudby absolutní a nikoliv vokální, jest také vysvětlitelno, že z českých skladatelů nejrychleji získal si uznání světového. A v této světové slávě <abbr title="Dvořákově">'''D'''-ově</abbr> jest druhý, sociální, vlastně politický význam <abbr title="Dvořákův">'''D'''-ův</abbr> pro náš národ. ''[[Autor:Otakar Zich|
'''11) D.''' {{Prostrkaně|Čeněk}},…
Řádek 62 ⟶ 59:
'''15) D.''' {{Prostrkaně|František}},…
{{Rozšířit}}
{{Konec formy}}
<ref group="red" follow="28dil">Doplněno podle 28. dílu</ref>
{{Redakční poznámky}}
| |||