Co je Bahá’í víra?: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +potvrzení otrs |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 31:
''- progresívní zjevování náboženské pravdy -''
</center>
== Z historie Bahá'í víry ==
{{Forma|proza}}
Z Íránu, kde se v polovině 19. století Bahá'í víra zrodila, se rozšířila doslova do všech koutů světa, ustavila své administrativní orgány ve více než dvou stech zemích a důležitých územních oblastech světa a přijala věřící všech kultur a ras, ze všech sociálních i náboženských prostředí.
Nová víra je samostatným náboženstvím založeným zejména na učení jejího zakladatele Baha'u'lláha. Neznamená to však, že vznikla v náboženském vakuu – kolébkou jí byl Islám, stejně jako se křesťanství zrodilo v kontextu Judaismu. Bahá'í víra není kultem, reformním hnutím nebo sektou některého náboženství, ani pouhým filozofickým systémem. Nepředstavuje ani synkretický pokus o vytvoření nového náboženství spojením různých učení vybraných z jiných náboženství.
Ústřední postavy historie Bahá'í víry jsou tři. První z nich byl Mírzá Alí-Muhammad nazývaný Báb (brána), mladý Íránec ze Shírázu, který ve věku 25 let (v květnu 1844) prohlásil, že je zvěstovatelem, který podle již zjevených starých písem přichází oznámit příchod většího, než je on sám, a lidstvo na něj připravit. Jeho posláním bude otevřít éru spravedlnosti a míru, epochu, jež bude naplněním všeho, co bylo zjeveno dříve, a zahájit nový cyklus v náboženské historii lidstva. Organizované síly muslimského duchovenstva a státu (v rodném Íránu) zahájily okamžitě tvrdé pronásledování. To mělo za následek zatčení, exil v horách na severu Persie, vězení, a na konec veřejnou popravu, kdy v červnu 1850 Báb zemřel pod palbou popravčí čety.
Se stejně barbarskou krutostí bylo připraveno o život nejméně dvacet tisíc jeho stoupenců. Události té doby vyvolávaly upřímný soucit a nesmírný obdiv mnoha spisovatelů, diplomatů, cestovatelů a vědců západního světa. Mírzá Husayn-Ali, zvaný Bahá'u'lláh (Sláva Boží), jehož příchod Báb předpověděl, byl napaden týmiž silami nevědomosti a fanatismu. Bahá'u'lláh podstoupil více než 40 let vězení a exilu. Nejdříve ho věznili v Teheránu, potom byl vyhoštěn do Iráku, později do Turecka a konečně do Akky, vězeňského města v Palestině. Zde zůstal celých 25 let a nedaleko odtud také v roce 1892 zemřel. V době svého vyhnanství, zformuloval učení a hlavní principy víry, ve více než stu svazcích vyložil její podstatu a základní myšlenky, zaslal své poselství králům, vládcům a náboženským vůdcům Západu i Východu, křesťanskému i islámskému světu.
Nejstarší syn, Abdul-Bahá (Sluha Slávy), kterého otec označil za svého právoplatného nástupce a vykladače učení, ho doprovázel po celých 40 let ve vězení i exilu. Po otcově smrti zůstal vězněm až do r. 1908, kdy byl během revoluce v Turecku propuštěn. Celý svůj život zasvětil podrobnému zpracování Bahá'í učení ve vztahu k duchovnímu obrození lidstva. Během cest po Evropě a USA vysvětloval aspekty učení na veřejných přednáškách na nejrůznější témata. Ve své poslední vůli (zemřel v r. 1921) jmenoval svým nástupcem a Strážcem víry svého vnuka Shoghi Effendiho. Ten se ujal poslání vytvořit jednotné Bahá'í společenství, bohaté a krásné rozličností národů a kultur v něm zastoupených.
Když roku 1957 zemřel, nebylo mezi Bahá'í věřícími celého světa autority, která by mohla jeho úlohu převzít. Bahá'í však již po celém světě stavěli základy demokraticky volených místních a národních rad. Dnes je Bahá'í svět veden právě těmito institucemi a Světovým domem spravedlnosti, který byl poprvé zvolen v roce 1963.
{{Konec formy}}
[[Kategorie:Náboženství]]
| |||